Imitace dnešní doby

Pakliže bychom měli nějak charakterizovat a pojmenovat dnešní dobu, bylo by na místě ji nazvat dobou IMITACE.

Prodejci nám bezostyšně nabízejí sedačky z „pravé textilní kůže“ – kde jsou ty doby, kdy řekli, že se jedná o imitaci kůže? Dnes se kategorie pravosti dostala sama o sobě do roviny imitace… a prolnula s touto dobou tak, že už nikoho ani nenapadne, že perzián může být pravý – taky jej nikdo nepozná -,  že bílé kameny mohou být opravdu brilianty a ne štras…. Čas od času, když je horké léto, vezmu si letní šaty a k němu briliantové kolié v bílé platině, bratru za čtvrt mega…. bez jakéhokoliv ostychu či obavy s nimi vyrazím ven. Vím totiž, že nikoho ani nenapadne, že by ty kamínky mohly NEBÝT štras… Na rušné ulici na mém krku jsou ve větším bezpečí než doma v trezoru, což je první místo, kam by se šel podívat do bytu se vloupavší zloděj…. první místo, kde by očekával cennosti.

Imitací je prodchnut celý náš materiální život. Reklama nám nabízí předměty, které, když si koupíme, tak budeme JAKO BOHATÍ. Přitom: kdo z nás kdy viděl ty skutečně bohaté? Jak správně říká prof. Keller: bohatí, to jsou ti, které NIKDY ve svém životě nepotkáte. Nejezdí na dovolenou na místa, kam jezdíte vy, nechodí do restaurací, kam chodíte vy, neoblékají se v těch obchodech, jako vy a také nechodí do práce tam, kam vy… nemáte šanci je potkat… Přesto se zde předkládá celému světu IMITACE BOHATSTVÍ  a života bohatých.   S ohledem na to, že s pár miliardáři jsem se skutečně setkala a snad se s nimi i do jisté míry znám důvěrněji, mohu říci pouze jedno: tato nabízená imitace bohatství je iluzí. Dotyční žijí zcela jinak… jejich starosti jsou jiné, jejich vize světa je také jiná… nemáme šanci k těmto vizím dosáhnout, a to ZEJMÉNA nikoliv prostřednictvím vlastnění jakýchkoliv nabízených předmětů…

Poté, co se na imitaci soustředil – a zcela ji vyčerpal a přisvojil si  ji – svět materiálních hodnot, imitace expandovala do sféry abstraktních ideí. Jako první podlehlo právo. Neboť to, co zažíváme ve světě kolem sebe, to je IMITACE SPRAVEDLNOSTI. Tance zasvěcených v chrámu dosud pokračují, avšak tanečníci již zapomněli, na počest kterého boha kladou obětiny na oltář….. Naše spravedlnost, naše soudnictví, je na tom stejně jako falešné přistávací dráhy domorodých obyvatel na Papui Nové Guinei, kdy domorodci očekávají, kdy se z nebe snese Velký Pták s Bílým Bohem a přiveze zázračné produkty, díky nimž bude možno uzdravit děti, zahnat hlad a dosáhnout něco dalších jinak nedosažitelných hodnot. Občas se stane, že Velký Bílý Bůh na Velkém Ptákovi skutečně přiletí. Občas se stane, že soud vynese spravedlivý a logický rozsudek. Jak Bílý Bůh s Velkým Ptákem tak Spravedlivý Soudce totiž skutečně existují – avšak ve své nezimitované podobě jsou velmi vzácnými přírodními jevy…

Dalším polem, které imitace bezpečně opanovala, jsou vztahy. I ty jsou imitovány. To, co je láska, nás učí v Ordinaci v růžové zahradě a  Ulici či Pojišťovně štěstí. Tam nám řeknou, jak naše vztahy – lépe řečeno naše IMITACE VZTAHŮ  – řešit. Co na tom, že to nefunguje a že to pochopitelně fungovat nemůže. Lépe je řešit vztahy, předkládané k řešení, které jsou ovšem iluzorní – imitované – než se dopustit toho hrůzného pokusu a žít vztahy své vlastní, vztahy s přiznáním všech chyb a nedokonalostí, ovšem vztahy autentické.

Autenticita a imitace, to je to, oč tu běží…..

Není to téma nové. Je to téma staré minimálně dva tisíce let a ten, kdo je artikuloval nejurputněji, byl apoštol Tomáš – můj oblíbenec. Neboť to, co vznesl svým požadavkem na důkaz, že ten, koho všichni považují za Krista, skutečně Kristus je, byl požadavek důkazu Ježíšovy autenticity. Tomáš se  dožadoval důkazu, že vzkříšený Kristus, nebyl IMITACÍ. Ta zarputilá snaha dobrat se pravdy, přijmout ji a SPOKOJIT SE S NÍ,  ba, dokonce za ni poděkovat při akceptování vší její nedokonalosti, to je čin, jehož vykonání čeká evropskou civilizaci.  Čeká to na každého jednoho z nás, na každou věc, které se dotkneme, každého vztahu, který prožijeme, každý čin, který vykonáme.

Autentický život, autentická smrt, autentická láska a autentický čin… Není nic, co by se dalo dodat. Naše prsty musí vždy být přiloženy na Kristovy rány. Jinak totiž ani ty Jeho rány nemají cenu…. Nemá smysl se ptát, zda má cenu neautentický život, život v imitaci. Vždyť odpověď každý zná. Když nikdo jiný, dal mu ji apoštol Tomáš.

 

 

 

 

Posted in Nezařazené
1 Comment » for Imitace dnešní doby
  1. miko napsal:

    Malá oprava : Kristus vyzval Tomáše,aby vložil své ruce do jeho ran ,nikoliv jen přiložil – jinak souhlas s článkem : pouze je jakoby nedokončený – nerflektuje tam ,co lidi trápí daleko více : cikánský problém – to,že většina lidí musí chodit do práce,aby se uživila,na rozdíl od cikánů,kteří by pokud by platil paragraf o přiživnictví TR.Z . tak by 90 % cikánského etnika sedělo v lochu a ne se celý den válelo doma ,pořádalo kvílivé mejdany a žilo ze soc.dávek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv