Lednový Právní barometr Lidových novin

Od ledna 2016 se pravidelně účastním ankety Lidových novin na téma přímo související s právem a justicí. Lidové noviny každý měsíc vypisují jedno téma. Seznámím vás vždy se svým názorem. I pro mne bude zajímavé, jak „zapadne“ do názoru mých kolegů.

LEDNOVÉ TÉMA: stav českého práva

Redaktor LN Jan Januš otevřel začátkem ledna debatu o stavu českého práva v textu Přichází právní apokalypsa (k nalezení zde: http://goo.gl/mXDG8A). Vyvolala celkem zajímavou právnickou diskusi, na kterou navazuje lednový Právní barometr.

OTÁZKA: Máte dojem, že se stav českého práva stále zhoršuje? (Proč? Přibývá stále nové a zbytečné regulace? Je přehlednost předpisů lepší/horší?)

MOJE ODPOVĚĎ:

Stav českého práva se jednoznačně zhoršuje, a to z následujících důvodů:

1) právní normy nižší právní síly velmi často derogují právní normy vyšší právní síly, ba i třeba zákony!! Metodický pokyn ministerstva je schopen zvrátit – a často třeba také zvrátí – striktní znění zákonů. Na první nástřel mne napadá poněkud politické téma, totiž povolení halal porážek zvířat. Na jedné straně tady máme velmi přísný veterinární zákon a ustanovení trestního zákona proti týrání zvířat, na druhé straně zde máme výjimku, udělenou ministerským úředníkem, která umožňuje halal porážky – tedy vykrvení zvířete zaživa, bez předchozího omráčení. Kdo tvrdí, že to nebolí, ať se pořádně řízne do tepny…
Jistěže je tento případ možno pojímat jako (v oblasti lidských práv velmi obvyklou) konkurenci základních práv a svobod. Na jedné straně to je právem chráněný zájem na zákazu týrání zvířat (což také brání rozvoji nemravného a morálně okoralého jednání, přičemž společnost má jednoznačně zájem na tom, aby k „okoralosti srdce“ nedocházelo) a na druhé straně právo projevovat svoje náboženské cítění.
Avšak tento vysoce právní problém nemůže rozhodovat úředník na Ministerstvu zemědělství! Přesto se tak děje…

2) Naprosto úhelným problémem práva je jeho SELEKTIVNÍ APLIKACE. Když za mnou přijde klient do kanceláře, mohu mu s pravděpodobností na 95 % říci, jak by jeho problém MĚL být posouzen, a v těch 5 % jsem schopna identifikovat, kde mohou být problémy, případně v jakém směru. Přes tuto v podstatě velmi přesnou prognózu stavu, jaký by měl být NEJSEM SCHOPNA ODHADNOUT VÝSLEDEK SPORU. Jsou případy, kdy je rozhodnuto podle práva. Avšak ve stále vzrůstajícím počtu (a ten počet narůstá exponenciálně) NEJSEM schopna odhadnout výsledek, protože soud si nepřezkoumatelně selektivně vybere pouze jedny argumenty, jiné pomine, přiloží jim jinou váhu…. naprostá většina soudních rozhodnutí je pro mne nepřezkoumatelná a nepochopitelná. Obávám se, že problém není na mojí straně (advokacii vykonávám 22 let), ale v tom, že soudci jsou obecně zbabělí. Nejsou schopni a ochotni stát za svým slovem a za svým rozsudkem. Příklad a důkaz: čím dál častěji dochází k tomu, že se uzavře dokazování, přednesou se závěrečné řeči a soud oznámí datum vynesení rozsudku. Obvykle strany říkají, jestli se vyhlášení rozsudku zúčastní, nebo se omlouvají předem. Moje kancelář se NIKDY neomlouvá a řekne, že přijde a skutečně tam VŽDY vyšle byť jen studentku – asistentku si vyslechnout rozsudek… Máme empiricky podchyceno, že v takovýchto případech soud dává častěji za pravdu těm, od koho má avizo, že se DOSTAVÍ. Vynést negativní rozsudek tváří v tvář tomu, kdo je v jednačce, to téměř nikdo není schopen…

Ještě více než v občanském právu je to vidět v trestním právu, kde je řada trestných činů, které vůbec neměly být odsouzeny…
Když se ke mně dostaví „recidivista“, vždy si žádám ten předchozí spis, na jehož základě byl odsouzen. V cca 70 % případů vidím, že bych ten první rozsudek rozmetala na kusy a žádný recidivista by nebyl… Ne proto, abych „vytáhla“ klienta z průšvihu za každou cenu, ale prostě proto, že to trestní soud vzal přes nohy tak, že každý slušný advokát by tomu prostě zabránil…. Zajímavá by byla korelace sociálního postavení a/anebo vzdělání a odsouzení. Odsuzováni jsou chudí a s podprůměrným IQ. Navíc  podle mého názoru minimálně 1/3 vězňů má psychické problémy, včetně různých dys- (dysgrafie, dyslexie, dysortografie…), což má vliv na jejich sociální začleňování. Tito lidé patří do detenčních ústavů a na léčbu, nikoliv do vězení… Trestáme v podstatě za sociální původ a intelektuální nedostatečnost… což se mi absolutně příčí…

3) Právo naprosto běžně prokazuji, protože soudy jej prokazatelně neznají. Běžně přikládám znění judikátů, na které odkazuji, a zvýrazňovačem podtrhávám pasáže, na které odkazuji, případně je přímo čísluji a odkazuji na ně v textu svého podání. Ještě před pár lety, když jsem toto začala provozovat, soudy řvaly jako střelené, že „soud zná právo“, dnes občas za to i poděkují…

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv