Dopis do neznáma – na romské téma

Dny, kdy jsem se snažila něco „vylepšit“ nebo „vyřešit, jsou dávno pryč. Protože nakonec nezájem utluče každého, dokonce i mě. Přesto se čas od času stane, že se mne někdo na něco zeptá… třeba, jak řešit romskou otázku… a hlavně, proč to nefunguje. A já pak se dnu a asi tak po tisícáté napíšu znovu. Protože… víte… Gori, gori, moja zvězda…

(https://www.youtube.com/watch?v=dt-TpPLRkQ0)

 

Vážený pane XY

dovolte mi, abych navázala na naši FB komunikaci ohledně „Řešení romské otázky“ a se svou drobnou knížečkou Vám zaslala i pár slov, rozšiřující dané téma o osnovu subkapitolky s možným názvem „návrhy na řešení – postupné kroky“.

Kde se Romové nacházejí, proč a jak tam došli, je popsáno v přiložené knížečce. Nyní, jak z toho ven.

Dovolím si zopakovat základní tezi. Základním problémem Romů je, že možnost jejich sebeidentifikace je sebeidentifikací sociální nikoliv sebeidentifikací národní. Samozřejmě, pokud můžete být tím, kým jste, pouze jako příslušník určité sociální skupiny, tak byste byl blázen, kdybyste se tuto sociální skupinu snažil opustit, neboť byste tak přišel o svou duši… Toto je zásadní problém, který udržuje sociální status v dnešní zcela zabetonované podobě. A proč neopustit svou duši? Myslím, že přepisovat Junga by bylo poněkud nadbytečné… Být tím, kým jsem a kým mohu být, je z hlediska psychologie základem osobního štěstí a předpokladem osobního růstu. Je to něco, čeho se člověk nemůže vzdát, bez ohledu na své ekonomické postavení, protože jinak by své lidské Id odsoudil k záhubě. Kromě toho je zde ještě jeden obecně platný poznatek: odpovědnost, která je stále znovu a znovu od Romů požadována, a to na úrovni osobní, rodinné i společenské, je jednoznačně provázaná s mocí. Jestliže jsem bez-mocný, nemohu pochopitelně za sebe nést žádnou zodpovědnost. Přesně to se s Romy stalo. O svém sociálním postavení, zákonech, možnostech sebeurčení nerozhodují oni sami, ale majoritní společnost. Na příklad – nebyli to oni, kdo vymyslel systém sociálních dávek… Hřebíčkem do rakve byly nejrůznější granty a neziskovky s různými projekty, které ovšem měly opět jedno společné: absenci zodpovědnosti Romů jak na osobní, tak na kolektivní úrovni.  Kombinace těchto faktorů je totálně zhoubná – výsledky vidíme na každém kroku.

Podle mého názoru je jediným způsobem nápravy možnost nabídnout Romům jinou možnost sebeidentifikace než je sebeidentifikace se sociální skupinou, tedy se sociální skupinou vyloučených. Jsem přesvědčena, že čím víc budeme tlačit na ekonomickou pilu, tím více budou Romové lpět na své sociální sebeidentifikaci a paradoxně, čím více peněz se nalije do systému, tím horších výsledků se bude dosahovat, protože Romové to budou vnímat jako stupňující se ohrožení.

Jaká jiná sebeidentifikace by měla být Romům nabídnuta? Pochopitelně ta národní. Ostatně splňují veškerá kritéria pro národ, kromě vlastního území. Když se však dívám na dnešní svět, který je ve své podstatě systémem horizontálních vztahových sítí, nejsem si jistá, zda pojem „území“ má ještě vůbec nějakou relevanci. (A vůbec nechápu, proč s tímto konceptem nepracuje EU.)  Je to národní povědomí, které musí být Romům nabídnuto, umožněn jeho všeobecný rozvoj (prosím, nezaměňovat s nacionalismem) a na tomto základě jim bude umožněn sociální transfer, protože příslušný sociální status bude již zcela nepodstatný.

Návrh praktických kroků:

  • zřídit televizní kanál celostátního veřejnoprávního vysílání jen pro Romy. Televize jedou v romských domácnostech pořád – i v osadách, kde není elektřina… Tuto televizi, bez ohledu na kvalitu vysílaných pořadů, musí řídit Romové, protože jen romské štáby budou mít přístup do autentického romského prostředí. K obsahu programu:
  • masivní zavedení romštiny – zejména pro malé děti – romská obdoba Sezam street
  • využití alloparenting [2](na výchově se nepodílí jen rodiče či dospělí, ale také starší děti. Ty jsou pro mladší děti důvěryhodnější vzdělavatelé než jacíkoliv dospělí.) Prezentace vzdělávacích programů ve všem, ale prezentováno dětmi a dospívajícími. Jestliže bude půlhodinová lekce hraní na jakýkoliv hudební nástroj prezentována 14letým Romem, který sice není profík, ale umí to a bude jej bavit to vysvětlovat dětem, které mají nástroj poprvé v ruce, zaručuji o 500 % vyšší sledovanost, než když to bude učit filharmonik… Na tom je vybudovaná původní Khan Academy apod.
  • diskusní pořady dospělých – do úplného omrzení, na jakákoliv témata… Pamatujete na pořad „Sněží“ z 90. let? A na „Z očí do očí Antonína Přidala“? Nejde o kvalitu – jde o sdílení životů, opětovné propojení komunity… a při této příležitosti o diskusi nad problémy.
  • každý den přenášenou jednu hodinu skupinové psychoterapie.
  • Masivní reportáže z romského světa. Je někde svatba? Fajn, jedeme tam. V místní vesničce jsou romští zastupitelé? Jedeme na zasedání zastupitelstva. Tancovačky, reportáže o problémech, pozitivní příklady – z celé země. Chce to jednoho řidiče s autem, kameramana s kamerou, která se dá v dostačující kvalitě záznamu pořídit do 10.000,- Kč. Návštěvy škol, mimoškolní aktivity… témata musí dodávat sami Romové, musí redakci zvát – jakmile se to rozeběhne, budou se reportéři dostávat sami k novým a novým informacím automaticky.
  • Když běžel Bella a Sebastián, ulice romských osad se vylidnily – všichni se dívali a radovali se z této letité záležitosti. Filmů o Romech a s Romy je spoustu. Následně bezostyšně přejít na pozitivní neromské filmy. Asi vám to bude znít blbě, ale Vinnetou dělá divy :-). Každý, opakuji k a ž d ý chce být kladným hrdinou… Chce to zažít ve filmu a chce i sám podle toho žít…
  • Romská „sama doma“….

To jen tak na první nástřel….

Změnit vzdělávací systém. Školský systém nevyhovuje ani českým/slovenským dětem, natož romským… Přestaňte s umělou inkluzí – nic neřeší, majoritu naštve a Romům nepomůže. K začlenění musí dojít až na základě „svůj k svému“. Pro Romy jsou typické sourozenecké skupiny. Přestaňte trvat na chození do jednotlivých ročníků (zvláště 1–5) a zaveďte malotřídky. Ano, je to náročnější na přípravu učitelů, ale starší děti se budou chtít vytáhnout před mladšími sourozenci i jinými dětmi, mladší děti budou chtít ty starší dohnat.

Školní asistenti. Zapomeňte na formální kvalifikaci a zkombinujte zaměstnávání + učení se + vyučování. Udělejte konkurzy na asistenty na základních školách. Bez jakékoliv požadované kvalifikace (přednost mají ti, co dokončili základní školu, ale i s těmi, kteří by se přihlásili a tuto podmínku by nesplňovali, se musí pracovat). Nejdůležitější je motivace[3]. Pro Romy je motivací získání úcty. V komunitě, v rodině… U školních asistentů bych cílila na mladé chlapce – cca 16+, nikoliv na dívky! Jejich společenská úloha je jiná a chlapečci – žáčci – už v 1. třídě budou mít mírný problém poslouchat „tetu“… jooo – asistent, mladý muž, to je jiná…. mužská iniciace na dosah – a to pro oba: pro žáčka i asistenta… Vypracovat projekt postupného vzdělávání školních asistentů:

  1. pedagogické minimum – cca 5 víkendů
  2. pokračování pedagogického minima…. v několika dalších kurzech. Ty musí být místně dostupné… v místní škole o víkendech nebo po odpolednách… Účast na kurzech musí být drobně placená (cca 2 Euro za hodinu?? – ale nesmí to být normální zdanitelný příjem – viz níže otázka „exekuce“.) Vím, že to zní šíleně, zvláště, když všichni nadávají, že Romové nepracují… Je to jinak: oni nejsou zaměstnaní (nejsou v pracovním poměru), to ale neznamená, že nepracují… oni si opatřují živobytí. Když se budou účastnit kurzů, nemohou si toto živobytí opatřit, budou strádat = nebudou/nebudou moci chodit do kurzů. Toto pouze na prvním stupni pedagogického minima. Zakončeno zkouškou, která podmiňuje další kurzy = další prachy. Po polovině pedagogického minima už hned do škol! Třeba jen na náslechy… musí „chytnout slinu“…navazuje možnost „pedagogického učňáku“, následuje možnost maturity z pedagogiky a nejlepší na vysokou. Podle hesla „co Rom, to učitel“… Nevím, jaká je teď situace se zaměstnaností, všude je málo zaměstnanců, ale myslím, že v osadách to až tak neplatí… Být učitelem/asistentem musí být „in“ – mladí muži se musí začít předhánět a soutěžit se svými skupinami žáků…. to sledováno romskou televizí… zpětná vazba do sociálních struktur.

    Pokud vím, svého času byli v osadách i jinde zavedeni romští zdravotničtí asistenti a následně byli zrušeni – to tedy byl krok velmi nesprávným směrem… Totéž, co s pedagogy udělat se zdravotníky. Zdravotní situace Romů v osadách je katastrofální. Moje kamarádka Hana Brixi, dlouholetá poradkyně Světové banky, která participovala na vytváření systému veřejného zdravotnictví v Číně mi vykládala, jak zavrhovaný Mao Ce Tung významně zlepšil zdraví lidí na čínském venkově tím, že zavedl „zdravotní asistenty“ a dal jim základní výcvik zhruba na úrovni první pomoci našeho Červeného kříže. Vyrušily se úrazy, otravy, nebezpečné porody, prevence infekčních chorob, sexuální osvěta. Šla bych stejnou cestou.

  • Všichni jsou na FB… i na té poslední osadě… Dejte si na FB do hledání „Rom“ a jděte po odkazech – dostanete se k neuvěřitelným věcem, neuvěřitelným diskusím… převážně v romštině. „Význam FB na vývoj a kodifikaci romštiny“ by si zasloužilo zvláštní práci… diplomku, disertaci, výzkum… Přes FB projdou jakékoliv informace… proč s tím nikdo nepracuje?
  • Poslední věc: zadlužení a exekuce. Nevím, jak je to na Slovensku, v ČR je průnik dluhů/kreditek/exekucí na straně jedné a Romů na straně druhé obrovský. Odhaduji, že cca 80 % Romů má exekuce. A jsou v nesplatitelné výši. Z 30 korun jízdy na černo je 30.000,- Kč[4]. Pokud jdou pracovat, ohrozí je to na životě. Dám příklad. Jdou pracovat do nějaké továrny a dostanou 13.000,- Kč čistého. Z exekucí jim strhnou cca 7.000,- Kč, zůstane jim tedy 6.000,- Kč, ze kterých by měli vyžít. Sociální dávky a podpory se však nevypočítávají z těch 6.000,- Kč reálného příjmu, ale z těch 13.000,- Kč. Samozřejmě, že není možné, aby se dostávaly sociální dávky na úhradu exekucí… ale řešení se prostě musí najít. Jinak tady máme faktické doživotní otroky.

Omlouvám se, že tímto svůj výčet „nástřelů“ skončím. Pět stránek je už i tak nad rámec snesitelnosti. Chtěla bych Vám jenom říci, že tyto návrhy jsem předkládala české politické reprezentaci opakovaně. V roce 1994 jsem svoje návrhy na „pravicové“ řešení romské otázky, tedy řešení, které nebylo založeno na konstruktu sociální skupiny, předala Zieleniecovi, který byl tehdy předsedou programových a odborných komisí ODS. Naprostý nezájem. Totéž v roce 2010 u TOP09 a Kalouska – ten dal jen příkaz, že se Samková nesmí nikdy dostat do jakékoliv funkce. (Zjištěno ze zcela spolehlivého zdroje, a z více stran.) Možná se zeptáte, proč jsem se svou vizí nešla za levicovými stranami. Šla jsem – pro ně však byl jakýkoliv jiný koncept řešení romské problematiky než jako problém sociální naprosto nepřijatelný. S Míšou Tominovou Marksovou se znám osobně přes dvacet let. Od chvíle, kdy se stala ministryní práce a sociálních věcí, se mi začala obloukem vyhýbat… Což, prosím, neberte jako nějaký můj výkřik osobní zhrzenosti, ale jako důkaz toho, že ideologie nakonec vždy zvítězí nad konceptem… Smutné, ale pravdivé… Kdyby ty ideologické koncepty fungovaly, neřeknu ani půl slova, vzdám Pánu díky a budu šťastná a spokojená. Ale ony, bohužel, nefungují. Z mého pohledu je stále hůř a hůř. A ideologie stále vítězí, bez ohledu na třeskuté neúspěchy. Protože stranické sekretariáty nikdy nebudu schopna porazit, nezbývá mi než svoje nápady posílat v naději, že snad někdy někde nějak dopadnou na nějakou odrazovou plochu, která je rozzáří a bez ohledu na prvotního původce toho zážehu způsobí, že bude lépe. S toutéž nadějí posílám svůj dopis i Vám. Viděla jsem příliš noho bídy, neštěstí a smutku, než abych to někdy vzdala. Znáte ten příběh Sixto Rodrigueze? Člověk se nikdy nesmí vzdát, když je přesvědčen, že jde o dobrou věc – i když mezi tím třeba vyklízí bouračky na skládku.

v dokonalé úctě

Klára, jak jinak…

[1] Raději bych nalezl jednu příčinu, než bych se stal perským králem. Zlomek B 118

[2] https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5768312/

[3] motivace: Samozřejmě Nakonečný, ale daleko lépe “Růže pro Algeron“, že…

[4] nevím, jaký je Váš poměr ke sci-fi, můj velmi kladný. Znáte Fredericka Pohla, Obchodníci s vesmírem? Je tam přesně popsaný systém, jak fungují dluhy a exekuce na příkladu pracovní smlouvy se společnosti Chlorella, do které se dostal  Mitch Courtenay, hlavní hrdina – nejde se z toho dostat, pokud ovšem nevyhrajete ve sportce..

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv