Dvě matky a jeden otec

Je rodič číslo jedna a rodič číslo dvě adekvátním vyjádřením vztahu zploditelů k dítěti? NENÍ. Situace totiž je, bohužel, podstatně složitější.
Teď šlápnu do vosího hnízda a jsem si vědoma toho, že řadu lidí nepotěším.
Otázka rodičovství u lidí je ale podstatně složitější než je předkládáno, a to jak ze strany „konzervativců“, pro které je kohokoliv jiného než zápis matky a otce do rodného listu nepřijatelný, tak i „modernistů“, kteří se dožadují toho, aby v rodném listu byl zapsán „rodič č. 1 a rodič č. 2“. U lidí totiž došlo  v momentě, od kdy je možno umělé oplodnění, k naprosto zásadní změně. Což ovšem stále není ten zásadní ani právní ani biologický problém, protože v momentě, kdy je spermie a vajíčko, je otec a matka a nic se tak zvaně neděje.
Skutečným problémem je tzv. „surogátní mateřství“, tedy situace, kdy oplodněné vajíčko odnosí náhradní matka. Jestli si myslíte, že se to netýká takřka nikoho, tak se hluboce mýlíte. Moje vlastní právní praxe jednoznačně dosvědčuje, že to je podstatně širší problém, než si dovedete představit.
Poprvé jsem se s tímto skutečně závažným problémem setkala asi před 10 lety, kdy se ke mně dostavila zcela pobledlá klientka s následujícícm příběhem: Dárkyně vajíčka byla oplodněna jejím manželem a také dítě odnosila. Asi měsíc před porodem se náhradní matka co nejvíce připodobnila klientce a odjela do země patřící do bývalého Sovtského svazu, kde dítko porodila…. s pasem a na jméno klientky…. Dítě tak získalo rodný list se jménem matky – mojí klientky. Když došlo na rozvod, otec (biologický i právní) vyhrožoval, že (právní, nebiologické) matce dítě sebere, protože prokáže, že není jeho biologická matka… Byla z toho polízanice převeliká, jak to dopadlo nevím, protože klientka po několika konzultacích od nás odešla… Podle našich předběžných názorů ani to, že právní matka nebyla matkou biologickou, by na věci jejího mateřství nic neměnilo, protože podvod s identitou matky by mohl být…možná přestupkem?? kterého by se ovšem v každém případě plně zúčastnil i otec, takže boj proti právní nebiologické matce by byl bojem právně sebezáhubným.
Se stejným problémem, totiž problémem styku s právní ne-matkou, leč biologickou matkou, se na mne začaly obracet lesbické páry, z nichž řada (opravdu – řada!!!) má stále dokola ten „geniální“ nápad, že jedna dá vajíčko a druhá dítě odnosí, takže dítě budou mít „spolu“…. Pravda, ještě se tam vyskytuje jakýsi otec, obvykle kamarád jedné z nich. Mám již sbírku nejrůznějších smluv a prohlášení z ruzných center asistované reprodukce, které upozorňují na to, že „genetická“ matka – tedy ta, která darovala vajíčko – nemá na dítě žádný nárok, neboť dle českého práva „matkou dítěte je žena, která dítě porodila“ – tedy surogátní matka; bez ohledu na to, čí genetický materiál dítě má. Jeden z aspektů, kdy jsem (malinko) tvůrcům nového Občanského zákoníku ten paskvil připoodpustila je ustanovení, že je možno upravit styk dítěte i s další osobou, nejen rodičem a prarodičem, pokud k této osobě mají citový vztah. Takže upravuji právní vztahy dětí s genetickými matkami po rozpadu jejich registrovaného partnerství se surogátní matkou jako divá…
Pokud mohu pozorovat, české soudy mají z této situace  stejnou „radostů jako já, ale tentokrát musím říci, že se soudy chovají statečně a se vzniklou situací se vypořádávají s ohledem na nejlepší zájem dítěte – tedy zachování vztahu dítěte k osobě blízké.
Jen na okraj uvádím, že v některých zemích, na příklad v Indii, kvete surogátní mateřství jako skvělý byznis, kdy chudé ženy „odnosí“ děti párům, kde žena nemůže – anebo také nechce – dítě odnosit…
Pojďme se na tuto stále častější situaci se podívat nejdříve z hlediska biologie.
Je evidentní, že pakliže dítě vznikne z vajíčka, pak nese genetickou výbavu genetické matky a je úplně jedno, kdo dítě porodil. Genetická výbava ze strany genetické matky prostě je zde a je jednoznačně geneticky identifikovatelná. To, že tato žena, genetická matka, NENÍ uvedena jako rodič, považuji za velikou chybu, minimálně chybu medicínsku. Je totiž evidentní, že řada nemocí či disposicí k nim je podmíněna geneticky, tedy genetickou výbavou skutečné genetické matky. Což z rodného listu není možno zjistit – tam je jako matka napsána žena, která dítě porodila. Právní a medicínský stav zde tedy jdou proti sobě, přičemž poškozeným tímto rozporem je nejslabší „subjekt“ celé té genetické šarády, totiž dítě. To je pro mne naprosto neakceptovatelné.
Přesto, že základní genetická výbava dítěte je dána (z poloviny, že ano…) genetickou výbavou matky, není možno opominout ani biologický vliv náhradní matky, která dítě odnosila. Do hry totiž vstupuje jeden z nejnovějších poznatků současné biologie, epigenetika. Pokusím se to (laicky) vysvětlit.  Dejme tomu, že máte gen pro to, že budete mít buď hnědé oči po tatínkovi nebo modré oči po mamince. To, jaké budete mít oči, je ovšem dáno tím, který gen se „zapne“. A to, který se zapne, určují další proteiny (tedy nikoliv geny) v buňce. Tyto proteiny, jejich existence v buňce jsou dány zejména hormonálním (a dalším) nastavením plodu, který je ovšem určován… tělem ženy, která plod nosí… Je to tedy i ona, která má na uplatnění genetické výbavy, kteoru je dítě obdařeno, vliv… Jak velký tento vliv je, jak se sám dá ovlivnit a co všechno vlastně ovlivňuje, je v současné době předmětem obrovského výzkumu, neb právě to je to nejvíc „in“ v celé biologii , zejména genetice. (K tomu na př. Anton Markoš: Co je nového v biologii; https://www.megaknihy.cz/biologie/230117-co-je-noveho-v-biologii.html?utm_si=RFlidjRTZUc2TWpNd01URTNNak13TVRFMw==&utm_pab=0&matchtype=&network=g&device=c&creative=63152076610&keyword=&placement=&param1=&param2=&adposition=1o1&campaignid=193922770&adgroupid=19959225370&feeditemid=&targetid=pla-436851164394&loc_physical_ms=9062865&loc_interest_ms=&searchtype=search&gclid=CjwKCAiAqaTjBRAdEiwAOdx9xtEhyMz9048h5u0VarVnrk5LZDdf67VRd9OAuof8PkO8qkskxpZ7rhoCzz0QAvD_BwE)
Z toho mi ovšem vychází z hlediska biologie jedno: Ať chci či nechci, matky prostě mohou být DVĚ. A pokud OBĚ nejsou uvedeny v rodném listě, postihne to zejména koho??? Ano, musím zopakovat znova: toho nejslabšího, toho, kdo je skutečnou obětí těchto – už snad ani ne experimentů, ale, ať chceme nebo ne, nově nastupující reality.
V právu platí, že vždy má být ochraňován ten nejslabší, ten, kdo může být nejvíce postižen, ten, kdo se může nejméně bránit a komu hrozí největší újma. Ve všech těchto aspektech to je dítě. Vedle tohoto ohrožení dítěte pak stojí náš kulturně podmíněný požadavek, aby každé dítě mělo určeného právě jednoho  otce a právě jednu matku. Obstojí tato naše kulturně podmíněná zvyklost ve srovnání s nezajištěním ochrany zájmů dítěte? Podle mého názoru nikoliv. Proto klidně budu akceptovat rodný list třeba s devíti rodiči, popisující právní a medicinské aspekty vzniku dítěte tak, aby právě zájmy tohoto dítěte byly ochráněny co nejvíce.
Prosím, nepodezírejte mne z toho, že bych snad byla propagátorem dvojího mateřství či jakéhokoliv jiného obdobného matrikového uspořádání rodičovství. Avšak tato situace reálně existuje a tím, že s ní budeme nesouhlasit, ji rozhodně neodstraníme.
Znovu si dovoluji připomenout: právo má popisovat existující stav a má jej popisovat k ochraně nejslabšího. Proto pléduji za to, aby se v rodném listu objevila kolonka „surogátní matka“ a „genetická matka“. Jsem přesvědčena, že i ti, kterým se tato situace (ostatně stejně jako mně) nelíbí, se shodnou se mnou na tom, že dítě si zaslouží ochrany, spočívající mimo jiné i v plné informaci, VŽDY.
Posted in Nezařazené
3 komentáře » for Dvě matky a jeden otec
  1. Tomáš napsal:

    „V právu platí, že vždy má být ochraňován ten nejslabší, ten, kdo může být nejvíce postižen, ten, kdo se může nejméně bránit a komu hrozí největší újma. Ve všech těchto aspektech to je dítě.“

    Stalo se, že žena (jistě) nevěděla kdo je otcem jejího dítěte. Uvedla několik možných otců. Soudkyně, která rozhodovala o (právním) otci si z „nabízených otců“ vybrala toho …… NEJBOHATŠÍHO muže. No kdyby soudkyně vybrala toho nejchudšího, tak dítě by došlo k újmě(viz citace autorky).

    Když dotyčný muž dostal od soudu rozhodnutí, že je (právním) otcem dítěte, tak si pomyslel, že je to pitomost, protože s matkou dítěte nikdy nic neměl.

    Muž nebyl znalý práva, takže nevěděl, že i proti pitomosti, když přijde od soudu, se musí odvolat, … a dopis od soudu zahodil. Tím promeškal zákonnou lhůtu na odvolání. Po promeškání zákonné lhůty se na doživotí(sebe nebo dítěte) stal právním otcem dítěte, se všemi povinnostmi z toho vyplývajících, tedy zejména povinnosti platit alimenty.

  2. KLára Samková napsal:

    No, při vší úctě, tento popis je z hlediska právního totální blbost. Takto to u soudu prostě nechodí a nechodilo to tak ani v době, kdy testy DNA neexistovaly.. takže výstřel zcela mimo…

  3. Tomáš napsal:

    Bylo to ve vysílání ČT, budu to muset najít, to nebude hned. Doufám, že nedopadnu jako Ovčáček při hledání Peroutkova článku.

    Buď jak buď tento případ jsem si nevymyslel, jaksi mě nenapadá důvod proč bych si to měl vymýšlet. Proč by si případ měla vymýšlet ČT, to mě také nenapadá.

    V každém případě jsem udělal chybu, nejprve jsem měl v archívu ČT případ vyhledat, teprve pak jsem měl o něm psát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv