Dítě ruplo z fyziky

…a na konci roku přineslo flastra, z čehož povstala nutnost reparátu. Ve světle této skutečnosti byla přehlédnuta i dvojka z mravů, způsobená setrvalými pozdními příchody, neb z ní se reparát neskládá.

Za studijními neúspěchy dítěte pochopitelně stál – jako vždy – kantor, jmenovitě skutečnost, že dotyčný vyučující se dostavoval do výuky pravidelně v džínách o několik čísel menších, než by jeho lehce korpulentní postavě odpovídalo. Za takových okolností ovšem čtrnáctiletá slečna věnovala pozornost zcela jiným obvodům než elektrickým a důsledky se projevily úplným deficitem znalosti jakéhokoliv jiného odporu než k fyzice.

Tváří tvář nepříteli sesedla se rodinná rada nad učebnicí fyziky pro osmou třídu a jala se řešit, co s nastalým problémem. První zklamání se dostavilo po zjištění, že tak zvané jednoduché stroje, tedy kladka a nakloněná plošina, byly probírány v prvním pololetí, takže jediné, s čím jsme se bývali byli schopni popasovat svépomocně, padlo. Zbyla elektřina a magnetismus, v kterémžto ohledu jsem přispěla do společného měšce poznání – a to navzdory skutečnosti, že advokáti, jak všeobecně známo, rozumí úplně všemu – pouze konstatováním praktické znalosti, že strkat prsty či jiné předměty do elektrické zásuvky je blbost. Obdobně dopadl manžel, který je nositelem celkem šesti akademických titulů, z nichž fyzice nejbližší je titul  Master of Sports and Adventure. Ten totiž získal na Univerzitě v Tridentu, takže by bylo možno teoreticky uvažovat o změnách kinetické energie při lezení na okolní Dolomity. Choť, takto sportovní novinář se specializací na fotbal ovšem překonal sám sebe a nabídl vyčerpávající znalosti z oblasti spalovacích motorů řka, že s touto exkluzivní znalostí prolezl celou gymnaziální fyziku on, takže třeba by to mohlo projít i v případě jeho nevlastní dcery. Byv však dotázán na odpor zapalovacích svíček v motoru, sdělil, že jednak nic takového v motorech již neexistuje, jednak že neví. Byl tedy i on shledán nezpůsobilým k jakékoliv výuce a dítě i nadále konsternovaně hledělo, jak z trhacího kalendáře odpadávají jednotlivé dny prázdnin.

Následně byly o pomoc požádány následující osoby s následujícím výsledkem:

Moji rodiče, povoláním historici umění, byli vyloučeni předem s tím, že můj otec oznámil, že on je z obliga anyway, neboť měl v kvartě z fyziky 4N, tedy „napomínán k větší píli“ a dál nad ním kantoři zlomili hůl, takže prolezl z důvodu pedagogické rezignace. Máti nabídla doučování v názvosloví výtvarného s tím, že může pohovořit o renesanční vědě – kterou ovšem ona sama s technickými obory skoncovala. Poslední výspou jejího technického vzdělání bylo ruchadlo bratří Veverkových.

Stejně to dopadlo s manželovým synem č. 1, který, ač tři roky pracoval jako hasič  záchranář v CERNu, prohlásil, že sice ví, jak se chovat v případě, že vyletí do vzduchu největší na světě existující urychlovač částic, leč PROČ vyletí a jakou roli v tom hraje elektřina, zkoumat nebude.

Syn v pořadí druhý, fagotista Karlovarského symfonického orchestru, pronesl působivou přednášku o chvění vzduchového sloupce v nástroji, leč bylo zřejmé, že s elektřinou se daný jev nedá propojit.

Třetí syn, zavilý ajťák s počítačoherní mánií prohlásil, že nejvhodnější by bylo přenastavení určujících parametrů a redefinice bazálních přírodních zákonů, což je ve virtuální realitě banální záležitost, tak proč to neudělat v reálu. Dále odkázal na Anály Heechee, ve kterých je uvedená problematika obšírně popsána. Jelikož učebnici fyziky nenapsal Frederick Pohl, bylo zřejmé, že i tato cesta je neprůchozí.

Tím byla otázka rodinného zázemí vyčerpána a bylo jasné, že je nutno se obrátit na externí mimorodinné zdroje vědomostí.

Prvním na ráně byl nejmenovaný dlouholetý rodinný přítel, inženýr stavař, který kromě toho, že chápal, co to je elektrický obvod, má též syna, studenta to gymnázia Menza, který pro změnu rupnul z češtiny. Rodičovská soudržnost byla tedy propojena společným nebetyčným vztekem na vlastní potomstvo a byl učiněn barterový obchod: já jsem nešťastnému studentu literatury, zajímajícímu se z literárního hlediska pouze o knihy pojednávající o konopí setém, zprostředkovala exkluzivní rozhovor se svou klientkou a přítelkyní Bushkou Bryndovou, chodící to encyklopedií znalostí o léčivých i jiných účincích  marjány, čímž se vyřešila otázka prázdninového projektu. Dále jsem jej v množství větším než nepatrném zásobila vybranými kousky prací Ruchovců a Lumírovců, což byl předmět nedobrovolného zájmu dotyčného studenta, imputovaný mu reparátem z češtiny. Jeho otec pak zásobil moji dceru historickým avometrem a zasvětil ji do nečekané znalosti spočívající ve zjištění, že elektrický obvod, toť dráty připojené k sobě.

Výsledky vzájemného pedagogického způsobení, jehož společným jmenovatelem byl fakt, že na daného potomka působil jiný rodič než jeho vlastní, zdály se být uspokojivé.

Na doučování samotné fyziky byla najata námezdní síla, spočívající ve třech kusech instruktorů na táboře, jehož se dcera účastnila. Jeden atomový fyzik, jedna učitelka fyziky a jeden speciální pedagog lili ampéry a volty do dítěte mezi jednotlivými bojovkami a podvečerními diskoškami. Jelikož v mezidobí nepadly teploty ve stínu pod pětatřicet stupňů, nezdálo se, že by výsledky jejich bohulibé snahy z kůry mozkové mého dítěte nevysublimovaly.  I byla zjednána další námezdní síla, která zalehla na moje dítě a přinutila je počítat příklady typu, že vlak má takový příkon, ztráty motoru jsou tolik a tolik a kolik je výkon. Já osobně jsem se ztratila na první koleji, a tak jsem své angažmá v dané věci potupně redukovala na pouhé vyplácení honoráře.

Zbylo tedy popasovat se s posledním úkolem, totiž s laboratorními cvičeními. Dítě mělo dodat jednak graf závislosti ohřevu vody na jeho množství a dále délku doby kyvů kyvadla na hmotnosti (anebo sakra váze či jak se tomu teď říká) závaží.

Zde se ovšem projevily kruté důsledky faktu, že student obdařený těmito povinnostmi je členem ryze intelektuální domácnosti. Objevil se totiž fatální  – a jak se posléze ukázalo zcela nepřekonatelný – nedostatek pomůcek. Ano, fyzikální stojan bylo možno nahradit stojanem na noty a za držák teploměru mohl sloužit složitý konstrukt z pletacího drátu a kolíčků na prádlo, k tomuto stojanu připevněný. Avšak teploměr? Zatížením telefonní sítě bylo zjištěno v rámci průzkumu i po spřízněných klientech advokátní kanceláře, o přátelích a rodině nehovoře, že zavařovací teploměry mají rozsah od 40 ti do 120 stupňů, tedy nikoliv rozsah od požadovaných 0 do 60ti stupňů. Dále bylo zjištěno, že všechny pokojové i venkovní teploměry končí na padesátce, přičemž většina z nich pod náporem letošního léta vybuchla nad padesátkou, čímž ztratila funkčnost. Měření teploty bylo tedy neproveditelné. Úplně stejně to dopadlo s vážením. Protože od doby svého druhého sňatku, tedy poslední čtyři roky, mám z bezpečnostních důvodů zákaz vstupu do kuchyně, zjistila jsem až při přípravě pokusu samotného, že digitální kuchyňská váha nefunguje a výměna baterií nepomohla. Pravděpodobně přístroj nepřežil poslední tři stěhování. Zbyla ovšem ještě jedna váha, mechanická, zcela spolehlivá, a to již od doby, kdy jsem byla na ní vážena já coby mimino. Bohužel se ukázalo, že pakliže by naměřené hodnoty měly mít nějakou relevanci ve směru k prokázání fyzikálních závislostí, bylo by nutno kývat předměty ve váze kilogramů, neboť podrobnější měřítko dané váhy bylo značně nespolehlivé. Ještě větší katastrofa bylo pak zjišťování časomíry jednotlivých kyvů. Zkusili jste někdy přesně, ale skutečně přesně používat stopky na iPhonu? V naší domácnosti se tento přístroj nachází ve trojím vyhotovení a na každém z těchto přístrojů se ukázal čas zcela jiný. Poněkud lepších výsledků jsme dosáhli, když se počítalo deset kyvů a čas se vydělil. To však rodinný pes nabyl dojmu, že kývající se kilo mouky zavěšené na notovém stojanu je jeho nová hračka a fyzikální seance se proměnila v úklidovou půlhodinku, kdy rozsypaná mouka byla nalezena, ano, úplně všude.

Bylo tedy zřejmé, že ani druhý laboratorní pokus nejsme schopni rodinnými silami zvládnout, čímž došlo k fatálnímu ohrožení postupu potomka z tercie do kvarty.

Na konci každé bajky by mělo být nějaké zevšeobecňující ponaučení. Jedno bych zde měla: Je fakt, že zvládnout „všeobecné vzdělání“ je něco, co patří neoddiskutovatelně k povinnosti každého studenta či žáka, a to včetně fyziky. Nicméně prázdninové aktivity, zapříčiněné reparátem, mohou vést k velmi zvláštním nezamýšleným vedlejším efektům, které svým charakterem mohou být k dosaženému stupni „všeobecného vzdělání“ velmi kontraproduktivní. Jedním z takovýchto efektů je jednoznačně prokázaný fakt, že rodiče vlastní i nevlastní jsou v daném oboru úplně stejně pitomí, jako nešťastný repetent. Rodičovský argument, že „oni prolezli“, takže došlo k uplatnění obecného moudra, že „výsledky hovoří“, je pohrdlivým pohledem puberťáka odsouván stranou coby naprosto nepodstatný. Neznalost daného oboru je úspěšným repetentem dávána rodičům vyžrat způsobem, ze kterého začíná jednoznačně vyplývat pouze jedno: nedá se nic dělat, budu si muset vzít na tu elektřinu doučování, nejlépe přímo u vyučujícího dcery. Jen tedy nevím, jak svůj zrak odpoutám od těch jeho natěsno vypasovaných džínů.

P.S. – prošla….

 

 

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv