Klíčové faktory úspěchu

Před několika lety jsem se zúčastnila takové lehce hogo-fogo akce, asi zvané konference, která měla  pojednávat o klíčových faktorech úspěchu. Protože tam byla spousta daleko onačejších řečníků, než jsem já, tak se na moje slova nedostalo, zbyl mi jen text, který nebyl nikdy nikde publikován, který jsme si pro tu tehdejší příležitost připravila.

Když teď čtu pořád dokola  ta hesla typu „jaký si to uděláš – takový to máš“ tak nevím, jestli se mám smát nebo plakat nad nevzdělaností, obhroublostí a celkovým mimoňstvím těch, kteří podobné nesmysly pronášejí…. neb kdo si myslí, že je vládcem nad svým osudem, tak to je, ano, řeknu to otevřeně: blázen…..

Zde předkládám svůj tři roky starý text – beze změn…

—————————————————————–

Vysoce vážení přátelé a účastníci dnešního setkání,

Mám zde promluvit o „klíčových faktorech úspěchu“, což se mi jeví být ve vztahu k mojí osobě velmi paradoxní. Mám hovořit o úspěchu – já, která vlastně nesplňuji žádné z kritérií, které je obvykle s úspěchem spojováno.

Protože CO je to vlastně úspěch? Jaká jsou jeho kritéria? Když se podívám na ostatní řečníky tohoto setkání, je to celkem jasné: každý jeden z nich to tak zvaně někam dotáhnul. Vybudoval firmu, vydělal spoustu prachů anebo penězům šéfuje, zastává vysoké funkce ve státní správě či vysokém podnikovém managementu.

Nic z těchto kritérií však neplatí pro mne:

Moje finanční problémy jsou pro mne notorietou všedního dne, neboť si je přičiňuji sama prostě tím, že se rozhodnu se ujmout obhajoby někoho, o kom vím, že se mu děje křivda a já to tak nemohu nechat. Řeknu vám, že ještě jedna taková obhajoba Marcely Urbanové v kauze Čunek, vážení přátelé, a jsem finančně na prkně.

Nejsem a nikdy jsem nebyla členem žádné správní či dozorčí rady, nikdy jsem nebyla v manažmentu žádného podniku a co se týká vládních funkcí, až donedávna jsem se mohla honosit jedním skutečně velmi pěkným politickým úspěchem. Ten  spočíval v dojemném sjednocení  celého politického spektra do zcela jednotného názoru, že ta Samková je prostě šílená. Nyní ovšem došlo k zásadní změně a po 18ti letech politické hibernace mohu hlásit své oživení v podobě přijetí zásadní funkce řadového člena zastupitelstva Městské části Praha 2.

Na rozdíl od naprosté většiny naslouchajících mi v tomto sále, kteří uzavírají obchody za desítky milionů, můj největší deal spočívá v ujednání s několika málo lidmi, se kterými jsem se dohodla, že  oni o mne přestanou šířit lži a já o nich na oplátku přestanu říkat pravdu…. K takovému dojednání zpravidla došlo – jak se po advokátsku říká – v tísni, za obzvláště nevýhodných podmínek a pod nátlakem, způsobeným obvykle některým z mých jedovatých textů uveřejněných na mém blogu.

Jsem prostě se vším všudy soukromá osoba, jejímž pravděpodobně největším úspěchem je to, že jsem dokázala nezabloudit po Praze, následkem čehož jsem se ocitla i zde….

Zpět ale k tématu: co jsou ty „klíčové faktory úspěchu“  jak to, že se někomu daří a někomu ne? Jak to, že někdo je dnes v tomto sále a někdo jiný řídí v podhradí tramvaj, vynáší popelnice, přeformátovává nějaký pitomý text někoho úplně jiného? Přitom i takoví lidé mívají kvality, které je mohou opravňovat k tomu, aby se zvali úspěšnými – tak proč zde dnes nejsou oni?

Faktory společensky oceňovaného úspěchu jsou dány jakýmsi klišé, kterému všichni rozumíme: prachy, moc, rozhodovací pravomoci, znalosti, vliv….

Znovu: jak těchto obecně uznávaných faktorů úspěšnosti dosáhnout? Jak k nim přijít?? Obvykle se tvrdí, že vzděláním a tvrdou prací. Úspěch se rovná dřina a nadání. Ani si neuvědomujeme, jak moc jsme ovlivněni křesťanskou a zejména protestantskou morálkou, kdy vnější úspěch je důsledkem toho, že dotyčnému Pán Bůh prostě přeje. Z bohatství a úspěchu se pak jakoby automaticky generuje oprávněnost takto úspěšné osoby si osobovat více práv a více moci – protože kdyby k tomu oprávnění neměl, tak by prostě mu Bůh ten úspěch nedopřál. A jestliže mu Pán Bůh ten úspěch dopřál, tak přece dotyčný MÁ právo na poslaneckou imunitu, auto s majáčkem a salónek VIP na letišti – nebo ne?

V tomto vzorci jedeme podvědomě všichni a vůbec si neuvědomujeme, jak moc se všichni mýlíme.

K tomu, abychom měli úspěch totiž potřebujeme několik věcí, jejichž ovlivnění je naprosto mimo naši možnost:

Především to je funkce pákového efektu. Ten nevynalezli CEO z hedge fondů, jak by se mohlo zdát, ale jeho znalost je s lidstvem od pradávna. Již v evangeliu svatého Matouše je totiž psáno:

„Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má“.

Výchozí podmínky, ta startovní čára, na kterou můžeme onu páku nasadit, je prostě tak neuvěřitelně důležitá, že pokud se někdo vyšvihne a má úspěch bez těchto výchozích podmínek, tak zbytek světa na něj hledí jako na zázrak a Forbes s Fortune se předhánějí, kdo bude mít jeho portrét na titulní stránce první.

To, že jsme se někam narodili, někam patříme, že jsme byli Bohem či osudem postaveni na nějakou startovací čáru, je umocněno  faktorem zvaným NÁHODA. Je to náhoda, která nám přihrává tu grandiozní možnost získat mimořádně cenný produkt – totiž zkušenost.

Podívejme se na životní příběh jednoho z neúspěšnějších lidí naší doby, Billa Gatese.

Jeho startovací čára byla více než slušná, protože to byl synáček úspěšného právníka a matka byla dcerou bohatého bankéře. Rodiče jej dali do soukromé školy a řízením náhody se stalo, že na základě rozhodnutí Klubu matek – tedy v podstatě našeho SRPŠ – škola  ve sklepě instalovala počítačovou učebnu vybavenou tehdy velmi kvalitním přístrojem, totiž terminálem s přímým telefonním spojením na mainframe. Takže čistě náhodou se Bill Gates se dostal k programování v reálném čase jako osmák. Dál vyskočily další příležitosti jak se dostat zadarmo k programovacímu času – třeba v noci či o víkendech ve firmách, které v těchto dobách počítačový čas nevyužívaly. Když Bill Gates hodil v druháku Harvard za hlavu, měl za sebou sedm let nepřetržitého programování.

Podobná je i story s dalším hyperúspěšným fenoménem: totiž s Beatles. Jo, byli naprosto skvělí – a víte proč?? Protože v roce 1960, když byli úplně neznámou středoškolskou kapelou, dostali příležitost hrát v Hamburku v jednom z tamějších striptýzových barů. Hráli sedm nocí v týdnu, minimálně sedm hodin v kusu. Za půldruhého roku takto odehráli 270 nocí a v době nástupu jejich úspěchu, v roce 1964, měli za sebou 1200 živých vystoupení – to je číslo, které většina kapel neodehraje za celou svoji kariéru.

Na obou příbězích je pozoruhodné jedno: oběma zkoumaným subjektům se dostalo něčeho, o co se vůbec nezasloužili, totiž PŘÍLEŽITOST K PROCVIČOVÁNÍ. Dostali možnost realizovat to, čemu psychologové, kteří se anatomií úspěchu podrobně zabývají, nazývají „pravidlem  deseti tisíce hodin“. K tomu, abyste mohli mít skutečný úspěch, musíte být bravurní. Abyste byli bravurní, musíte si to nacvičit a  musíte mít příležitost k tomu si to nacvičit.

Možná si říkáte, že váš životní příběh není příběhem Billa Gatse a Beatles, že vás se to netýká… určitě týká. Když se každý jeden z vás zamyslí, tak určitě objeví ten náhodný faktor, který jej přinesl k bodu zlomu, na jehož základě teď sedíte tady.

To, že příběhy zde prezentované jsou i vašimi příběhy dokážu velmi lehce, totiž tím, že vám vysvětlím, že to je i můj příběh:

V roce 1995 jsem získala možnost zastupovat Městskou část Praha  1 v bytových věcech. Měla jsem na krku prakticky všechny neplatiče nájemného, všechny podezřené nájemní smlouvy a všechny právní problémy spojené se správou bytového majetku. Týdně jsem měla nejen deset, ale třeba i patnáct soudních stání. Na Obvodním soudu pro Prahu 1 jsem měla už svůj vystátý důlek, svoji vyšoupanou lavici, svoje oblíbené veřejné WC, kam jsem si chodila odstříkávat mlíko, když jsem v roce 1998 přivedla na svět dceru a do práce jsem samozřejmě nastoupila desátý den po císaři. Dnes mám za sebou přes tři tisíce soudních stání a tento počet se stále zvyšuje. Rozdíl mezi mnou v roce 1995, když jsem tento maratón začala a dneškem je jednoznačný. Dnes když vstoupím do jednací síně, tak na 95% předem odhadnu, jak to dopadne – a to ještě dřív, než jednání vůbec začne. Když dostanu do rukou nový spis, tak mi stačí jej projet palcem a během deseti minut objevím ten třeba nepatrný detail, na kterém je celý problém postaven.

Není to otázka mého talentu – nebo JEN talentu. Je to důsledek toho, že kdysi strašně dávno, ještě před rokem 1989 jsem se seznámila se dvěma homosexuálními přáteli, kteří se posléze stali mými kamarády. Ti si potom založili správní firmu a ta spravovala i majetek MČ Praha 1 a jednou když jsme tak navečer v roce 1994 u nich doma kecali, přišla tam vedoucí bytového odboru Prahy 1 a způsobem, nad kterým  by každému čtenáři tehdy samozřejmě neexistujícího zákona o zadávání veřejných zakázek vstaly vlasy hrůzou na hlavě, mi dohodila kšeft, který mi přinesl mnohem víc, než jen palmáre – totiž možnost zkušenosti….

Mimochodem: zcela obdobně nepravděpodobnou náhodou se stalo, že jsem se v roce 1990 ocitla ve Federálním shromáždění a stejnou náhodou jsem si odseděla nějakých zcela šílených  5000 hodin ve federálním ústavněprávním výboru. Zkuste mi dnes strčit pod nos jakýkoliv legislativní produkt a spolehlivě vám jej oznámkuji, aniž bych okem pohlédla na legislativní pravidla vlády. Nechtějte ale pro mne zdůvodnění. Tak, jak to ohodnotím, to prostě je jen a jenom proto, že to tak cítím. Protože mi to říká moje podvědomí, kterému se dostal takový zkušenostní výcvik, že se dnes mohu spolehnout na nikoliv jen racionální, ale zejména na emocionální posouzení věci. A emoce, vážení přátelé, ty tady byly miliony let před tím, než nám v hlavě narostla ta zvláštní houba, které se říká neocortex a než ta houba začala produkovat racio. Emoce dávají řešení 24x rychleji než rozum – pakliže jsou k tomu ovšem vycvičeny…..

Existuje ještě jeden faktor úspěchu, který zde chci zmínit – a tímto faktorem je tak zvaně „příhodná doba“. Znáte jistě ta lidová přísloví jako: „visí to ve vzduchu“, nebo „ k tomu musí nazrát čas“. Kolik příležitostí, vynálezů a objevů bylo zmařeno jen proto, že prostě přišlo v nepravý čas. Věděli bychom o genialitě Leonarda da Vinci, kdyby tento geniální vynálezce nebyl zároveň geniálním malířem, tedy, řečeno slovy dnešního marketingu, neměl obecně srozumitelný a žádaný produkt, ke kterému mohl ty své vynálezy přibalit jako bonus? Téměř zcela určitě bychom o něm nevěděli. Téměř zcela určitě by byl jen dalším z řady šílených vynálezců, kteří plní i dnes archivy patentových úřadů bez toho, aby jejich myšlenky kdy kdo uvedl v život.

Vraťme se tedy znovu k otázce faktorů úspěchu. Jak plyne z dříve mnou uvedeného, jsou čtyři:

Talent

Píle

Příležitost daná náhodou

Příhodný čas.

Z těchto faktorů můžeme ovlivnit jeden – totiž svou píli. Být pilný je pro existenci úspěchu podmínka nutná, nikoliv však postačující. Talent můžeme rozvinout nebo jej zanedbat, ale v zásadě je nutno se opět odvolat na lidovou moudrost která praví že „komu není shůry dáno – v apatyce nekoupí“.  Příležitosti můžeme jít pílí  a talentem naproti příležitosti a náhodě, s odkazem na další lidové  rčení že „náhoda přeje připraveným“. Ale jestli ta náhodná příležitost přijde nebo se s ní prostě NÁHODOU mineme na rohu, to ovlivnit nemůžeme.

Ještě méně můžeme ovlivnit čas, do kterého jsme se narodili a který přijímá či nepřijímá naše myšlenky, naše vize světa.

Tedy závěrem: tři ze čtyř klíčových faktorů úspěchu nemůžeme ovlivnit.

Proto, vážení přátelé, nezbývá než si znovu položit tu otázku: co je to, co nás dělí od toho, že teď to nejsme my, kdo řídí tu tramvaj v podhradí či vynáší popelnice??

Je to něco, co je mimo nás – mimo možnosti být námi ovlivněno.

Pokusme se proto na úspěch dívat právě těmato očima: očima toho, komu se poštěstilo, kdo dostal nezasloužený a nevysloužený dar.

Pokusme se alespoň občas hledět na svět očima řidičů tramvají, pošťaček a popelářů. Jak málo stačilo k tomu, aby oni byli dnes zde a my byli na jejich místě!

Jestliže tento pohled na svět akceptujeme, možná pochopíme lépe jeho nesmírnou složitost a členitost, jeho fraktálovitá uskupení času, prostoru i vzájemných vztahů.

Jestliže se nám povede v pokoře takto vnímat svět, je pravděpodobné, že dostaneme i další velmi náhodně rozdělovaný bonus: budeme totiž ještě úspěšnější.

„Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má“.

 

 

 

Posted in Nezařazené
3 komentáře » for Klíčové faktory úspěchu
  1. Vážená paní Kláro ,jak vidmo jste obdařená racionální mysli Vaše dedukce jsou v podstatě opodstatněné ,byť se mnohdy opírají o abstrakta ,takže i důvodění je prodchnuto subjektnivními vjemy ,které nelze beze zbytku generalizovat onu objektivitou,která je rovněž abstraktní….Takže obecně vzato Vaše dedukce faktoru úspěchu je v podstatě obsažná pokud ji ovšem vnímame obecným úhlem nazíraní,který máme každý nastavený o nějaký disproporční stupeň jinak ,takže ani tyto postřehy nelze generalizovat,nic méně skládám hold Vaším postřehům i míře třebné píle jež přece jen vynesla na vlně popularity nad masy šedi ,jistě nemám oprávnění posuzovat někoho kdo je mi mírou poznání cizí ,jisté indicie se však ve Vašem díle caus dají vystopovat ač je nemohu analýzovat byť jako amatér neboť nedisponuji oporou podkladů ,intuitivně však Vás vyhodnocuji rovnocenně s renomovanýmí souputníky advokacie,patrně když pomíjím jejich nepochybně větší vazby na justiční vazby,které mnohdy posvěcují jejích deukce ,je i převyšujete inu fáze věku disponuje větší mírou dravosti ,novými obzory a to jsou faktory,kterými je převýšujete .Nemám nikteré oprávnění ,abych posuzoval s komplexním opodstatněním cos jež toliko instiktivně usuzuji .S přáním štěstí Vaším kročejům ,ať Vás dovedou k vytýčeným cílům a naplnění tužeb ,hlavně však toho stěžejního ZDRAVÍ Č.

  2. stepan napsal:

    po dnešní návštěvě kamaráda na domečku jsem zjistil, že s těmito průs… dětičkami nejsme sami. To snad je systém….

  3. Tomáš napsal:

    Některé Vaše „jedovaté“ texty, např. o nakopání JUDr. Křečka do …, se ukázaly být velmi vizionářské. Když teď slyším, že někdo tak ……… (autocenzura) je zástupcem ombudsmana, a dokonce někteří mocní uvažují o jeho „vykopnutí“ výše, tak ….. (autocenzura).

1 Pings/Trackbacks for "Klíčové faktory úspěchu"

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv