Co stojí za mým „prošetřováním“ Českou advokátní komorou?

Dne 2. 12. jsem odpověděla redaktorovi serveru Lidovky.cz, panu Janu Horákovi, na jeho níže specifikované otázky. Bohužel z toho vyšel článek (viz: http://www.lidovky.cz/samkovou-znovu-proveruje-cak-d2u-/zpravy-domov.aspx?c=A161205_130636_ln_domov_jho) který se dotknul skutečných problémů, které zrcadlí  problém mého „prošetřování“ jen velmi okrajově. Považuji proto za správné uveřejnit plný text odpovědí, které jsem panu redaktorovi poskytla. Ukazují totiž na systémovost problému, kde jsem já možná jen pouhou záminkou.

 

Co říkáte na to, že ČAK váš výrok znovu prověřuje?

Upřímně, už když jsem dostala první vyrozumění o odložení prošetřování první stížnosti pana tajemníka Kryma, (ze dne 26. 9. 2016 – pro vaši info přikládám) jsem si řekla, že  Kontrolní rada ČAK věc vyřídila velmi formalisticky, protože využila toho, že pan tajemník nepřiložil ke svému podnětu text mého projevu.

Na to jsem ostatně i upozornila ve svém vyjádření k odložení stížnosti, které bylo uveřejněno jak na facebooku, tak i na mých soukromých webových stránkách, a to zde: http://www.zrcadleni.cz/ceska-advokatni-komora-premysli-o-komunismu-nacismu-a-islamu/

Půvabné je, že když se pan tajemník na Kontrolní radu znovu obrátil (opět pro jistotu přikládám), tak dole uvedl, že přikládá moji reakci, kterou jsem na odložení jeho podnětu uveřejnila (to je ten odkaz výše). Takže je zřejmé, že pan tajemník bedlivě sleduje můj facebokový profil 🙂 Když  jsem mu tak pěkně napověděla, že můj projev může velmi lehce najít v plné verzi, nelenil a stížnost znovu podal.

Problém zde vidím v jednom: můj projev, ve kterém jsem přirovnala islám k nacismu, fašismu a komunismu, jsem odborně, jak se říká, „vyfutrovala“. Moje stanovisko obsahuje nezpochybnitelné právní argumenty, které se opírají o Úmluvu o lidských právech a základních svobodách, která je jakožto mezinárodní lidskoprávní smlouva součástí  našeho ústavního pořádku. Tuto moji argumentaci, vycházející s mého vzdělání právního teoretika, pan tajemník naprosto „přehlédl“ a zaměřil se jen na můj výrok, srovnávající islám s jinými totalitními ideologiemi.

Na takový způsob „prověřování“, které má vést ke kárnému stíhání, nemá ani pan tajemník ani kdokoliv jiný právo. To, zač může být advokát stíhán, je „nedůstojné chování“.  Kdybych veřejně řekla, že muslimové jsou…. a račte si doplnit jakékoliv vulgarismy… tak by bylo možno o mém kárném stíhání eventuálně uvažovat (i když představa, že advokát na rozdíl od zbytku populace nesmí mluvit na veřejnosti sprostě, protože je to „nedůstojné“, mi přijde doopravdy hodně legrační a hlavně hodně pokrytecké). Ale dnes se pan tajemník obrací na Kontrolní radu JENOM  s dotazem, zda jsem skutečně řekla tu větu o tom, že islám je stejný jako komunismus, nacismus a fašismus, tedy, že je totalitní ideologií. Už vůbec nepátrá – a ani evidentně nepovažuje za nutné po tom pátrat – zda jsem své názory prezentovala „důstojně“. Už samotný obsah mého vyjádření považuje za takový, že je možno mne za něj stíhat, a to za zneužití toho ustanovení o „důstojnosti advokáta“.  Což je samozřejmě cenzura jako řemen! Jistěže dnešní vládě je velmi proti mysli, aby islám byl srovnáván s totalitními ideologiemi, protože při současné tiché pro-islámské vládní politice to je fakticky obvinění vlády z podpory totalitních režimů a totalitní ideologie. Takže vláda má zájem na tom, aby se podobné výroky vůbec na veřejnosti nevyskytovaly. Ovšem řešit tu věc mým profesním stíháním – to se mi jeví značně… kontraproduktivní. V každém případě je zřejmé, že nyní již jde o evidentní pokus o cenzurní zásah do svobody slova – a to zásah vedený ze strany součásti justičního systému země. Advokacie totiž JE součástí justice a právě advokacie naplňuje, na příklad, záruku práva na spravedlivý proces. Nyní jsem prostřednictvím éto součásti justice, která má chránit spravedlnost, protiústavně perzekuována. To je prostě neuvěřitelné…

 

Jak se podle Vás ČAK k celé záležitosti tentokrát postaví?

Abych se mohla vůbec přiblížit nějakému odhadu „jak to dopadne“, je nutno si uvědomit několik úhelných skutečností.

První skutečností je, že Česká advokátní komora NENÍ  tělesem, který vznikl a je provozován za účelem ochrany zájmů advokátů. Kdo si to myslí, hrubě se mýlí. Když si projdete zákon o advokacii i vnitrostavovské předpisy, včetně na příklad organizačního řádu, NIKDE  se nedozvíte, PROČ vlastně komora existuje, co je jejím posláním. Její úkol je vyjádřen pouze na jednom místě, a to na hlavní stránce webových stránek České advokátní komory, www.cak.cz

Tam je uvedeno:

„Česká advokátní komora (ČAK) je největší samosprávnou právnickou profesní organizací v České republice. Zároveň vykonává veřejnou správu na úseku advokacie a jako taková chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty.“

Když výše uvedené přeložíme z právnického do obecného jazyka, zjistíme, že Česká advokátní komora je vlastně jen a pouze STÁTNÍ ORGÁN, který dohlíží na kvalitu a zákonnost výkonu advokacie.  Na rozdíl od jiných „dozorových“ orgánů, na příklad státního zastupitelství, kde je plně v rukách státu, kdo bude vykonávat funkci státního zástupce a na jaké úrovni, je kvazistátní dozorový orgán – Česká advokátní komora – konstituována volbou advokáty. Jinými slovy, jsou to právě  advokáti samotní, kdo rozhoduje o tom, kdo je bude dozorovat. Řekněme si upřímně – je to o trochu lepší než úplná nadvláda státem, ale ne o moc… Zákon je zákon, a jestli vás potrestá váš vlastní kolega nebo ne, je celkem jedno. Navíc členství v orgánech ČAK – jak se ukazuje – je dobrým odrazovým můstkem k nejedné „státní“ kariéře, takže představa, že trestající advokát bude loajální ke svému kolegovi – chybujícímu či i šikanovanému advokátovi – je poněkud, řekněme, idealistická. To bychom nesměli být v Čechách, aby nebylo zvykem se pěkně někam vyšplhat po zádech někoho jiného. No a že tomu jinému se při tom šplhu šlápne na krk tak, že lapá andělíčky – kdo za to může, že? Zákon je přece zákon…

Druhou zcela úhelnou skutečností je, že KROMĚ samosprávy v České advokátní komoře existuje funkce tajemníka. Na rozdíl od představenstva, kontrolní rady či kárného senátu tajemník není přímo volen sněmem České advokátní komory.

O tajemníkovi pojednává čl. 35 Organizačního řádu České advokátní komory, kde je uvedeno:

čl. 35 Organizace a řízení kanceláře 

(1)   Kancelář vytváří podmínky pro řádnou činnost všech orgánů Komory. 

(2)   Kancelář se člení na                                                                   

a)        odbory,                                                                                                                                                                              b)        kontrolní oddělení,                                                                                                                                                       c)        oddělení pro věci kárné.

(3)   Počet odborů kanceláře podle odstavce 2 písm. a), jejich případné členění na nižší organizační útvary a náplň jejich činnosti určuje představenstvo [čl. 7 odst. 1 písm. a)]; podrobnosti stanoví kancelářský řád (čl. 40). Každý odbor je řízen vedoucím odboru, kterého jmenuje a odvolává předseda na návrh tajemníka. Vedoucí odboru je podřízen tajemníkovi, nerozhodne-li předseda jinak.

(4)   Kontrolní oddělení řídí předseda kontrolní rady prostřednictvím vedoucího oddělení, kterého jmenuje a odvolává předseda na návrh tajemníka a po vyjádření předsedy kontrolní rady. 

(5)   Oddělení pro věci kárné řídí předseda kárné komise prostřednictvím vedoucího oddělení, kterého jmenuje a odvolává předseda na návrh tajemníka a po vyjádření předsedy kárné komise a předsedy odvolací kárné komise.

Všimněte si prosím, že volené orgány jsou dle čl. 35 Organizačního řádu ČAK fakticky podřízeny tajemníkovi. Volený předseda voleného orgánu ČAK nezmůže bez návrhu tajemníka dělat vůbec nic… Dokonce ani předseda advokátní komory nemůže bez návrhu tajemníka jmenovat vedoucí odborů ČAKu, tedy nemůže řídit svůj vlastní úřad. Je zjevné, že rozdělení ČAKu na volené funkcionáře a zaměstnance, v čele s tajemníkem, zcela kopíruje dvojkolejnost státní správy. Ta ovšem u „samosprávného“ orgánu nemá již nejméně 27 let (nový zákon o advokacii č. 128/1990 Sb. začal platit k 1. 7. 1990, nahrazen novým zákonem o advokacii č. 85/1996 Sb., který byl přijat dne 13. března 1996) co dělat. Přesto se nikdo na tuto naprostou nelogičnost neodvážil sáhnout.

Abych téma obsáhla vyčerpávajícím způsobem, musím zmínit i další ustanovení Organizačního řádu ČAK, a to čl. 36, který explicitně o tajemníkovi ČAK pojednává:

Čl. 36 Tajemník                                                                                                                                                                             (1)   V čele kanceláře stojí tajemník, který je přímo podřízen předsedovi; tajemník řídí činnost kanceláře v rozsahu určeném předsedou a podle jeho pokynů.                

(2) Tajemník je jmenován předsedou po předchozím souhlasu představenstva; předseda může tajemníka po předchozím souhlasu představenstva odvolat.

(3)   Tajemník organizačně a technicky zajišťuje činnost představenstva, účastní se jeho schůzí a zajišťuje pořizování zápisů ze schůzí představenstva.

(4)   Tajemník rozhoduje o žádostech o poskytnutí informace podle právních předpisů o svobodném přístupu k informacím.

(5)   Tajemník vykonává další činnosti stanovené představenstvem, předsedou, tímto organizačním řádem nebo kancelářským řádem.

K tomu, aby byl tajemník odvolán, je potřeba nadpolovičního rozhodnutí představenstva ČAK. Pokud i třeba nový předseda přijde s novou koncepcí činnosti ČAK, nezmůže naprosto nic, pokud nemá nadpoloviční podporu v představenstvu, čítajícímu 11 členů. Bez této podpory nemůže fakticky změnit ani tiskového mluvčího ČAKu.  Nedělejme si taky iluze o tom, že by i předseda a představenstvo nebyli tajemníkovi do značné míry vydáni na milost a nemilost. Jestliže tajemník „organizačně a technicky zajišťuje činnost představenstva“, pak každý obyvatel Zemí Koruny České ví, co si pod tím představit…

Pozoruhodné také je, že do dnešního dne také všem představenstvům ČAK pan Ladislav Krym coby tajemník vyhovoval. Na webových stránkách ČAKu ani jinde se mi přitom nepodařilo dohledat, od kdy pan Krym vůbec tajemníkem ČAK je – nejstarší dohledatelné datum, kdy je dotyčný oslovován coby tajemník ČAK, je z roku 2003. Stejně tak nejméně od roku 2004 je tiskovou mluvčí ČAK souputnice JUDr. Ladislava Kryma, paní PhDr. Iva Chaloupková. (Pro případ, kdyby se někdo ptal, proč zde zmiňuji Dr. Chaloukovou. To proto, že je to ona, která administruje web České advokátní komory a byla to ona, kdo na webové stránky ČAKu vyvěsila oznámení o opětovné stížnosti pana tajemníka, aniž bych já o tom měla sebemenší povědomí. O tom, že se stížnost opětovně prošetřuje, jsem se pak „dík“ paní tiskové mluvčí dozvěděla z médií… moje vztahy s ČAK se tak posunuly na další úroveň: vzkazujeme si přes média). Nicméně zpět k angažmá pana Dr. Kryma a paní Dr. Chaloupkové:  Oba jsou u výkonné moci České advokátní komory neporovnatelně déle, než je volební období volených orgánů ČAK. Vůbec je možno říci, že „orgány“ ČAK se vyznačují něčím, co je možno nazvat… mimořádnou personální stabilitou, avšak já v této souvislosti mám významné pochybnosti o skutečně demokratickém způsobu volby zejména představenstva ČAK. Tyto moje pochybnosti jsou nyní velmi podporovány i dalším faktem: 31. května 2016 jsem podala k veřejné ochránkyni práv stížnost na to, že ČAK má v některých směrech značné problémy s diskriminací žen, a to právě prostřednictvím způsobu, jakým dochází k volbě orgánů ČAK. Pokud je mi známo, tak do dnešního dne se moje stížnost nezačala ani šetřit…

Abychom se však vrátili k tématu. Je nepochybné, že faktickým vládcem anebo alespoň významným tichým, leč určujícím spoluvládcem České advokátní komory je tajemník ČAK. Přitom je už dlouhou dobu jasné, že to je, když nic jiného, „divný pták“ – o tom ostatně svědčí i článek, uveřejněný v Lidových novinách již v roce 2012. Viz: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=10424.

V rozhodnutí Kontrolní rady, která podnět tajemníka JUDr. Ladislava Kryma zamítla a jeho opětovné stížnosti nevidím jen problém týkající se mojí osoby. Vnímám to také jako boj voleného orgánu – Kontrolní rady – a „dozorového“ státního úředníka, tajemníka JUDr. Kryma. Nelze přitom přehlédnout, že tajemník Krym je skutečně těsně spjat s mocí výkonnou, což je možno demonstrovat na příklad i tím, že je členem Legislativní rady vlády.

Podle mého názoru je moje „záležitost“ nejen bojem o to, „jak jsme na tom s islámem“, ale také – a možná nyní především – je to zkouška, zda se státní moci podaří převzít úplnou kontrolu i nad volenými orgány ČAK, tedy nad ČAK beze zbytku. Proto tento můj „případ“ považuji za nepoměrně důležitější, než jen svou vlastní záležitost. Vidím ji totiž jako záležitost týkající se bezprostředně alespoň té malinké části svobody, kterou si advokátní komora vydobyla a zatím udržela.

Jestliže volené orgány ČAK prohrají (a já budu kárně stíhaná a odsouzená, což ovšem je z pohledu celého advokátního stavu marginálie), tak bude zřejmé, že státní moc rozhoduje o bytí a nebytí každého advokáta. Nezapomínejme, že členství advokátů v České advokátní komoře je povinné. Což znamená, že pokud přijdete o advokátní licenci, tedy, pokud vás komora vyloučí, jste bez chleba. Kromě toho může Kárný senát zvolit ještě rafinovanější způsob, jak nepohodlného advokáta umlčet: totiž napařit mu statisícové pokuty… Z tohoto hlediska jsem jakýmsi lakmusovým papírkem, zda prostřednictvím Komory lze či nelze obhájit svobodu slova a svobodu názorů, to na straně jedné, na straně druhé zda státní moc umlčí ty, kteří jsou nepohodlní. Upřímně řečeno, na základě svých dosavadních zkušeností si příliš mnoho iluzí nedělám…

 

Platí stále skutečnost, že trestní řízení v této věci proti Vám bylo zastaveno, aniž by Vám bylo sděleno obvinění?
To je dosti nepřesné tvrzení. Trestní řízení vůči mně z hlediska čistě procesního nebylo ani zahájeno, pouze jsem „podávala vysvětlení“. Což jsem vysvětlení podala a na základě tohoto mého vysvětlení policejní orgán dospěl k názoru, že je na místě podnět k zahájení trestního řízení odložit. Tedy vůči mně nebylo obvinění opravdu vzneseno. Pokud svůj dotaz ovšem myslíte tak, že se mnou nebylo trestní oznámení komunikováno, tak to zcela popírám. Naopak musím říci, že policejní orgán se vůči mně choval maximálně korektně a plně mne informoval. Já jsem zase na oplátku, jak se říká „poskytla veškerou součinnost“. Je opravdu smutné, že o takovéto součinnosti není možné mluvit ve směru k současnému vedení ČAK. Příští rok však je volební sněm, a tak se mohu hojit nadějí, že třeba přece jen dojde k nějakým personálním změnám.

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv