Babišení…

To je vám ale ráno, paní Millerová! Ledva oko proloupnete, už na vás kouká z Slonková a Seznamzprávy… Půlroční hledání Babišova syna, rozhovor s ním nahraný na skrytou kameru a bezostyšně vysílaný celému národu na odiv.

Jaký postoj k tomu zaujmout?

Tak především: milá paní Slonková, už tady nepanují devadesátky, ba dokonce ani první desetiletí jednadvacátého století. Časy ze začínají měnit v tom smyslu, že novináři, jako jste Vy a Janek Kroupa, už přece jen svými manipulativními metodami nemůžete tak úplně a napřímo zasahovat do politické scény, už vám jde obtížněji to obcházení demokratických principů fungování společnosti, a to, i když, jak vidno, se stále snažíte. „Reportáž“, správně aranžovaný pseudodokument o uměle vytvářeném dokumentu je nutno brát jako to, čím je: totiž pokusem o opětovnou destabilizaci země a vyvolání politické krize, a to úplně stejným způsobem, jaký byl realizován v případě vraždy slovenského novináře Kuciaka. (Pokud jsem se na toto téma bavila se svými slovenskými přáteli pak ti, kteří byli blíže obeznámeni s danou problematikou, poukazovali na fakt, že z této vraždy byli obviněny osoby, které již před tím byly odsouzeny na doživotí za jiné trestné činy… takže neměly co ztratit. Z čehož vznikla přetrvávající pachuť, roztahující se po Slovensku, že skutečný vrah je stále na svobodě…)

I z této „reportáže“ je jasné, co je jejím účelem: má padnout vláda Andreje Babiše, protože přece takové hovado, které nechá unášet vlastní děti a zavírá je do psychiatrických léčeben nemžeme nechat vládnout. Reportáž je spuštěna měsíc po senátních a komunálních volbách, ze kterých sice plyne, že Babišovo hnutí ANO neposílilo, ale o ztrátě politického vlivu není možno ani náhodou se bavit. Objevuje se také v momentě, kdy se Andrej začíná „stavět na zadní“ ohledně celounijní politiky vůči migrantům a další eurounijním výmyslům. Odmítl pakt OSN o migrantech a jestli je něco jisté, pak to, že kdyby jeho vláda podepsala Istanbulskou smlouvu, bude to mít ANO v nadcházejících eurovolbách opravdu hodně, ale hodně těžké… Takže proč by premiér Babiš dělal věci, které mu evidentně berou voliče a nic zásadního mu nepřinášejí.

Za této situace, kdy je „eurounijní orientace“ vlády ČR ohrožena, je nutno přijít s diskreditací nejvyššího kalibru. A tou také uvedená reportáž je… Oba tzv. reportéři se snaží ve svém hraném dokumentu poukázat na to, že „hledání Andreje Babiše ml.“ je téměř stejná letitá investigativní práce jako „Hledání Suggermana“. Práce na půl roku… Když však projedete reportáž pečlivěji a všímáte si nikoliv postav, ale jejich okolí, zjistíte, že jediné skutečně časově zařaditelné snímky „reportáže“ se týkají cesty Slonkové a Kubíka do Švýcarska a přípravy na jednání ohledně proniknutí do domu A.B. mladšího. Povšimněte si oblečení lidí, jednoznačně podzimního. Ze stavu zežloutnutí listí na stromech je možno jednoznačně dovodit, že ta reportáž je stará maximálně 14 dnů, možná méně. Z některých „oslích můstků“ o získávání informací o pobytu A.B. ml. lze spíše než na investigativní žurnalistiku pomyslet na neoficiální zpřístupnění policejních spisů novinářům – což ovšem toto podezření není v případě paní Slonkové není nic nového. Takže před cca 14 dny paní Slonková a pan Kubík pronikli pod falešnou záminkou do domu a do bytu pna Andreje Babiše mladšího, člověka, který ať je jaký je a ať se odehrálo cokoliv, je zcela evidentně psychicky nemocný. Aniž by to věděl, pořídili zvukový i obrazový záznam z jejich rozhovoru a ten pustili do celostátního internetového éteru.

Ustanovení § 81 a následující Občanského zákoníku je naprosto jasný: „Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. … Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví, právo žít v příznivém životní prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“

Svou „reportáží“ zasáhli Slonková a Kubík do osobnostních práv Andreje Babiše ml. takovým způsobem – a to způsobem obzvláště zavrženíhodným, když jde o člověka evidentně těžce psychicky nemocného – že doufám, že budou užalováni k smrti tak, aby už nikdy nevzali novinářskou tužku do ruky. Je mi jasné, čím se budou ohánět na svou obranu: totiž tím, že existuje „veřejný zájem“ na objasnění závažného protiprávního jednání premiéra Andreje Babiše. To samozřejmě mají pravdu, tento veřejný zájem na vyšetření případu „Čapí hnízdo“ existuje. Ale to vůbec neopravňuje Slonkovou s Kubíkem, aby se získanými materiály zacházeli takovým způsobem, jakým s nimi zacházeli. Uvedení rozhovoru s A.B. mladším v obrazové formě považuji za zcela svévolné a s „veřejným zájmem“ nesouvisející. Samotný rozhovor, vedený jak ze strany Beatrice Babišové, tak A. Babiše ml. zcela bezelstně, říká o souvislostech s případem Čapí hnízdo jen velmi málo.

Postup, kterým se měli Slonková a její novinářský kolega ubírat, je zcela evidentní: sepsat o svých zjištěních zprávu, tu eventuálně podložit získanými důkazy a veškerá zjištění zformulovat do trestního oznámení, případně podání informace o skutečnostech relevantních pro již probíhající vyšetřování trestného činu. Takovouto zprávu či ohlášení měli poslat vrchní státní zástupkyni JUDr. Bradáčové, případně dalším orgánům činným v trestním řízení. O těchto krocích pak mohli/měli podat informaci široké veřejnosti. Tím by dosáhli zveřejnění veškerých získaných informací, ovšem zároveň s poskytnutím zákonem (a mimochodem také Listinou základních práv a svobod) garantované ochrany soukromí A. Babišovi mladšímu a jeho matce. Takovýto postup ovšem by „neměl tu šťávu“ a zejména by neměl ten dopad přímé politické akce, což je dle mého nejhlubšího přesvědčení skutečný důvod celé „reportáže“.

Co říci na závěr? Trestní zákoník obsahuje jedno ustanovení, k němuž byste judikáty, tedy rozhodnutí, která se jej alespoň nepřímo dotýkají, spočítali na prstech… no dejme tomu dvou rukou.  A i tak se jedná jen o souvislost s uvedeným ustanovením § 328 pouze nepřímou. O čen tento paragraf pojednává? Jmenuje se „Přisvojení pravomoci úřadu“ a zní:

„Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo

kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

Takže abych to shrnula: to jsem zvědavá, jak dlouho si nechají orgány činné v trestním řízení zasahovat do svých kompetencí a mařit neopakovatelné vyšetřovací úkony … novináři.

 

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv