Den otců: Jsem nyní lepším otcem než v době, kdy to bylo víc třeba (autor Pavel Skramlík – můj manžel

Nemám toho ke Dni otců (17. června) příliš mnoho, co bych mohl nabídnout. Nebyl jsem zrovna ideálním otcem v době, kdy to děti nejvíc potřebovaly. Mám čtyři vlastní děti a tři vnoučata. Dnes jsme všichni šťastní více než dříve, i když tomu v minulosti tak vždycky nebylo. Až moje třetí manželka byla příčinou a hybatelem situace, kdy všichni pociťujeme uspokojení z našich vztahů. Je to zvláštní a zřejmě i dost kontraproduktivní k tématu, který byl vyhlášen blogovou sekcí iDnes.cz.

S první manželkou mám čtyři děti. Je to dáma neobyčejně vzdělaná, kulturní, ale špatně jsem odhadl její letoru. Z toho, co jsem považoval na ní za velmi interesantní, totiž temperament, se časem stal nezvládnutelný afekt. Klasická parabola psychického vývoje. Bál jsem se jí. Stupňovalo se to. Vítal jsem všechny příležitosti ke služebním cestám, abych nemusel být doma. Snažil jsem se být svým dětem dobrým otcem, ale hlavní problém byl v tom, že můj názor na výchovu byl vždy menšinový, byť je manželství vztahem paritním.

A tak jsme se nakonec po 22 letech rozvedli. V té době jsem strávil čtyři roky ve vězení, což obvykle není ideálním příspěvkem k idylickému stavu manželství. Paní Alžběta to ustála, protože je to statečná holka. Neustála to však později, když jsem se společensky po roce 1989 vrátil tam, kam patřím.

Jediná dcera se mnou odmítla stýkat. Byla na straně matky. Mnohokrát jsem to doslova obrečel, i když mi už bylo 46 let. Mí tři synové to však vzali úplně jinak. Moudřeji než soudy, jejich matka a sestra. Byl jsem pořád jejich táta. Moje druhá manželka, bývalá velká sportovní šampiónka, která měla z prvního manželství syna Martina, jehož jsem se snažil vychovávat od jeho osmi let věku jako svého vlastního, měla k mým vlastním dětem dost rezervovaný vztah. Obávala se mj. úniku finančních prostředků, jež jsem dobýval tvrdou prací, nežádoucím směrem.

Také jsme se po 14 letech rozešli. Martin, syn mé druhé ženy, bezvadný a talentovaný kluk, který měl i díky mé přítomnosti v jeho životě docela fajnový osud, se od rozvodu nikdy neozval. Před mým odchodem projevoval nynější inženýr ekonomie obavy, že by mě se svou matkou musel vyplácet z podílu na družstevním bytě, který jsem nechal v průběhu manželství zrekonstruovat nákladem téměř milionu korun. Všechno jsem jim nechal a odnesl jsem si jen své svršky, aby netrpěli. Jsou rádi, že se „špatný otčím“ a manžel. č. 2 neozývá. Udělali dobrý kšeft. Bodejť ne. Dodnes jim každý kout toho bytu připomíná, že všude spočinula má ruka a má peněženka.

Má třetí žena, slovutně urputná rozvodová advokátka Klára Samková, to vzala z úplně jiného konce. Byla nadšená z toho, že coby jedináček z vážené brněnské rodiny, vyvdala tři nevlastní syny a okamžitě s nimi navázala intezivní styky. Smířila mne po 14 letech s mou dcerou a začlenila v roce 2010 do našeho života dvě další vnoučata, které jsem předtím nikdy neviděl. Zcela je integrovala do našeho svazku, v němž je samozřejmě její třináctiletá dcera Daria z prvního manželství, která našla značné zalíbení v nových nevlastních bratrech. Pořádáme masivní grilovací párty a vidíme se všichni daleko více než v době mého prvního manželství.

Jinými slovy, až má třetí manželka se svou vlastností spontánní rodinné empatie přivodila stav, který měl panovat v manželství prvním a můžu se nyní cítit otcem a dědem, jak náleží mému stavu náčelníka klanu našeho rodu, jenž má hluboké kořeny a předtím byl v troskách. Díky tomu ve svém pohnutém věku velmi příznivě vnímám stav, že mám opravdu nejméně pět dětí a nejméně tři vnoučata a perspektivu dalšího klanového rozvoje, byť má žena je na hraně menopauzy a dodatečně „vyfasovaná“ dcera je v pubertě. V této komunitě to už nějak ustojím, protože jsme šťastní a odpouštíme si předchozí chyby. Plnost mého otcovství má sice zpoždění, ale má před sebou ještě krásné časy. Díky, Kláro.

Posted in Nezařazené
3 komentáře » for Den otců: Jsem nyní lepším otcem než v době, kdy to bylo víc třeba (autor Pavel Skramlík – můj manžel
  1. Jitka napsal:

    Hezký, moc pěkně napsaný článek

  2. nelly aishah napsal:

    Taková slova slyšet od vlastního manžela nenahradí jakýkoliv dar. Přeji vám stejně štastný život navždy .

  3. Jolana napsal:

    Chválím pana Skramlíka za upřímnost, nicméně příběh jeho manželského života /životů/ zcela jednoznačně dokazuje krizi mužské role v postmoderní době. „Hanba mužům, kterým žena vládne“ je výrok, který platil vždy. Je mi smutno z toho, co se z našich mužů stalo.
    Mužů je spousta, chlapů zůstalo je pár…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv