Květnový právní barometr Lidových novin

Od ledna 2016 se pravidelně účastním ankety Lidových novin na téma přímo související s právem a justicí. Lidové noviny každý měsíc vypisují jedno téma. Seznámím vás vždy se svým názorem. I pro mne bude zajímavé, jak „zapadne“ do názoru mých kolegů.

Otázka: Kdo by měl být příštím předsedou České advokátní komory?
(JUDr. Vychopeňovi relativně brzy končí mandát a ve stavu se začíná živě diskutovat o možném nástupci. Případně doplňující dotazy: Jaký by měl předseda ČAK být? Jakou hraje ČAK roli ve vaší praxi?)
———————————————————————-

Abychom mohli zhodnotit, jaký má být příští předseda České advokátní komory, musíme nejdříve zjistit, CO Česká advokátní komora je, KDO ji ve skutečnosti vede a JAKÝ ten člověk vlastně je. Teprve potom můžeme uvažovat o tom, JAKÝ by měl být člověk, který ji vést má.

Panuje všeobecné přesvědčení, že Česká advokátní komora je stavovská organizace, která hájí zájmy advokátů. To je naprostý omyl. Že by Česká advokátní komora měla hájit zájmy advokátů, se nedočtete naprosto nikde: ani v zákoně o advokacii, vyhláškách ministerstva spravedlnosti, vnitrostavovských předpisech, organizačním řádu komory – prostě nikde. Co je a čemu slouží Česká advokátní komora, se dočtete pouze na otvírací webové stránce České advokátní komory www.cak.cz, kde je uvedeno:

Česká advokátní komora (ČAK) je největší samosprávnou právnickou profesní organizací v České republice. Zároveň vykonává veřejnou správu na úseku advokacie a jako taková chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty.

Jinými slovy: Česká advokátní komora je STÁTNÍ ÚŘAD, jehož vedení je určováno specifickým způsobem, totiž volbou členů tohoto úřadu. Přitom členství v tomto úřadu není dobrovolné, ale POVINNÉ. Každý advokát je tedy rukojmím své vlastní profese, a pokud chce tuto svou profesi vykonávat, nemá jinou možnost než být členem ČAK, Z toho tedy plyne, že ČAK není jen ORGÁN STÁTNÍ SPRÁVY, ale též MOCENSKÁ ORGANIZACE se speciálními penalizačními pravomocemi. Tento fakt je ostatně potvrzen i skutečností, že pro kárné řízení s advokáty před Českou advokátní komorou podpůrně platí trestní řád.

Předseda České advokátní komory tedy není kolega – první mezi rovnými, jak by se mohlo na první pohled jevit, ale je to statutární orgán ústředního orgánu státní správy. Tohoto faktu si je předseda České advokátní komory, JUDr. Martin Vychopeň velmi dobře vědom a je s tímto svým postavením, které mu připadne správné, zcela srozuměn. Právě na tuto „nezávislost komory na advokátech“ upozornil i ve svém projevu k 25. výročí nezávislé advokacie v ČR , kde se o samotných advokátech zmínil pouze ve směru ke kárným řízením s advokáty, případně hořekoval nad špatným „mediálním obrazem“ advokátů.
Výsledkem této dlouhodobé politiky vedení (a to i předchozího vedení) České advokátní vůči jejím členům je takřka nulové ztotožnění se advokátů s jejich komorou a stále vzrůstající nechuť se jakkoliv pro komoru a pro advokátní věci angažovat. Ze svého okolí, a to i dosti vzdáleného, neznám ani jednoho advokáta, který by Českou advokátní komoru považoval pro sebe za osobní přínos, za pomoc, za spolek, se kterým by se chtěl ztotožnit. Pravidlem bývá pocit znechucení, ohrožení, šikany a faktické další daňové zátěže ve formě povinných členských příspěvků. Z mého pohledu je vedena mezi členy ČAK a jejími představiteli dlouhodobá zákopová válka, kdy na příspěvky ČAKu je hleděno téměř jako na výpalné. Oceňovány jsou pouze přednášky pro advokáty, když ovšem, dlužno říci, výchovný přednáškový systém pro advokátní koncipienty se již rok topí ve značném a stále neutuchajícím chaosu. K přednáškám ovšem nutno dodat, že ani ty nejsou pro advokáty zadarmo a ČAK tak fakticky plní pouze roli další vzdělávací agentury, kterých je na trhu plno.

Komora je vůči svým členům nevlídná, vůči své mládeži ponižující a vůči ženám – advokátkám, které tvoří zhruba 40 % její členské základny, zcela přezíravá. O tom svědčí na příklad naprosto nulová reflexe potřeb advokátek – matek, které i po dobu své rodičovské tzv. dovolené, ačkoliv je jejich činnost pravidelně utlumena na pár případů, které se jim táhnou léta a které nechtějí opustit, musí platit stejné příspěvky Komoře jako aktivní advokáti v nadnárodních advokátních společnostech.

K tomu, abychom se mohli propracovat k názoru KDO/ JAKÝ má být nový předseda ČAK, je potřeba říci ještě jedno: Česká advokátní komora nemá předsedu jednoho, ale má faktické předsedy DVA. Prvním je oficiální předseda, nyní JUDr. Martin Vychopeň, který zastupuje Komoru navenek. Dovnitř, do řad advokátů však má neporovnatelně větší pravomoci JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda odvolací kárné komise. Ta je dvanáctičlenná a má několik pozoruhodností.
První je, že z jejích dvanácti členů je deset z doby před rokem 1989 , tedy z doby komunistického režimu, kdy i advokáti museli přísahat věrnost socialistickému zřízení. Protože odvolací kárný senát rozhoduje v tříčlenném složení, je zřejmé, že nelze sestavit kárný senát, kde by advokáti z dob komunismu neměli převahu. Takže předlistopadoví členové advokacie i pětadvacet let po změně režimu rozhodují o tom, kdo bude a kdo nebude advokátem a komu a jak se znepříjemní život.
Druhá pozoruhodnost spočívá v jistém průniku jmen shodných se jmény členů odvolacího kárného senátu se jmény uvedenými v tzv. „Cibulkově seznamu“ spolupracovníků Státní bezpečnosti.

Pokud se tedy propracováváme k tomu, KDO má být dalším předsedou ČAK, je nutno nejdříve říci, JAKÝ by měl být:

1) Jsem přesvědčena, že by to měla být žena. Dnešní stav, kdy z 11 členů představenstva zastupují 40 % členské základny 2 ženy, je zcela neakceptovatelný. Podotýkám, že ze 4 náhradníků to jsou pánové všichni.

2) Česká advokátní komora by se měla stát organizací ADVOKÁTŮ – takovou, aby se advokáti mohli ztotožnit s tělesem, kde jsou nuceně členy. Znamená to začít se starat alespoň minimálně o jejich skutečné potřeby – a tím nemyslím stále dokola omílaný advokátní tarif. Pokud ČAK nezíská loajalitu svých členů – a tu nyní opravdu nemá – a pokud si toto nový předseda či ještě lépe předsedkyně nevytkne za svůj cíl, je v podstatě úplně jedno, kdo předsedou bude.

3) Upozorňuji přitom na naprosto zhoubný způsob kandidatury do jakéhokoliv orgánu ČAK, kdy je nutno se přihlásit a splnit podmínky půl roku předem, před volebním sněmem. Takové lhůtě nepodléhá ani kandidát na prezidenta republiky. Volba nových orgánů ČAK pak nejvíce připomíná apoštolské „vkládání rukou“ v rámci biskupské posloupnosti, protože staré předsednictvo „doporučuje“ společnou kandidátku nového, starým předsednictvem „doporučeného“ předsednictva. Prorvat se mezi tuto partu „starých brachů, co spolu mluví“ je téměř nemožné, o čemž by ostatně mohly mluvit obě dámy, které se po urputných bojích právě takto do představenstva dostaly, JUDr. Glatzová a JUDr. Vidovičová.

4) A nakonec: hovořit o změně předsedy České advokátní komory je téměř irelevantní, pokud nedojde k úplné výměně odvolacího kárného senátu. Protože, nutno zdůraznit, do práce tohoto orgánu nemá předseda ani představenstvo nejmenší možnost zasáhnout, takže v tom, co se děje ve vlastních řadách advokacie, je předseda ČAK naprosto bezmocný.

A na závěr: se svými kolegy, kteří byli dotazování, jsem se úplně, ale úplně minula…
http://ceskapozice.lidovky.cz/advokatni-komora-by-se-mela-hlasiteji-branit-utokum-politiku-ptj-/hlas-elity.aspx?c=A160510_141417_pozice-hlas-elity_houd

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv