DVOJÍ PRÁVO – ŽÁDNÉ PRÁVO…

(Přednáška pro konferenci na téma „Dvojí právo“, pořádané v rámci „Právnického podzimu“ Vysokou školou manažerské informatiky, ekonomiky a práva a společností Havlíček Brain Team dne 13. 11. 2014.)

Říká se, že tady máme dvojí právo. Jedno je to, co se dočítáme ve sbírce zákonů, na druhé straně to mají být různé další pokyny, zejména ty, které jsou implantované z jiných systémů – a těmi systémy nemyslím obvykle v právní teorii zmiňovanou morálku, ale spíše různé pokyny exekutivních orgánů, které sice nikdy nebyly jako právo pojmenovány, ale zkuste je přejet právem – a prohrajete.

Mám pro vás zprávu, která na první pohled vypadá velmi radostně: žádné dvojí právo, ba ani žádný dualismus práva neexistuje. Ovšem neexistuje nikoliv proto, že by právo bylo jednotné, že by bylo jednotně implementované a že by tvořilo jednotný systém, ale proto, že je to samotné právo, které v dnešní době vůbec neexistuje.

To, co existuje, je soubor instruktážích výkřiků, jejichž neplnění je stejně chaoticky, jako tyto výkřiky samotné, sankcionováno.  Dnes už vlastně ani nikoho nezajímá, co ta která tak zvaná právní norma obsahuje. Dnes už jen každého zajímá, jak obsah normy vynucován a také na co to přijde, když instruktážního výkřiku není uposlechnuto.

Důsledkem tohoto totálního utilitarismu je, že není ve státním zájmu zabývat se globálním uchopením té které problematiky, systémovým řešením toho kterého stavu, ale účelem tak zvané právní úpravy je proštrachat se na druhou stranu Styxu bez toho, aby si naší přítomnosti všimnul Chárón, který by mohl vyžadovat svůj obolus.

Abychom pochopili dnešní stav, ve kterém se právo a to, čemu se říká systém práva, nachází, musíme se podívat na to, co to vlastně právo je, jak vzniklo a proč vzniklo takové, jakým je, respektive, jakým by správně mělo být, aby se skutečně systémem práva mohlo nazývat. Ne, nebojte se, rozhodně vás nebudu zkoušet z „teorky“.  Jenom vznesu otázku: odkud se vlastně právo vzalo? Z čeho a proč se vyvinulo? A proč je v této podobě, ve které je známe dnes?

Odpověď na tyto otázky nám kupodivu nedá teorie práva, ale evoluční biologie. Právo vzniklo a vzniklo v té podobě, ve které je známe, proto, že to bylo výhodné pro přežití. Pro přežití jak jednotlivce, tak společnosti, jejíž stabilita opět potencovala úspěšnost přežití jedince. Slovy biologa, právo zvyšovalo fitness našeho druhu homo sapiens sapiens. Proto se také sice v různých formách, ale na stejných principech právo vyvinulo na celé zeměkouli a proto se tak stalo ve velmi přesně určitelném období růstu společnosti.

Nyní již tedy máme zřejmé, že právo má zlepšovat postavení jedince, má stírat třecí plochy eventuálních sporů, má prostě být pomocníkem v každodenním životě. Svou existencí má také zlevňovat života běh jak jedince, tak společnosti, čímž by opět mělo působit blahodárně, neboť ušetřené prostředky mohou být lokovány jinde – a to lépe, výhodněji, účelněji, rozumněji a k dalšímu prospěchu toho, kdo právo používá.

Je však právo i dnes považováno za pomocníka obecného občanstva? Těžko.  Právo slouží k obživě právníků, jejichž úkolem je uzpůsobit pro své klienty ony jednotící ideu postrádající výkřiky, které se stále ze setrvačnosti stále nazývají právo, obejít či uzpůsobit životu, případně alespoň najít takový způsob jejich užití, aby jejich klienti přežili s co nejmenšími náklady.

Možná, že právě v tuto chvíli je vhodné předat informaci, že aplikace Nového občanského zákoníku přišla na deset miliard korun. Což není číslo, které bych si já vycucala z prstu, ale je to číslo, ke kterému analyticky dospěl tým Ústavu státu a práva v čele s doc. Františkem Cvrčkem. Dvě miliardy údajně již padlo na propagaci NOZu a dalších osm miliard stojí zesouladění dosavadního právního stavu soukromoprávních vztahů s novou zákonnou úpravou Nového občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a souvisejícími legislativními změnami.

Už se velmi těším na ekonomický rozbor, který prokáže, že těchto deset miliard a více bylo díky NOZu a souvisejícím legislativním změnám celospolečensky ušetřeno. Že poklesl nápad sporů na soudech, že se zkrátila řízení na katastru a desítky a desítky dalších zlepšení, které grandiózní rekodifikaci ekonomicky ospravedlní.

Osobně se obávám, že se takového rozboru nedočkáme, neboť k podobným úsporám ani v dlouhodobém časovém horizontu nedojde. Což je zpráva o mnoho horší než to, že jsme prošustrovali deset giga.  Znamená to totiž, že právo dosáhlo bodu, pro který mají ekonomové název „mezní produkt“. Znamená to, že přínosy, které nějaký produkt, v tomto případě právní systém, přináší, jsou menší, než výdaje, které je nutno vynakládat na údržbu a chod tohoto produktu. Jak takové systémy končí, je známo jak z osudu staroegyptské říše, tak z konce našim právnický srdcím obzvláště drahé říše Západořímské. Z hlediska těchto znalostí historie je možno s naprostou určitostí říci, že to, k čemu náš právní systém neochvějně spěje, je kolaps. Bohužel ani v Bruselu nejsou schopni pochopit, že život má strukturu donekonečna se opakujícího fraktálu, takže i kdyby naše drahá Evropská unie vydávala směrnice dalších 2000 let, stejně nikdy nebude schopna zúplna život právně zregulovat. Jediné, čeho EU dosáhne je, že každou jednou směrnicí sníží fitness evropské společnosti a přiblíží nás tomu drásajícímu bodu, kdy míra stále se navyšujících výdajů přestane být snesitelná a celý systém se prostě zhroutí.

Hovořit za takovéto situace o právu a dohadovat se o tom, zda je právo jedno či dvojí, zda je či není vymahatelné – když samozřejmě již z popisu situace vyplývá, že vymahatelné není a v podstatě systémově ani být nemůže – to je pochopitelně nonsens. Znovu opakuji, zde není právo, není zde právní systém. Jediné, co v zásadě funguje, jediné, co je v zásadě vymahatelné, jsou normy, upravující výběr daní.

Což je velmi relevantní informace, která by se měla dostat k našemu ministrovi financí, panu Babišovi. Pokusím se ji formulovat ve formě vzkazu:

Milý pane Babiši. Poté, co jste již pravděpodobně zjistil, že stát nelze řídit jako firmu, dovoluji si vás upozornit na jisté historické paralely, které byste ve shodě k Vámi deklarovaným cílům měl pravděpodobně vzít v úvahu.

Především: byl to císař Dioklecián, který se na začátku čtvrtého století našeho letopočtu pokusil postavit říši Západořímskou finančně na nohy pomocí obsáhlých daňových reforem, které obsahovaly mimo jiné i prvky vedoucí k zamezení inflace a k regulaci cen. Aby dosáhl svých cílů, zdvojnásobil počet administrativního aparátu Západořímské říše. Jestliže vy dnes významným způsobem zvyšujete platy státním úředníkům a zároveň je petrifikujete služebním zákonem v jejich postech, děláte prakticky totéž, co Váš císařský předchůdce.  Zajímalo by mne, kde se ve vás bere ta jistota, že nedopadnete stejně jako Diokleciánovo impérium.

Výsledkem jeho úsilí totiž nebyla stabilizace říše, o kterou císař usiloval, byl to naopak její rozpad. Obecně se traduje, že Západořímskou říši dobyly germánské kmeny. Omyl. Římské obyvatelstvo, naprosto zdecimované centralistickou politikou a daňovým nevolnictvím římského impéria tyto germánské kmeny POZVALO, aby je proti vlastním vládcům ochránili. Neboť, jak praví záznamy, ke konci říše Západořímské bylo více výběrčích daní než těch, kdo by daně byli platili…

Pakliže naše země a bohužel i celá Evropská unie nemá skončit kolapsem, je naprosto nutné udělat jedno: totiž, jedno právo. Rozumějte. To jedno, jediné, platné, vymahatelné, jednoduché, srozumitelné, nezaložené na příklad na 3000 paragrafech Nového občanského zákoníku. Právo, které bude formulovat možná jen principy našich vztahů, ale zato bude tím, čím má být a čím dnes pohříchu není. Přítelem a pomocníkem člověka.

Jestliže to právo nedokáže, pak právo jako nástroj evoluce nebude shledáno funkčním a odebere se tam, kam se odebraly všechny ty bytosti, které se nedokázaly adaptovat: do společnosti dinosaurů, tasmánského tygra a blbouna nejapného.  Případně dalších blbounů, kterým se bude říkat – právníci.

 

 

Posted in Nezařazené
1 Comment » for DVOJÍ PRÁVO – ŽÁDNÉ PRÁVO…
  1. Viki napsal:

    Je to zajímavá teorie, dokonce velmi poutavá, nicméně není od věci připomenout, že od smrti Diokleciána uplynulo ještě nějakých 150 let, než se Západořímská říše položila. Kromě toho, Diokleciánovy reformy jistě platily pro celou tehdejší římskou říši, k jejíž rozdělení došlo až za nástupce Konstantina. Proč se tedy rozpad říše nekonal i tam (nemluvě o tom, že byrokracie Byzance byla světově proslulá).
    Germáni by zaútočili i bez pozvání, pravdou nicméně je, že už tu nebyl nikdo, kdy by byl ochoten za říši bojovat. Což je případ naší vlády, v případě napadnutí se dá očekávat, že první, co by obyvatelstvo udělalo, by byly masové popravy příslušníků establishmentu.
    Včera jsem viděl film o Kolčakovi, kde byly ukázány surové zločiny vojáků na velitelích a vládnoucí elitě vůbec. Bylo to dáno primitivní ruskou mentalitou nebo vyvřelou nenávistí utlačovaných vůči vládnoucím, toť otázka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv