K incidentu v justičním areálu „Míčánky“ v Praze, ke kterému došlo dne 4. 11. 2016

Vážení Facebookoví i jiní přátelé!  Dne 4. 11. v časných večerních hodinách jsem začínala vysílat zprávy o pomoc, že jsem zamknutá v Justičním areálu Na Míčánkách a moje klientka je protiprávně nucena k výpovědi.

Dovolte mi, abych se nyní k celé události vrátila, vysvětlila ji a nastínila i své další kroky. Zároveň děkuji všem, kdo o mě projevili starost.

Abyste situaci pochopili, musím začít od začátku – a prosím pochopte, že info budou pouze obecného charakteru.

Zhruba čtyři a půl roku zastupuji jednu paní, která utekla od svého manžela, mimo jiné na žádost dětí, které se bály chodit domů, protože tatínek byl velmi často opilý a nevěnoval se jim. Maminku oslovoval jmény anatomického charakteru a neustále ji ponižoval. Paní dochází po celou dobu do ACORUSu, centra pro týrané ženy s tím, že splňuje všechny znaky týrané ženy: fyzické násilí, psychické násilí a ponižování, sociální vyloučení o odstřihnutí od veškerých finančních prostředků. (Společné jmění manželů není dosud vypořádáno, je v hodnotě cca 8 milionů a je ve výlučné disposici již bývalého manžela, který s pravděpodobností blížící se jistotě počítal s tím, že paní nedá dohromady peníze na soudní poplatky. I díky tomu, že naše finanční zacházení s klientkou bylo vždy velmi… vlídné… však klientka potřebnou částku k úhradě soudních poplatků dala dohromady a k velkému překvapení bývalého manžela bude SJM projednáváno.)

Po celou dobu se děti odmítaly a odmítají stýkat s otcem, kterého se bojí. Byla vypracována řada psychologických posudků, které všechny uvádí, že paní je „nepřiměřeně úzkostlivá“ a že má z manžela nelíčenou hrůzu, což může přenášet i na děti. Paní je velmi submisivní až bázlivá, bojí se zejména autorit a vždy se snaží předejít konfliktům a vyhovět. Není neinteligentní, ale jak sama říká „jsem obyčejná ženská a toto se na mě hraje s moc vysokýma kartama“. Co se týká vztahu otce a dětí, nikdy nebylo žádným psychologem prokázáno, ba ani tvrzeno, že by matka proti otci děti naváděla. Paní je vysloveně rodinný typ, který se vyžíval ve vaření, pečení, starání se o domácnost a to, že se odhodlala k rozvodu, bylo zcela mimo její psychologický vzorec osobnosti. Svého dnes již bývalého manžela se nesmírně bojí doposud, což s ohledem na skutečnost, že váží cca 50 kg i s botama a její manžel zhruba dvojnásobek, má jisté opodstatnění.

Během uplynulých čtyř let děti i matka prošly opakovanou psychoterapií, prošly všemi psychologicko-nápravnými institucemi (Dům tří přání apod.), co jich v Praze je, všechny se shodly na tom, že se se vztahem dětí s otcem nedá nic dělat, protože zkušenosti dětí jsou založeny na jejich osobních zkušenostech s otcem. Což, mimochodem, zcela vylučuje existenci „syndromu zavrženého rodiče“, protože k tomu dojde teprve tehdy, jestliže neexistuje objektivní důvod pro to, aby děti toho či onoho rodiče nenáviděli a odmítali se s ním stýkat. Zde samozřejmě přetrvávající strach matky z otce má svůj negativní vliv, ale kromě toho děti se bojí otce „samy o sobě“. Po celou dobu vypovídají na OSPODu a u všech psychologů zcela konzistentně.

Ze strany otce, který na obě děti, nyní 14 a 12, platí 11.000 výživného, nedošlo nikdy k tomu, že by dětem poslal dárky k Vánocům na narozeniny, že by se o ně skutečně zajímal. Veškeré spory, které jsme jménem naší klientky s ním vedli, byly z jeho strany snůškou obstrukcí a hraničního využívání Občanského soudního řádu, výživné manželky jsme z jeho platu přes 100.000 měsíčně dostali až na základě exekucí.  V té době byla jeho ještě manželka nezaměstnaná a s dětmi žili z naprostého životního minima (a i splatnost našich faktur byla odsunuta na neurčito, aby snad nebyla mýlka).

Přes všechny tyto okolnosti se otec stále domáhá styku s dětmi, ačkoliv všichni psychologové řekli, že to nedoporučují. Na pátek, 4. 11. bylo nařízeno soudní jednání, u kterého si soud vyslechl děti. Ty přišly s matkou do soudní budovy Na Míčánkách v 8,30 (matka budovu posléze opustila v 17,25). Nejdříve soud za přítomnosti pracovnice OSPODu vyslýchal čtrnáctiletou dceru, a to DVĚ A PŮL HODINY. Dcera posléze si matce stěžovala, že několikrát prosila, aby směla odejít, ale nebylo jí to dovoleno. Dvanáctiletý syn byl vyslýchán přes hodinu, jeho výpověď skončila v 13,00 hod., kdy mělo začít řízení ve věci bez přítomnosti dětí, leč za přítomnosti rodičů. Na tomto místě je potřeba říci, že obě děti jsou konstitucí po matce, tedy subtilních postav a věkově vypadají minimálně o tři roky mladší, než jsou – to nejsou žádní puberťáci, to jsou doopravdy děti.

Z důvodu dlouhého pohovoru soudu s dětmi se začínalo o půl hodiny později. Zatímco jsme čekaly na zahájení řízení, matka a obě děti mne informovaly o tom, co se dělo dopoledne. Dlužno říci, že jak děti, tak i matka toho měly „tak právě“.

Před zahájením jednání přistoupil otec k dceři, aby jí předal dárkovou tašku, ve které zřejmě byl nějaký dárek, pravděpodobně sladkosti. Dívka před otcem se sklopenýma očima couvla a tiše řekla, že nic nechce. Já jsem ji přátelsky, leč poněkud důrazněji řekla, ať si dárek od tatínka vezme a poděkuje, což posléze učinila.  Otec mi za tuto drobnou intervenci poděkoval a odešel za svou advokátkou.

Následně děti odešly na autobus, kam je doprovodila matka, která se následně vrátila k jednání.

V 13,30 začalo soudní jednání o určení styku otce s dětmi. První, co jsem udělala, bylo, že jsem vznesla protest proti tomu, jakým způsobem byl veden „pohovor“ s dětmi. Řekla jsem, že podle mého názoru měl kolizní opatrovník zabránit tomu, aby „pohovor“ s dívkou trval dvě a půl hodiny, a to i když mne kolizní opatrovnice ubezpečovala, že „se starali o potřeby dítěte, donesli jí vodu a v pohovoru dělali přestávky. Já jsem uvedla, že dítě chtělo odejít za matkou, soudce i kolizní opatrovník pravil, že to není pravda. Protože dcera je po mamince, jsem přesvědčená, že přání dítěte ani soudce ani kolizní opatrovník, bohužel, vůbec nebyli schopni zachytit a pokud je zachytili, necítili sebemenší potřebu je respektovat. Marně jsem namítala, že dvou a půlhodinový „pohovor“ je naprosto neúnosný v jakémkoliv případě a vinila jsem OSPOD, že vůbec něco takového připustil. Soudce mi řekl, že o průběhu jednání rozhoduje on, takže OSPOD do toho neměl co mluvit. To tedy já za řádné zastupování zájmů nezletilých, jejichž postavení má být šetřeno, rozhodně nepovažuji. Psychický stav dítěte, jak jsem ho viděla – a to ani chlapce – vůbec nenasvědčoval tomu, že by byli „v pohodě“, ba nasvědčoval pravému opaku.  Také jsem soudci řekla, že všechny tyto výslechy a vyšetřování dětí jsou už naprosto proti jejich zájmu, protože po celou dobu děti říkají to stejné a psychologické závěry jsou také stejné, takže se nebudeme žádných dalších znaleckých posudků a výslechů zúčastňovat. Soudce řekl, že to záleží na něm, čeho se děti budou či nebudou zúčastňovat a že matce nemusí dát jen pokutu, ale děti také mohou být odebrány „do instituce“, aby se vyšetření podrobily. Nato se mezi námi, tedy mezi mnou a soudcem rozvinula debata o tom, zda krást děti rodičům je či není v zájmu dětí. Na tomto míst je potřeba podotknout, že jmenovaný soudce ten stejný, který před cca deseti lety rozhodl o umístění jedné dívky do ozdravovny, aby se naučila mít ráda svého otce. (Koho to zajímá, též pod rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva č.j. 25213/2003, kde jsem nespěšně otce zastupovala). Dívka se tenkrát obrátila dopisem na prezidenta republiky, aby jí udělil milost a z „léčebny“ ji propustil, byl kolem toho tehdy velký mediální poprask. Tehdy jsem se znalostí věci soudce v jeho rozhodnutí podporovala, protože jsem věděla, jak se chovala matka, která byla za maření styků otce s dcerou dokonce i odsouzena. Nyní mi soudce toto moe bývalé angažmá předhodil a dal mi najevo, že jsem „kam vítr tam plášť“, když nyní proti tomuto protestuji. Já jsem mu připomněla detaily z minulého případu a poukázala jsem na naprosto zásadní odlišnosti od nynějšího případu a případu dříve jmenovaného. Také jsem upozornila na to, že se nyní „rozmohla móda“ krást děti rodičům, což považuji za zcela nepřijatelné.  Soudce mi sdělil, že „to je úloha advokátů, aby obhajovali zájmy svého klienta“, načež mezi námi opět vznikla kontroverze, když jsem já říkala, že možná to tak někteří advokáti mají, že klienty „vysekávají“, ale že já nepřevezmu zastupování klienta, o kterém nejsem přesvědčena, že má převážně pravdu a je převážně v právu.  Že už si toto mohu po svých cca 24 letech výkonu advokacie dovolit, a proto mu sděluji, že tuto svou současnou klientku obhajuji právě z tohoto důvodu a z tohoto pohledu. Soudce se tedy přestal se mnou dohadovat, ovšem na konflikt mezi námi bylo zaděláno.

Po tomto mém exposé následoval výslech mojí klientky, která znovu popisovala průběh manželství s otcem dětí, prakticky od jejich seznámení až poté, co otec byl přeložen na dlouhodobý pracovní pobyt mimo republiku, kam jej následovala. Ač byla neznalá jazyka nové země, postarala se tam o domácnost, nový jazyk zvládla, děti chodily řádně do místní školy a ona se s nimi po dopoledních učila na zkoušky do českých škol. Otec byl velmi pracovně zaneprázdněn, s ničím jí nepomáhal, když přicházel domů, pil. Jednou do ní v koupelně strčil tak, že upadla na dlaždičky, bouchla se hlavou o zeď či o podlahu a bylo jí špatně. Řekla, že ji manžel napadl. Nato ji soudce řekl, že když někdo do někoho strčí, tak že to není napadení, což moji klientku úplně přitisklo zemi a začala se slovně vyviňovat, že přece když do ni tak hrubě strčil, tak co to tedy bylo. V této chvíli jsme se vložila do výslechu matky já a zeptala jsem se, co tedy je strčení, zda i já mohu do soudce strčit a nebude to napadení. Soudce řekl, že „to by záleželo na okolnostech“ a znovu zopakoval, že ze strany manžela se nejednalo o napadení.  Celkově klientka mluvila velmi hezky, kultivovaně (neb je kultivovaná), srdečně a s lítostí, kdy říkala, že si od manželství slibovala opravdový rodinný život a že byla velmi trpce zklamána. Musím říci, že i to, že soud po moí klientce chtěl, aby se vyjadřovala ke svému celému soužití s manželem/otcem dětí, když už jsou rozvedení a rozvodový spis měl soud evidentně připojený, mi připadalo poněkud… nepřiměřené.

Následovaly otázky OSPODu, kdy mladá úřednice začala na moji klientku útočit, kdy a jak často říká dětem, že musí jít za otcem, že si přeje, aby měly k otci hezký vztah apod. Moje klientka odvětila, že o „tátovi“, jak jej nazývá, nikdy před dětmi ani jinak nemluví zle ani děti nenavádí, že jim říká, že není z vývoje situace šťastná a tak podobně. Uvedla rovněž, že děti upozornila, že některé talenty a nadání mají po „tátovi“ a v tomto smyslu také s nimi mluví. Nato se úřednice OSPODu zeptala, jak je tedy možné, že dcera řekla, že jim máma řekla, že „jí psal Samojed“. Moje klientka se ohradila, že jméno „Samojed“ nepoužívá ona, že takto si děti označily otce a plyne to ze situace, kdy jednou matka otci upekla narozeninový dort a on jej snědl celý sám, nikomu nedal ani kousek. Od té doby děti říkají „tátovi“ Samojed, ona toto slovo nepoužívá. Úřednice OSPODu si vůbec nedala říci, neustále opakovala, že dcera řekla, že toto řeka matka. Já jsem se do toho snažila vstoupit a vysvětlit, že dcera řekla svými slovy totéž, co matka a u „táty“ použila označení, které spolu s bratrem tátovi dali. Vyvinula se z toho značná slovní přestřelka, do které jsem se vložila a snažila jsem se vysvětlit, že dítě neuvedlo doslovnou citaci matky, ale přirozeně použilo svůj lingvistický kód, tedy pro ně normální jméno, jakým o otci mluví. Spíš mi přišlo strašné vysvětlení, kterého se k tomuto pojmenování dostalo od mojí klientky (do té doby jsem tento příběh neznala) a snažila jsem se upozornit na to, že právě v těchto příbězích může být zakopaný pes. Na tyto moje apely nereagoval ani soud ani OSPOD. Pracovnice soudu i nadále na matku útočila, aby sdělila „jak motivuje děti ke kladnému vztahu s otcem“. Klientka se tiše hroutila a říkala, že to je velmi těžké, protože děti v neutěšeném prostředí s otcem vyrůstaly od mala a zhojit tyto rány může pouze čas, ovšem děti se cítí být ohrožené, protože na ně pořád někdo tlačí. Opět jsem si vzala slovo a řekla jsem, že klientka má znaky týrané ženy, a to psychické, fyzické, sociální i materiální stránce a ať si všichni uvědomí, že chtějí po oběti, aby motivovala děti ke vztahu k agresorovi. Upozornila jsem, že otec se ani matce ani dětem nikdy za své jednání neomluvil a poukázala jsem na to, jak obtížně jsme z něj museli dostávat výživné i na další peripetie případu.  Řekla jsem, že ještě čekám, kdy tady padne, že matka si vlastně může za násilí a týrání, kterého se na ní otec dopouštěl, sama, protože to je tak to poslední, co tady ještě schází.  Dlužno říci, že klientka ještě před tím vypověděla, že otec dětí již dříve zmařil mediaci, na kterou odmítl přijít.

Za této situace, kdy klientka byla již na hranici svých sil (a bylo cca 16 hodin), začala klást otázky právní zástupkyně otce, který, dlužno říci, po celou dobu jednání seděl nehnutě vedle své právní zástupkyně.  První otázka právní zástupkyně otce byla: „ Paní…., otec se tady v budově soudu setkal nenadále s dětmi, když to nečekal a neviděl se s nimi čtyři roky, otec byl v šoku, jak byste se cítila vy, kdybyste se se svými dětmi neviděla čtyři roky?“ Nato jsem vstala a požádala jsem, že tato otázka je naprosto irelevantní, že na ní nemá klientka odpovídat.  Soudce trval na tom, že na ni moje klientka musí odpovědět, moje klientka se třásla jako osika. Já jsem řekla, že moje klientka na tuto otázku nebude odpovídat, že je to útok na ni a na její psychiku, soudce trval na tom, že odpovědět musí. Já jsem řekla, že moje klientka nemusí nic, že nemusí odpovídat vůbec. Soudce řekl, že moje klientka je účastnice řízení a má povinnost vypovídat a pokud nebude vypovídat, tak jí udělí pokutu.  (Podotýkám, toto byla od soudce jednoznačná LEŽ). Každá pokuta by byla pro moji klientku naprosto zničující, protože žije opravdu velmi skromně, takže jsem řekla soudci, ať to udělá, že pokutu za klientku zaplatím já a vyzvala jsem klientku, ať se mnou odejde. Nato soudce udělil pokutu mně, a to ve výši 20 000 a vyzval mne, abych opustila jednací síň. Já jsem řekla, že klientku neopustím, ať mne tedy nechá vyvést a znovu jsem klientku vyzvala, aby odešla se mnou. Ta byla zcela na pokraji svých sil. Poté se dostavila justiční stráž v počtu dvou mužů, kteří s ohledem na to, že jsem měla na sobě své oblíbené deseticentimetrové podpatky byli asi o půl hlavy menší než já, navíc oba ve věku, že by mohli být mými syny. Kromě toho jsem v justičním areálu Na Míčánkách velmi často a nejen tam, ale i všude na ostatních soudech mám s justiční stráží velmi dobré vztahy a vážím si jejich práce. Chvíli jsem si sice pohrávala s myšlenkou, že bych se nechala odvléci jaké blahé paměti Stanislav Devátý na demonstraci VONSu, ale pak se mi těch chlapců zželelo a odešla jsem. Před tím, než jsem odešla, jsem ovšem soudci sdělila, že jeho jednání zcela vylučuje, aby nebyl ve věci podjatý a nestranný a že tímto jeho podjatost namítám. Nato se mi – nechápu dost dobře z jakých důvodů – začala vysmívat pracovnice OSPODu i soudce, že „nejsme u trestního řízení“. Soudce moji námitku podjatosti zaprotokoloval, nerozhodl o ní a sdělil mi, že musím okamžitě odejít. To jsem tedy v doprovodu justiční stráže učinila. Znovu jsem marně vyzývala klientku, aby odešla se mnou, klientka byla naprosto na konci svých sil. Při odchodu požádal soudce justiční stráž, ať z celé události udělá záznam „kvůli kárnému řízení na České advokátní komoře“.

V době, kdy došlo k těmto událostem, bylo cca 16,30 hod., již se smrákalo, justiční areál byl uzavřen a nikde nikdo nebyl. Pak se ovšem stalo něco, s čím jsem nepočítala, totiž, že soudce ZEVNITŘ ZAMKL JEDNACÍ SÍŇ. V tu chvíli jsem začala volat na FB o pomoc… Také jsem zavolala na tísňovou linku PČR 158, kteří se dostavili ve velmi krátké době (díky) a byli do jednací síně vpuštěni. Já jsem do jednací síně vpuštěna nebyla. Jak mi následně sdělili, soudce jim řekl, že moje klientka je v jednací síni dobrovolně. Také mi sdělili, že jim soudce řekl, že jednací síň je zamknutá proto, abych já nemohla dovnitř a nenarušovala průběh jednání. Policisté se mi omluvili, že nemohou nic dělat, že v soudní síni nemají žádné pravomoci. Byli velmi milí a empatičtí, ještě jednou velmi děkuji!

Jednací síň s mojí klientkou byla opět uzamknuta. Přes dveře jsem slyšela, jak klientka pláče a volá „Proboha, vždyť přece jde o ty děti, co po nich chcete!“ Jeden z členů justiční stráže pravděpodobně byl po celou dobu výpovědi mojí klientky v jednací síni.

Vzápětí se před soudní budovu dostavily čtyři pracovnice mojí advokátní kanceláře a člen mojí soukromé ochranky, které jsem rovněž přivolala s tím, aby si šli sednout do jednací síně jako veřejnost. Justiční stráž po telefonické konzultaci se soudcem a na pokyn soudce je odmítla vpustit do budovy s tím, že je po pracovní době a budova soudu je zavřená. (bylo cca 16,45). Mně justiční stráž sdělila, že pokud budovu opustím já, tak že mne také již nebudou moci pustit zpět do budovy. S členkami své kanceláře a ochrankou jsem tedy promluvila přes dveře, které mi justiční stráž otevřela (fakt se chovali moc slušně, děkuji), ovšem aniž bych já opustila budovu.

Vrátila jsem se tedy za dveře soudní síně, ve které byla vyslýchaná moje klientka. Začala jsem klepat a posléze bušit na dveře jednací síně a volala jsem „veřejnost procesu, ústavní práva!“ Soudce přesto pokračoval ve výslechu mojí klientky, která se vypotácela ze dveří v 17,15. Do soudní budovy se dostavila v 8,30 k „pohovorům“ s dětmi, odešla po prakticky devíti hodinách. Už jen tento fakt podle mého názoru naprosto vylučuje zachování práva na spravedlivý proces.

Celá událost byla umocněna skutečností, že bylo pátek večer, na chodbách se nesvítilo, pouze tam byla zelená „nouzová osvětlení“, v celé budově soudu nikdo nebyl, snad až asi na 5 členů justiční stráže… Vidět „Míčánky“ v noci, kdy pouze z pod dveří jednací síně se nesl pláč a výkřik klientky a tenký proužek světla, to skutečně byla ilustrace ke Kafkově procesu, že lepší se nedá vymyslet.

Co k tomu říci? Po konzultacích s kolegy jsem dospěla k názoru, že jedním z X kroků, které v nejbližší době učiním, bude podání trestního oznámení na soudce JUDr. Miloslava Sládka pro podezření ze spáchání trestného činu útisku, omezování osobní svobody, zneužití pravomoci veřejného činitele. Myslím, že tímto jeho jednáním byla překročena mez, kterou je možno akceptovat.

Dále:

  1. minimálně 80% celého řízení mám nahráno, přičemž jsem soudce předem informovala o tom, že jednání nahrávám. Je možné, že v drobnostech či jednotlivostech tak, jak jsem je zde uvedla, mohlo dojít k nepřesnostem, ty však nebudou zásadní a nahrávky by toto měly prokázat.
  2. advokátce protistrany – otce – vzniklá situace evidentně vyhovovala a vůbec neměla problém v řízení pokračovat. Domnívám se, ba jsem přesvědčena o tom, že v této situaci i ona měla dbát na ústavnost procesu, jehož porušení bylo zcela evidentní. Vzhledem k tomu, že v během řízení mi sdělila, že „jezdí školit OSPODy“, tak hm…
  3. otci dětí, který tvrdí, že je miluje a chce pro ně to nejlepší, tento způsob vedení řízení evidentně taky vyhovoval. Jelikož se jedná o důstojníka armády v činné službě, který se dlouhodobě podílel na spolupráci české armády s velením NATO, tuším v hodnosti plukovníka, jsem fakt šťastná, že vím, kdo nás chrání…

O dalších výsledcích řízení, pokud o to budete stát, s výhradou zachování anonymity účastníků řízení, budu informovat.

 

Posted in Nezařazené
26 komentářů » for K incidentu v justičním areálu „Míčánky“ v Praze, ke kterému došlo dne 4. 11. 2016
  1. Kamil Papežík napsal:

    Jednu Kláru Samkovou znám a vím, že má potíž rozeznat rozdíl mezi číslem 24 a číslem 28. Jedná-li se v tomto článku o tutéž paní, pak chápu, že prožívá takové těžké chvíle…

    • Pepik napsal:

      Pane Papežník, Paní Samkovou zná celá republika, ale za to vás nikdo.
      Co kdyby jste se nám odkryl 🙂
      Třeba vyleze že jste jen troll, nebo psychicky nemocný „muž“

    • Kasandra napsal:

      Papežíku, ty psychopate, jdi se léčit!

    • Jana Humhejová napsal:

      Ať už je pravda jakákoliv, vaše reakce je cynická…….

    • dan zapletal napsal:

      jak se zdá, podle Vašeho komentu, Vy nevíte ani to, že mezi těmito čísly se nachází 25, 26 a 27 ….

    • Lenka napsal:

      Ospod je stejna organizace ,ktera se negativně angažuje v připadě několika autistických dětí?Je to celkem ošklivý případ a role ospodu mi připomina chovani Norskych úřadu odebírající děti rodičům z naprosto banálních důvodů.Podle toho co popisuje paní Samkova tak soudce patří za mříže.Bohužel tato situace odradí spoustu žen,které jsou v podobné situaci a nemají sílu a odvahu se bránit.Možná pane patříte právě k těm mužům kteří ženy tyrají?

    • klara napsal:

      Já taky netuším, kdo je Kamil Papežík. M“j klient to nebyl a není, že by to byla protistrana si taky nepamatuju ( ale připouštím svou sklerozu) a vůbec netuším, o čem píše. Takže jestli si chtěl do mě nějak kopnout, tak se mu to nepovedlo, protože kopnout se může jen tehdy, když je kop zacílen – a tady šel do vzduchu…

  2. Katka napsal:

    Kláro, tohle předčilo všechny detektivky tento víkend, jen škoda, že ti bídáci jsou tak skuteční a dětské oběti trpí doopravdy. Již nyní za vámi stojí mnoho lidí, a jejich počet se neustále zvyšuje. I sdílením a šířením této kauzy se snad soudci ani jeho vlivnému klientovi nepovede tuto hanebnost dotáhnout do cíle. Přeji hodně sil.

  3. verun napsal:

    no p. Papežník vždy se najde dement

  4. jana nováčková napsal:

    Mnohokráte jsem byla přítomna soudních jednání jak civilních, tak i trestních -manžel byl advokát- a jednání soudců mi občas vyrazilo dech a manžel měl mnoho problémů s jejich rozhodováním, kdy mají pocit nadřazenosti a mnohdy rozhodují podle toho, jak se vyspí, jak jsou momentálně naladěni a pokud si někdo dovolí jim odporovat a upozorňovat na nesrovnalosti, je zle.

    • František napsal:

      V řadě kauz k vám mám velkou úctu, ale zde jste začala poněkud nešťastně : „… která utekla od svého manžela, mimo jiné na žádost dětí, které se bály chodit domů, protože tatínek byl velmi často opilý a nevěnoval se jim.“ 😀

  5. Věra napsal:

    To je jasný fake, kterému může uvěřit jen blázen ☺.

  6. Karel napsal:

    Držte se KLáro a vydržte. Většinou si lidé, jako ta paní, nepomohou k právu. Arogance moci a peněz je smete.

  7. Karel napsal:

    Papežíku ubožáku, už se konečně omluv.

  8. Liba Čermáková napsal:

    Každý má svou cenu. Někdo ztratí čest levně, jiný si nechá připlatit. Nejhorší je zvůle mocných a bezmoc slušných.

  9. Uváčiková napsal:

    Soudce Sládek nemá psychické dispozice na to aby byl soudcem. Živě si umím představit to co popisuje Dr.Samková, sama jsem dlouhodobě zažívala tyto excesy ze strany Sládka – např. telefonoval ve večerních hodinách advokátce domů a zjišťoval od ní privátní informace o lidech kolem causy – opakovaně. Zamkl 10 leté dítě v soudní síni, zdá se, že to jako formu nátlaku používá často a rád, vysvětlil dítěti, že buď bude do měsíce říkat tatínkovi tatínku, nebo že dá zavřít maminku do vězení a jí zavře do dětského domova a že to je dohoda, kterou musí splnit. Děvčátko řeklo že to není dohoda. Je zjevné, že soudce Sládek – mimochodem jediný soudce, který dodtal od psychopata Ing.Fialu ocenění Bílá vrána v justici, rád zneužívá své postavení soudce, vydírání a útisk je schopen vydávat za dohodu.Kdyby byl civilista byl by jistě odsouzen. Tento soudce dle mého odborného názoru nemá osobnostní dispozice na funkci soudce, nikdy by neměl ale rozhodně dělat opatrovnické věci, protože nemá nedisponuje ani minimální empatii vůči dětem. Dle vyjádření jednoho z předsedů soudů se tím samým způsobem chová i ke svým kolegům, se kterými se mnoho let soudí.

  10. Uváčiková napsal:

    Teď jsem si všimla množství překlepů ve svém textu – za co se samozřejmě omlouvám.
    Svá tvrzení mám podloženy písemnými materiály, stěžovala jsem si na jednání soudce jeho nadřízeným a emaily ráda poskytnu Dr.Samkové, pokud se skutečně rozhodne podat trestní oznámení, tak jak avizuje.
    Uváčiková

  11. Pořád Stejné napsal:

    Kamile Papežíku – dehonestací ve vašem „komentáři“ se dopouštíte kyberšikany. Anebo to vysvětlete – podle mně půjde o klasickou chybu, která se může přihodit každému.

  12. AMG napsal:

    Nedejte se, držím palce.

  13. Občan napsal:

    Přeju paní advokátce prosazení práva klientky a odstřelení soudce. Zároveň ještě jepší vztahy s justiční stráží a policií, kterou nedokáže patřičně poučit.

    A taky více spolupracující klientky, které se dokáží více brát za svá práva a naslouchají a plní dobře míněné rady.

  14. dick diver napsal:

    „aby motivovala děti ve vztahu k agresorovi“ – on byl expartner z něčeho takového obviněn nebo odsouzen? Pokud ne, je to hrubá urážka a pomluva. Co kdyby on řekl něco vzdáleně podobného o paní xxx, to by bylo křiku, že…

    • klara napsal:

      existují i jiné než trestní normy… jak jsem se dozvěděla z úst soudce, strčení s následným pádem na příklad není agrese. Jistě – podle trestního zákoníku ne, podle přestupkového zákona ano, ale kdo to dokáže, že?? Jinak ne – nebylo by křiku… paní by přišla o děti.. to známe…

  15. ludovit napsal:

    Mali ste aj vy uplatiť sudcu, takto to funguje u nás na slovensku, ale asi všade. To ste ešte nespoznali väčších mafiánov, a to prokuratúru.

    Mám podobný, možno horší prípad, zo Slovenska. Je to na dlho ale v zásade bezproblémová rodina, potom isté problémy, za ktorými stoja psychické problémy mojej EX plus extrémne hraná náboženskosť. Svokor je vplyvný človek, poslanec za naše mesto, s našim premiérom hrával futbal, čiže asi tak. Z prvu sa začne malé ale vážne zneužívanie jeho moci:
    Niečo o tom je tu, nie som toho autorom:

    http://martinhajduch.blog.sme.sk/

    Príde rozvod a potom to začne. Ex sa presťahuje do nájomného bytu sudcu, jej tatko mu platí prachy každý mesiac. Dva krát o tom taja na súde, písomne so svojím podpisom. Priznajú sa až o pol roka na polícii.

    https://www.facebook.com/notes/pova%C5%BEsk%C3%AD-farizeji/peniaze-pre-sudcu-v%C5%BEdy-pom%C3%B4%C5%BEu/1783890518565627

    Keď pre isté veci chcú preskúmať psychický stav EX tak túto žiadosť polícii sudca u ktorého ex býva zamietne. Na podanú námietku zaujatosti tento sudca napíše na papier „nie som zaujatý“, na kraji prehlásia, keď to sudca tvrdí, bude to pravda.

    Podajú na mňa 9 trestných oznámení, všetko vymyslené hovadiny.
    http://ludovithajduch.blog.sme.sk/c/435090/supis-trestnych-udani-od-sialeneho-poslanca.html

    Psychické týranie (fyzické nikdy, lebo psychické sa dokazuje slovaci, na fyzické by bolo treba modriny), prenasledovania, (keď sa ex presťahuje od svojich rodičov asi 300m od môjho bytu), ohovárania a mnoho rôznych iný paragrafov. No a čo je najhoršie začne manipulovať deti, až takým spôsobom, že to začne významne meniť detské správanie a psychiky. Začnú vykresľovať otca ako diabla so svietiacimi očami…

    Mohol by som dlho pokračovať, ale najväčší mafiáni sú na prokuratúre, tak advokátka ešte môže byť rada, že má problémy iba na súde:
    Séria udalosti je popísaná tu:
    http://blog.hlavnespravy.sk/480/spravodlivost-alebo-fraska-z-povazskej-bystrice/

    A výsledok, rok a pol som nevidel deti. Mám 3 rozhodnutia súdu, že by som ich vidieť mal a často ale ani raz sa tak nestalo.

    Jeden slušný a odvážny policajt začal riešiť trestné stíhanie EX za marenie výkonu. Neposlúchol prokurátorku, keď mu kázala to zastaviť.
    Výsledok? Policajtovi odobrali spis, dostal trest za nadprácu. Prípad dali inému policajtovi, čo mesiac nekoná. Slovensko.

    https://www.facebook.com/notes/pova%C5%BEsk%C3%AD-farizeji/ako-funguje-prokurat%C3%BAra-v-pova%C5%BEskej-bystrici/1765338283754184

    Tie linky sú tu preto, lebo tomu bežní ľudia neuveria. Papierom s razíkami uveria, ale ľuďom je to jedno. Máme prácu, svoje starosti, to že je tu dnes tak zlý režim ako bol za totality, možno ešte horší, to je dnes ľuďom jedno. Aj mne bolo, kým som nespadol do spárov štátnej mafie.

  16. Jarda napsal:

    Paní Kláro držím Vám palce, jste odvážná a energická žena. Sleduji stav naší justice mimo jiné i na „Paragraphos“ pana Peciny a čtu neuvěřitelné věci. Opravdu nemůžu pochopit že je možný takto příšerný stav našeho soudnictví a odpovědní to neřeší. Nevědí o tom nebo mají strach do té odporné mafie sáhnout? Je mi z toho co zde i Vy popisujete opravdu úzko….

2 Pings/Trackbacks for "K incidentu v justičním areálu „Míčánky“ v Praze, ke kterému došlo dne 4. 11. 2016"
  1. […] V nasledovnom individuálnom prípade (hodné pozornosti) rozhoduje sudca (muž). Posúďte sami: http://www.zrcadleni.cz/k-incidentu-v-justicnim-arealu-micanky-v-praze-ke-kteremu-doslo-dne-4-11-201… Dospelým osobám alebo deťom môže ubližovať aj blízke aj širšie okolie, alebo štátne […]

  2. […] jsme psali minule, dnes tu máme něco podobného: případ vyvedeného advokáta. Jak barvitě líčí na svém blogu advokátka Klára Samková, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Miloslav Sládek ji […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv