25. výročí vzniku Romské občanské iniciativy

Před 25 lety vznikla Romská občanská iniciativa, kteoru jsem pomohla založit. V rámci vzpomínek na čtvrt stolení Velké Sametové po Romech samozřejmě nikdo ani nevzdechne, ovšem naštěstí sami Romové nezapmněli: chystá se setkání „otců zakladatelů“ a jejich přéízniců a též by měl vyjít nějaký soubor textů pamětníků. Na otázky, položené všem tázaným, jsem já odpověděla takto:

 

Čím byl významný vznik ROI pro Romy v Československu a co ROI pro Romy udělala?

Romská občanská iniciativa byl historický fenomén. Ukázala Romům, že mohou být plnoprávní, plnohodnotní, respektovaní a respektující. Že mohou být normální součástí normální společnosti. Bohužel velmi brzo ta normální společnost přestala být normální, a proto přestalo být možné, aby Romové a majoritní společnost spolu spolupracovali na partnerském základě.

Jsem přesvědčena, že ROI toho udělal velmi mnoho nejen pro Romy, ale také – a možná především pro majoritní společnost. Romům dala možnost a ukázala cestu, kudy k osobní, občanské a národní emancipaci. S ohledem na další politický vývoj se ukázalo, že pro Romy jako pro kolektiv a jako pro národ, je cesta emancipace ve společnosti uzavřena. Pro jedince však stále zůstává otevřena a je to jen otázka osobního úsilí a odhodlání osobní emancipace dosáhnout. S nesmírnou lítostí konstatuji, že se to daří podstatně lépe kdekoliv jinde než v České republice, případně na Slovensku. V tomto směru se mi věc jeví tak, že ROI duchovně otevřela cestu Romům do světa, což je dnes i vidět. Řada „našich“ Romů žije po celém světě, a zdaleka ne na sociálních dávkách, jak se propagandisticky tvrdí.

Čechům ukázala ROI, že existuje možnost partnerství. Tímto partnerstvím ovšem Češi pohrdli, a to, jak se posléze ukázalo, nejen ve směru k Romům, ale i k sobě samým. Česká společnost doposud nepochopila – a to se týká zejména těch tak zvaných „pro-romských“ aktivistů, kteří to tak zvaně myslí dobře – že pokud v hloubi srdce nebudou se svými spolubližními zacházet jako s rovnocennými partnery nejen do diskuse, ale i co se činů týká, i oni sami budou jen sluhové někoho jiného. Už z tohoto důvodu je pro Čechy připomínka ROI velmi nevítaná, o čemž také svědčí dokonalé mlčení majoritní společnosti na toto téma.

 

Co ty sama pokládáš za největší úspěch tvé práce v ROI?

Pokud bych měla být upřímná, svoji práci pro ROI považuji za katastrofu a absolutní neúspěch. Vlastně se mohu pochlubit jen jediným konkrétním výsledkem. Jako poslankyně FS – promiňte mi mou tehdejší naivitu – jsem se poprvé potkala s romskými osadami. A výsledkem mojí umanuté korespondence a telefonátů bylo, že v Letanovském mlýně vyvrtali v osadě studnu, kterou Romové používali jako jediný čistý zdroj pitné vody až do nedávné doby, kdy byla osada zbořena a Romové z ní dostali šanci bydlet v slušných domcích za vsí. Mnohokrát jsem v letech následných po svém odchodu z politiky Letanovci prošla a říkala jsem si – hle, ještě mají co pít…

Naprosto katastrofálním a zásadním omylem bylo, že ROI netrvala na prosazení programu Občanského fóra ve směru k národnostním menšinám, totiž zřízení Ministerstva pro národnostní menšiny, respektive pro záležitosti romské komunity. To, že jsem já pod tíhou doby, urgentních úkolů a nedostatku politické prozíravosti tuto věc nepohlídala a neprosadila, považuji za svoje životní selhání, které sama sobě nikdy neodpustím. Moje mládí, nezkušenost, turbulence doby – nic z toho mne v mých vlastních očích neomlouvá. Protože kdyby se bývalo podařilo toto prosadit, nikdy by se nedostali v romských záležitostech k moci Češi – a pozor – vládními zmocněnci pro lidská práva či pro záležitosti romské komunity byli vždy a pouze Češi, nikdy by se nevytvořila ta obrovská vrstva českých úředníků či lokálních i celostátních politiků, kteří na romské otázce parazitují jak finančně tak politicky, nikdy by se nerozjel „kšeft“ s tak zvaně „romskými“ granty, které ve svým důsledcích udělaly z Romů zboží, bez jakéhokoliv viditelného zlepšení pro ně.

Po pětadvaceti letech můžeme říci, že jsme tam, kde jsme byli, ba, neporovnatelně hůře: Romové jsou nenáviděni, Romové jsou bez práce a mnohdy v katastrofálních životních podmínkách. „Řešení“ protiromských nepokojů je ze všeho nejvíc nácvikem zvláštních policejních útvarů pro likvidaci občanských nepokojů všeobecně…. Dokument Charty 77 „O postavení Cikánů – Romů v Československu“, z prosince 1978 dosud bezezbytku platí.

Na mysl mi přichází písnička „Gypsiho“, který zpívá, že „..jednou bude každý chtít být cikán…“  Je to trošku jinak. Česká společnost bohužel nepochopila, že její vlastní vládnoucí garnitura dělá z nich samotných Cikány. To, co si dříve státní moc dovolovala pouze k právně bezbranným Romům, si dnes běžně dovoluje k vlastním českým občanům. Výsledkem je přes milion lidí v exekucích a mnohdy v bezvýchodných situacích, nezaměstnanost, nenávist dětí ke školám a obecný problém šikany ve školách, stále hůře dostupná zdravotní péče, normální bydlení jako neřešitelný problém, faktické krádeže dětí z rodin tak zvanými „sociálkami“ a kšeftování s pěstounstvím, nemožnost dovolat se spravedlnosti před soudy, obrovský nárůst údajně protikriminální represe, celkové odtržení se státu od lidu, od národa.

„Oni“ a „my“ dostalo zcela jiný rozměr. Naprosto to nejsou „Češi“ a „Romové“, ale vládně oligarchicko-byrokratická struktura na straně jedné – a „obyčejní lidi“, a to společně Romové i Češi, na straně druhé. Smůla je, že tyto vazby a sounáležitost vidí daleko spíše Romové než Češi….

Doufejme, že přijde doba, že si i majoritní společnost uvědomí zoufalou situaci, do které ji dohnaly její tak zvané elity. A v tu chvíli nastane ta správná doba pro Druhou Romskou občanskou iniciativu. Obnova ROI nebude znamením, že se začíná dobře dařit Romům, bude znamením, že se začíná dobře dařit této zemi. Proto vzpomínejme na tu první Romskou občanskou iniciativu s vědomím, že model spolupráce je možný. Proto si přejme, ať druhá ROIka přijde co nejdříve. Přejme si to pro dobro nás všech, Čechů, Romů, České republiky, Slovenska a celé Evropy.

 

 

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv