K právní odpovědnosti dětí za dluhy, způsobené neplacením poplatků v době jejich nezletilosti.

V poslední době se v médiích objevuje problematika odpovědnosti dětí za dluhy, které vznikly v době, kdy byly nezletilé. K dané problematice se vyjadřovala i Souhrnná zpráva Veřejného ochránce práv z roku 2008, kde je uvedeno:

„Dle ustanovení § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích (zákon č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je poplatníkem místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci bez ohledu na svůj věk, a tím případnou finanční nesoběstačnost.“

Z toho dále ombudman dovozuje tento závěr:

„Aktuální právní úprava neumožňuje nedoplatek na místním poplatku, jehož poplatníkem bylo nezletilé dítě, vymáhat na rodičích. Pokud dítě nemá vlastní majetek, který by správce místního poplatku mohl postihnout, vyčkává obvykle zletilosti dítěte, a po letech pak začne nedoplatek vymáhat na něm.“

Coby řešení ombudsman navrhuje novelu zákona.

Řečeno jednoduše, VOP se zcela přiklání na stranu médií a hlavně na stranu vymahačských firem, které si počkají, až dítě „zezletilí“ a úderem jeho osmnáctých narozenin na něm začnou vymáhat platby z dob jeho nezletilosti. Klasicky se jedná nejenom o neuhrazené poplatky za komunální odpad, které zmínil ombudsman, ale také na příklad úhradu za jízdné v městské hromadné dopravě, a to často i s mnohatisícovými penále.

Tento právní názor, propagovaný ombudsmanem, považuji za skandální a jsem přesvědčena o tom, že při bližším právním ohledání nemůže obstát.
Podle mého názoru je tento právní výklad nejen v naprostém rozporu nejen s právním pořádkem České republiky, ale odporuje elementárním právním principům, na kterých je postaven jakýkoliv právní řád, který má své kořeny v euroamerické civilizaci, tedy který přímo či nepřímo vychází z římského práva.

Svědčí o tom, že jeho pisateli nejsou známy elementární základy právní teorie a problém, který vůbec ani neměl vzniknout (a právně nevzniknul!), navrhuje řešit obdobně nesmyslným způsobem, totiž formou utilitaristicko-pozitivistických legislativních novel.

Rozveďme tuto moji právní úvahu dále, a to zejména s ohledem na právní teorii:

Je nepochybné, že zákon č. 565/1990 Sb. – zákon o správních poplatcích – je zákonem správního práva, které určuje poplatkové povinnosti PRÁVNÍCH SUBJEKTŮ.

Ve zprávě VOP je napsáno, že:

poplatníkem místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů každá fyzická osoba s trvalým pobytem v obci bez ohledu na svůj věk“

Tak ovšem zákon nezní. VOP citované ustanovení zní takto:
 „§ 10b
(1) Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů platí …. b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.“


Je tedy zřejmé, že i dítě – bez ohledu na svůj věk – je fyzickou osobou, za kterou má být hrazen poplatek za komunální odpad.

Je však takováto fyzická osoba také samostatným subjektem právních vztahů? Samozřejmě, že NIKOLIV!

Soustava jednotlivých zákonů správního práva (vyučovaná na právnických fakultách jako „zvláštní část“ správního práva, těšící se velké neoblibě studentstva právě pro obsahovou roztříštěnost a obsáhlost) čítá stovky, ba možná tisíce právních předpisů – zákonů i podzákonných norem, které upravují vztah státu (správní právo patří totiž do práva veřejného) a jednotlivých osob (právnických či fyzických) s příslušnou právní subjektivitou.

KDO je však subjektem práva neupravuje správní právo, ale upravuje to zákon, upravující právní subjektivitu jako takovou. Tímto zákonem je Občanský zákoník, a to v případě fyzických osob konkrétně ust. § 7, který upravuje způsobilost k právům a povinnostem a § 8, který upravuje způsobilost k právním úkonům. (Subjektivita právnických osob je upraveno v § 18 a násl. OZ).

Způsobilost k právům a povinnostem dle ust. § 7 zajisté vzniká narozením, ovšem dle § 8 způsobilost k právním úkonům vzniká zletilostí.

Již od samého narození vstupuje dítě do práv a povinností, ovšem jejich rozsah se řídí ust. § 9 Občanského zákoníku, který říká, že „nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku“.
O všechny další povinnosti, k jejichž dodržování děti nejsou právně způsobilé, se opět ZE ZÁKONA jsou povinni postarat zákonní zástupci, jejichž postavení je upraveno v ust. § 26, který uvádí: „Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich právní zástupci“. Ust. § 27 OZ pak přímo odkazuje na zákon o rodině a na zastoupení nezletilých dětí rodiči.

Ze znění zákona o poplatcích je zřejmé – a vyplývá to jak z logického tak z lingvistického výkladu zákona, že ust. § 10 odst. 1 písm. b) upravuje, jakým způsobem má být stanoven POČET osob, za který se má platit komunální odpad („každá fyzická osoba“ – a fyzická osoba vzniká narozením) a nikoliv to, že plátcem tohoto poplatku má být nezletilé dítě! Obdobnou aplikací práva bychom mohli dospět k názoru, že dítě je samo odpovědné za to, zda chodí či nechodí řádně na očkování, zda chodí či nechodí do školy etc. etc. etc.

Výklad zákona, který zvolil Veřejný ochránce práv, zcela bortí koncept právní subjektivity a konstrukt právní zodpovědnosti tak, jak vyplývá z českého právního řádu a navíc je ústavně nekonformní. Je totiž v přímém rozporu s ust. čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno:

„(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.“

Výklad, zvolený VOP způsobil, že nezletilé děti se vinou zanedbání (anebo úmyslu, majícího za účel obcházení zákona) dostávají do NEVÝHODNĚJŠÍCH PODMÍNEK NEŽ OSOBY DOSPĚLÉ, protože ze zákona (viz § 8OZ) nemohou svoje poměry upravit po dobu své nezletilosti tím, že by samy vstoupily do právních vztahů, avšak posléze jim jsou přičteny k tíži veškeré závazky, které na jejich margo učinili rodičové.

Jsem přesvědčena o tom, že pokud některý ze soudů rozhodnul o povinnosti zletilých platit za komunální odpad z doby, kdy tyto osoby byly ještě nezletilé, dopustil se protiústavního výkladu zákona a mělo být právě na Veřejném ochránci práv, aby na tento problém upozornil v právě mnou výše nastíněných intencích. Kdyby tento spor dospěl až do stádia rozhodování před ústavním soudem, tento soud by bezpochyby takovéto nesmyslné rozhodnutí obecného soudu zrušil a dítěti (respektive bývalému dítěti) poskytnul ochranu. Kromě výše nastíněných principů a odkazů na právní normy by ústavní soud musel totiž vycházet i z ust. čl. 2 odst. 4 Ústavy, dle kterého

„(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“.

Nezletilé dítě v žádném případě nemůže být nuceno vstupovat do právních vztahů s obcí, která likviduje jeho odpad – do tohoto vztahu právě dle citovaného ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona o místních poplatcích může být nucena pouze osoba způsobilá k právním úkonům, totiž jeho rodič. Že by dítě mělo být postihováno za protiprávní či nedbalostí jednání svých rodičů též zcela odporuje principu, kdy každý nese zodpovědnost pouze za to, co buď sám udělal, nebo sám zanedbal. Nikdo nemůže být nucen nést odpovědnost za něco, co sám nezpůsobil, když zákonným způsobem zároveň nevstoupil do práv a povinností jiné osoby (Viz např. § 524 OZ a násl. – postoupení pohledávky nebo procesní nástupnictví tak, jak je zná Občanský soudní řád).

Je politováníhodné, že právě sociálně nejslabší osoby, které jsou pravděpodobně nejvíce postihnuty tímto nesprávným výkladem práva ohledně neplacení komunálního odpadu, nemají kvůli – dle mého názoru zločinně nastavenému – systému právní ochrany praktickou možnost se domoci prostřednictvím řádného právního zastupování ochrany u vyšších soudů, včetně soudu Ústavního. O to důležitější však je úloha ombudsmana, který má za úkol poukazovat na obecné rozměry vzniklé právní situace.

S lítostí musím konstatovat, že stanovisko Veřejného ochránce práv pravděpodobně nejenomže způsobilo mnoho nejasností a působí i nadále zcela kontraproduktivně ve věci „odpad“, ale mohlo mít i velmi negativní dopad na další otázky právních povinností nezletilých, které jim jsou – jak o tom referují média – dle mého nejhlubšího přesvědčení protiprávně podsouvány. To je otázka vymáhání neplaceného jízdného v městské hromadné dopravě po dosažení zletilosti, jakož i otázka, kdo je vlastně aktivně legitimován k podání žalobního návrhu na výplatu výživného: rodič, jemuž je dítě svěřeno do péče nebo nezletilé dítě, jednající svým zákonným zástupcem – rodičem, kterému bylo svěřeno do péče – proti svému druhému zákonnému rodiči, jemuž do péče svěřeno nebylo?
V poslední době si veřejný ochránce práv stěžoval, že Poslanecká sněmovna nebere na jeho návrhy zřetel, ba, že je ignoruje. Pokud jsou všechna stanoviska Veřejného ochránce práv takové kvality, jako je ta část, zmíněná výše, je ignorace ještě to nejlepší, co lze od PSP očekávat.

Vzhledem k tomu, že skutečná úloha veřejného ochránce práv je však jiná, totiž má OCHRAŇOVAT, nelze než zkonstatovat, že alespoň v tomto jednom parciálním případě byla naděje na naplnění této úlohy veřejného ochránce práv zmařena.

Posted in Nezařazené
10 komentářů » for K právní odpovědnosti dětí za dluhy, způsobené neplacením poplatků v době jejich nezletilosti.
  1. Tomáš Stříhavka napsal:

    I když jsem právní laik, tak jsem toho názoru, že dítě nemůže být, ve všech případech, za sebe právně odpovědné, zvláště když o povinnosti platit odpad, skrze nedokončené základní vzdělání, nemusí vědět(neznalost zákona neomlouvá, ale dítě omlouvá), nebo nemusí vědět, že zákonný zástupce za něj, tzn. za dítě, povinnost neplní(neplatí).

    Jestliže, podle mých laických znalostí práva, platí právní odpovědnost rodičů, případně nějakých jiných zákonných zástupců, za dítě, tak případné nedoplatky za odpad by věřitel měl vymáhat hned, ne ale po dítěti, ale po jeho zákonném zástupci. Ostatně kde by dítě peníze vzalo, když do 15 let u nás nesmí být zaměstnáváno, potažmo za práci placeno.

    Když věřitel čeká na zletilost dítěte, tak to hodnotím jako sprostou vychytralost jejíž motivací je navýšení původní částky o úroky za dobu čekání.

    P.S. Jsem jen právní laik, právo jsem nestudoval oficiálně ani 1 den, takže za případné chyby a nepřesnosti „nekamenujte“ 🙂

    • Soňa napsal:

      Otázka není, kde by dítě peníze vzalo. I děti mají své vlastní příjmy a svůj majetek – dědictví, dary, sirotčí důchody, výživné od rodiče, dávky státní sociální podpory, u nichž jsou oprávněnými osobami – např. přídavky na děti, výnosy z majetku – třeba úroky a státní podpory ze stavebního spoření. To vše tvoří majetek a příjmy dítěte. Dokonce nemáte pravdu ani v tom, že dítě do 15 let nemůže být zaměstnáno – může, za určitých specifických podmínek, v oblasti sportovní, umělecké, např. v reklamě, ve filmu, na divadle. Problém je v tom, že majetek dítěte do jeho zletilosti spravují rodiče, tudíž by měli nést odpovědnost i za plnění závazků dítěte. A pokud dítě svůj majetek a příjmy nemá, pak je placení takových poplatků součástí vyživovací povinnosti rodiče k dítěti.

  2. Lex napsal:

    Klárko,
    pokud pominu chyby v citaci zákonů a to, že předmětný zákon č. 565/1990 Sb., není zákonem o „správních poplatcích“, jak píšeš, ale o „místních poplatcích“, rozhodně souhlasím s Tvými tvrzeními o protiústavnosti dosavadní soudní praxe (podle medií – já takový případ neznám), jsou-li dříve nezletilí „neplatiči“ odsuzováni obecnými soudy k úhradě. Zřejmě se nenašel advokát, který by to k Ústavnímu soudu pohnal, a (ačkoliv tuhle možnost víceméně ani nepřipouštím) pokud by neuspěl, tedy až k ESLP. Skutečnost, že snad takhle rozhodli nějací soudci obecných soudů (pokud je to pravda), je naprosto skandální.
    Naproti tomu, myslím si, se celkem neoprávněně „obouváš“ do současného ombudsmana Pavla Varvařovského, který si „stěžoval“. Jestli to, co píšeš, pochází skutečně ze „Souhrnné zprávy…“ z roku 2008 (já jsem to tam ani v jiné „souhrnné zprávě“ nenašel, pak je to dílo „nenahraditelného“ Otakara Motejla.
    A konečně – asi ten podnět ohledně novely zákona přece jen k něčemu byl. Nemůžeš nevědět, že dnem 1.7.2012 nabyla účinnosti novela zákona pod č. 174/2012 Sb., která nově upravuje jak znění § 10b), tak znovu vkládá text do dříve zrušeného § 12, a to tenhle:
    „(1) Je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník.
    (2) Nezaplatí-li poplatek poplatník nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní úřad poplatek jednomu z nich.“.“
    Takže vlastně to, co píšeš ve svém článku, a co vyplývá z Ústavy včetně LPS, implementuje v explicitní formě do samotné normy pozitivního práva, aby i někteří přitroublí soudci si věděli rady. Byť i tu mi ta solidární odpovědnost nezletilce a jeho zákonného zástupce trochu zasmrádá.
    Jinak – o zesnulých jen dobře!
    L.

    • klara napsal:

      Milý Lexi, máš pravdu, že to je dílo Motejla. Leč tým tam byl stejný… Je to v souhrnné zprávě z roku 2008 na str. 113.
      Co se týká novely, tak jsem absolutně znechucena, že tato novela byla přijata, a to dokonce stejně – anebo možná víc – než ten nesmyslný výklad aplikace tohoto zákona. Jestliže někdo – i kdyby to byl Motejl – byl schopen napsat, či podepsat se pod takovouto blbinu a jestliže někdo další – nyní zástupkyně ombudsmana – je schona na to odkazovat jako na úžasnou věc, tak skutečně nemám slov. Představ si, že se tímto způsobem budou „novelizovat“ všechny zákony a zároveń se bude vždy znovu a znovu ustavovat, kdo má jakou způsobilost…

  3. Hi there, just changed into alert to your blog through Google, and found that it’s really informative. I am gonna watch out for brussels. I will be grateful in case you proceed this in future. A lot of other people might be benefited out of your writing. Cheers!

  4. longchamp bag napsal:

    You can certainly see your enthusiasm within the paintings you write. The sector hopes for more passionate writers such as you who aren’t afraid to say how they believe. All the time follow your heart.

  5. Honza napsal:

    A jak k tomu přijdou děti, za které rodiče (jako zákonní zástupci) neuhradí poplatek při pobytu v nemocnici ?

    • klara napsal:

      to je přece systémově zcela stejný problém! stejně nesmyslný… a takovýchto věcí jsou samozřejmě stovky, kdy na děti se hrnou zcela protiprávně a protiústavně požadavky, povinnosti a platby, ke kterým nemají způsobilost.. ovšem nikoho to nezajímá…

  6. hanka napsal:

    Nejde jen o skutečné nezaplacení. Stačí nemít doklad o zaplacení… Jako naprostému právnímu laikovi se mi navíc zdá, že ona novela problém stejně neřeší. Dítě ručí za platby společně s rodičem. Pokud rodič nezaplatí nebo vyhodí doklad o zaplacení, zase v tom lítá osmnáctiletý potomek.

  7. Vlastimil Šplíchal napsal:

    Naprosto souhlasím s výše uvedeným, v obci kde žiji se potýkáme s podobnými problémy a chtěl bych se zeptat, zda by nebyla možnost stanovit ve „vyhlášce“ odpovědnost za platbu odpadu nezletilých jejich zákonnými zástupci nebo majitelem nemovitosti, který je jinak povinen tyto osoby po narození nahlásit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv