KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NAD STAVEM RODINNÉHO PRÁVA

Posledních zhruba 20 let odmítaly soudy uznávat rodičovský cit otců, přičemž otcovský cit považuji za stejně silný jako mateřský. Nyní soudy začínají obracet a věci „napravovat“ tak, že bestiálním způsobem odebírají děti matkám tak, že děti odebírají do dětských domovů s tím, že se tam mají děti naučit milovat své otce.
Utrpení otců je nahrazováno utrpením matek. Utrpení dětí v každém případě zůstává.
 
Základ je, podle mého názoru v jednom: soudy svévolně „novelizovaly“ občanský zákoník tím, že naprosto odmítaly uplatnit ust. § 889 Občanského zákoníku. To zní:
 
§ 889
Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
 
Soudy dlouhodobě a systémově vedly rodiče k porušování vlastních rozsudků a naprosto nevynucovaly jejich dodržování. Za téměř 23 let své advokátní praxe jsem nezažila ANI JEDEN rozsudek, kdy by soud účinně zasáhl v tom smyslu, že by dítě bezprostředně poté, co jeden z rodičů – kterýkoliv – bránil ve výkonu rodičovských práv druhému rodiči, jednal ve smyslu tohoto ustanovení.
 
Nyní se soudy rozhodly kartu obrátit a rozhodly se, že otcům děti svěří, a to pomocí odebrání dětí matkám. Je to stejně nesystémový přístup jako v minulém případě, jenom kyvadlově obrácený. Je stejně špatný jako ten předchozí.
Podle mého názoru minulou dlouhodobou vadnou aplikací Občanského zákoníku a před tím Zákona o rodině, svévolnou systémovou ignorací práva, ztratily opatrovnické soudy jako celek oprávnění o rodinných věcech rozhodovat. Ve své 25 let trvající praxí prokázaly, že nejsou schopny uchopit problematiku rodinného práva systémově a hlavně že nejsou ochotny/schopny vést, vzdělávat a vynucovat na rodičích dodržování práva. Utrpení dětí je přímým důsledkem neakceptovatelné práce soudů, které svými rozhodnutími rozvrátily nejen rodinný život dětí, ale významně přispěly i k rozvratu právního řádu ČR, neboť neměly své občany k poznání nutnosti dodržovat jejich vlastní rozsudky! Toto jednání opatrovnických soudů považuji z hlediska všeobecného přístupu k právu a spravedlivosti za rozvratné, neakceptovatelné a vyžadující okamžitou nápravu.
Jsem přesvědčena, že jediným způsobem, jak vyjít z této situace, je ustavit specializované senáty na rodinné věci, v nichž ovšem nebude fungovat ŽÁDNÝ ze soudců, kteří měli doposud opatrovnickou agendu.
Jenom jako vedlejší úvahu uvádím, že dokud se nenajdou cesty k nápravě v těchto systémových záležitostech, je zcela vyloučeno jednat o jakémkoliv ustanovování Soudcovské rady jako nejvyššího samostatného/samosprávného orgánu justice. Jeho ustanovení by totiž vedlo k přímé justicokracii.
Ve svých vahách budu nadále pokračovat a pokusím se předložit návrh na komplexní problematiku změn v rodinném právu.
Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv