Korektnost především

(PSÁNO PRO LIDOVÉ NOVINY – UVEŘEJNĚNO 2. 5. 2012)

Každý, kdo kdy vstoupil do lékařské ordinace, očekává, že jej lékař podrobně vyšetří, vyptá se jej na obtíže a stanoví diagnózu. Tento postup bohužel zcela selhává při stanovení problémů soužití české společnosti s Romy. Kdo se dopustí lege artis kritiky, že diagnóza je stanovená špatně a tudíž terapie nemůže nikdy fungovat, stane se vyděděncem tak, jako se to děje mně: vyděděncem ze „slušné“ společnosti lidskoprávních intelektuálů, vyděděncem z „normálního“ společenství a pochopitelně i naprosto nežádoucí osobou pro extremisty.Naposled jsem byla takto osočena redaktorem Lidových novin Martinem Weissem, který mne ve svém článku z 20. dubna nařknul, že násilí odsuzuji pouze formálně, pachatele se snažím omluvit a viníkem činím společnost.

Nevím, z čeho pan redaktor usoudil, že násilí odsuzuji pouze formálně. Měla jsem neformálně vyrazit do ulic s transparenty?

Tvrdím a budu tvrdit i nadále, že za situaci, která vede ke kriminalitě Romů, může společnost. Nemůže za ni pouze v té míře, která odpovídá obecnému rozložení kriminality v populaci. Co je nad, je nutno přičíst jiným faktorům. Kterépak to přicházejí do úvahy? Na příklad ten, že Romové mají „kriminalitu v krvi“ a trpí „kriminální genetickou zátěží.“ Skutečně je to to, co si myslíte? Soudě podle internetových diskusí a reakcí na FB si to myslí naprostá většina národa. Psycholog Petr Bakalář na toto téma vydal obsáhlou publikaci s názvem „Psychologie Romů,“ kde na příklad hlásá, že, „ač Romové náleží k europoidní rase, jejich evoluční historie… vedla k selekci genů vlastních negroidům“. Dále autor tvrdí, že „u Romů, se vyskytuje kratší doba těhotenství, pozdější menstruace, subtilnější tělesné proporce, dřívější sexuální zkušenosti a otěhotnění, vyšší frekvence sexuálních styků a fertilita, nižší párová stabilita, menší velikost mozku, nižší IQ a sebekontrola, vyšší agresivita a kriminalita.“ Vydat knížku tohoto obsahu nečinilo nakladatelství Votobia sebemenší problémy. Knížka je doposud na trhu a lze si ji snadno stáhnout na internetu.

Běda však, když upozorním já, že za určité sociální jevy, které se u Romů vyskytují mimořádně často, může společnost. V tu chvíli jsem nepřítel, kterého je nutno odsoudit. Co na tom, že kriminologické a sociologické studie umí velmi dobře vystopovat, co je skutečnou příčinou kriminality? Co na tom, že dosavadní politika všech vlád vůči Romům nepřinesla žádný – skutečně, ani jeden – posun k lepšímu? Co na tom, že čtyři roky po rozsudku Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. proti ČR jsou stále romské děti segregovány v „nezvláštních“ školách a nemají sebemenší možnost se naučit svůj vlastní rodný jazyk? Co na tom, že v rozporu se zákony o veřejnoprávních médiích byl v České televizi zrušen jediný ubohý dvacetiminutový romský magazín, co na tom, že dlouholetá redaktorka rozhlasového vysílání pro Romy „O roma vakeren“, A. P. emigrovala ze zoufalství do Kanady poté, co jí skini nejen zmlátili syna do bezvědomí, ale navíc nenápadně program v rádiu oklestili tak, že vysílat cokoliv jiného než zprávy o průběhu písní a tanců bylo a i nyní je prakticky nemožné, co na tom, že počet romských ghett se za uplynulých dvacet let rozrostl o desítky – a možná taky o sto – procent, co na tom, že nezaměstnanost Romů řádově přesahuje nezaměstnanost Čechů a co na tom, že zaměstnat Roma na viditelném místě znamená nechat si zničit byznis, co na tom, že Romové cítí potřebu si brát jiná – neromská příjmení a ti úspěšní zapírají svůj původ, aby se ochránili před sprostými útoky okolí? To všechno jsou věci, o kterých není dovoleno říkat, že za ně může společnost, a to přes to, že je to jen majoritní společnost, která podmínky pro vznik těchto průvodních jevů romského bytí vytváří.

Nebo je snad ředitelem České televize a ředitelem programové skladby Rom? Mají Romové nadpoloviční většinu v parlamentu a rozhodují o změně zákonů? Skutečně jsem si nevšimla…

Toto všechno jsou témata, o kterých politická korektnost, tvářící se jako morální imperativ, nedovolí mluvit. Pohnutkou k ní je však obyčejný pokrytecký strach z toho, že otevřený přístup povede k eskalaci násilí nebo k mezinárodnímu odsudku. Korektnost zakrývá cenzuru. A právě kvůli nemožnosti pojmenovat problém, stanovit diagnózu a pokusit se o terapii, se dostává tato propagovaná pseudokorektnost k pravému opaku svého záměru: zamlčených, avšak zcela legitimních otázek se chápou kruhy krajní pravice, napětí eskaluje a řešení se odkládá.

Obrátím-li se k fotbalové terminologii: není důležité, kolik kdo měl střeleckých příležitostí, rozhodující je skóre. Co se týká řešení romské otázky, pak dlužno říci, že české vlády si posledních dvacet let, a to bez ohledu na politickou orientaci, střílí samé „vlastence“. A buďte si jistí, že Romové jí vědomě skutečně nenahrávají.

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv