K trestnímu stíhání politiků

Skutečně nesnáším pana Babiše. Skutečně hluboce pohrdám Jiřím Čunkem.

A skutečně jsem zcela a zásadně proti jakémukoliv trestnímu stíhání – tzv. vydávání politických činitelů trestnímu stíhání. Protože důsledky jsou naprosto zhoubné…

V roce 2009 jsem obhajovala před mandátovým a imunitním výborem Poslanecké sněmovny pana Petra Wolfa (kdo pamatuje jeho jméno??), varovala jsem, že když se otevře Pandořina skříňka trestního stíhání, tak to nikdy nikdo nezastaví… Nu – a je to tady. Máme trestní zodpovědnost zastupitelů za špatné hlasování. Ale když máte „jen podezření! a neprokážete jej, tak máte dle Ústavního soudu platit…. Ovšem to, jak má být vyšetřováno, do jaké hloubky a v některých případech vůbec přinutit policii k práci – to ovlivnit nemůžete…. Přichází tedy na řadu možnost občanskoprávní řízení, pravděpodobně formou žaloby na ochranu osobnosti… no, tam máme možnosti rozvoje… Ovšem jiný způsob, jak prověřit činnost zastupitelů a poslanců prakticky neexistuje. Jak dopadly všechny „vyšetřovací komise“, dobře víme. A jak dopadne člověk, který na  „zvláštní“  způsob vyšetřování upozorní, víme taky – respektive alespoň já to vím velmi dobře: Když jsem v rámci obhajoby pražského primátora Tomáše Hudečka v cause Opencard řekla, že „orgány činné v trestním řízení jsou buď pitomé nebo podplacené“, stěžovala si na mne státní zástupkyně dozorující tento případ, JUDr. Dagmar Máchová, na České advokátní komoře. Ta mne vzápětí  potrestala tučnou pokutou, neb jsem se „chovala nedůstojně v rámci advokátního stavu“. Následně vyšetřovací komise Parlamentu zcela výjimečně k nějakému závěru došla, a to k tomu, že stěžovatelka JUDr. Dagmar Máchová by měla být trestně stíhána pro zásadní pochybení (v plurálu, prosím) při vyšetřování a dozorování causy Opencard… Mně ovšem moje pokuta, udělená mi Českou advokátní komorou, zůstala…

Co z toho plyne? Vraťme se na začátek… na začátku bylo trestní stíhání Tomáše Hudečka a dalších při řešení kauzy Opencard, kterou ovšem „zdědil“ po předchozí politické reprezentaci.

Trestní stíhání a trestní oznámení OPRAVDU není dobrým nástrojem pro politický boj. Jde o to, jakým způsobem postupovat, jak zabránit případné nekalé činnosti zastupitelů/poslanců.

Naskýtá se samozřejmě otázka odvolatelnosti politiků… Ale jsem přesvědčena, že pokud by takovýto právní institut byl ustanoven, dojde k velmi rychlé paralýze  všech volených těles a nebudeme dělat nic jiného než přezkoumávat, zda odvolávat či neodvolávat….

Takže, je to asi fádní, ale opravdu mne nic jiného nenapadá: žádný poslanec ani zastupitel nám nemůže dát jakoukoliv záruku za svou činnost poté, co bude zvolen. Veškeré pokusy, které provozovaly Věci Veřejné, případně které údajně provozuj ANO v podobě finančních penalizací, směnek, půjček a já nevím čeho ještě, (kromě toho že jsou protiústavní a protizákonné) jsou také naprosto nefunkční. Takže jediná korekce je – KAŽDÉ 4 ROKY VOLBY – A CHODIT K NIM….

Pro připomenutí moje řeč v Poslanecké sněmovně dne 6. 11. 2009 při obhajobě Petra Wolfa (http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/064schuz/s064258.htm)

Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám, že jste udělali tak mimořádný krok a dovolili mi promluvit. Jsem si vědoma toho, že se jedná snad o první záležitost a první věc, kdy právní zástupkyni jednoho z vás je umožněno tady mluvit.

Vy se všichni ptáte, proč je kauza mého klienta politická. A já vám to řeknu. Protože každá kauza s výjimkou snad nějakých dopravních nehod, o které kdy bylo jednáno proti poslanci nebo proti senátoru, byla politická. ***
(pokračuje Veselá-Samková)

Asi jako jediná z vás jsem měla možnost vidět celý spis senátora Jiřího Čunka. Dělo se mi tak jako právní zástupkyni paní Marcely Urbanové, jeho bývalé sekretářky. Mohu vás ubezpečit, že pochybení, kterých se tam dopustili policisté, byla v rozsahu asi tak jedné setiny toho, co jsem viděla v žádosti o vydání pana poslance Petra Wolfa. Je to, bohužel, smutný fakt. Přesto na začátku všech peripetií, kterých jsme byli svědky na poli politické scény, bylo rozhodnutí mandátového a imunitního výboru Senátu o vydání senátora Jiřího Čunka. Podle mého názoru to bylo mimořádně nešťastné rozhodnutí. Dneska máme na rozhodnutí Nejvyššího soudu, že to vyšetřování nebylo korektní. Já bych velmi ráda souhlasila s panem poslancem Škromachem a myslím si, že v zásadě má naprostou pravdu, když žádá, aby byla věc vyšetřena nezávislým soudem. Ale pane místopředsedo, byla zde kauza, ve které vystupoval místopředseda vlády, a stejně se policie nezdržela pochybení, stejně tato záležitost a toto trestní řízení téměř dva roky hýbalo politickou scénou České republiky. Dnes se o případ mého klienta zajímá Amnesty International.

Je klidně možné, že tím, že vydáte mého klienta, otevřete další Pandořinu skříňku a vůbec netušíte, ani já to netuším a nemůžeme to tušit, co vlastně vyjde všechno na povrch. Já osobně se toho velmi děsím. Ne kvůli tomu, že bych nevěřila tomu, že obhájím svého klienta ve věci trestněprávní, o tom podle mého právního přesvědčení není naprosto žádných pochyb. To já dokážu. Bude to možná trvat rok nebo dva nebo tři, ale mezitím tato kauza bude žít svým politickým životem stejně tak, jako už jím žije teď. Možná že to bude ke škodě nejenom této země, ale i vás.

Děkuji vám. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv