Lidé nenávidí kulturní frontu víc, než kdysi komunisty. Klára Samková posílá ministry ze Staromáku do blázince a navíc…

(Parlamentní listy, 31. 10. 2016 4:43)

ROZHOVOR Advokátka Klára Samková pověděla ParlamentnímListům.cz něco o letošním 28. říjnu. Došlo ale i na Miloše Zemana a například i na postoj k Rusku. Na závěr popřála „hezký spánek“ Petru Pithartovi k jeho postojům.

V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země dospěla k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Především musím říci, že po dlouhou dobu byl pro mne 28. říjen dnem, který jsem trávila na Hradě – vlastně jsem tam byla každý rok po dobu, kdy byl prezidentem Václav Klaus. Doprovázela mne obvykle moje dcera, která se tak mohla už jako dítko školou povinné potkat s řadou vynikajících osobností České republiky. I já jsem měla možnost se znovu po roce sejít s lidmi ze všech koutů republiky, se kterými jsem se nemohla z organizačních důvodů vidět celý rok. Takto vnímala státní svátek řada hostů – prostě rande jednou za rok. Společensky to bývalo velmi náročné, ale všichni jsme se radovali ze vzájemných setkání – a to dokonce i s těmi, kteří z ideologického hlediska stáli na druhé strany barikády. Na 28. říjen se prostě nebojovalo a nepolitikařilo. Býval to jeden z mých nejmilejších dnů každého roku. Tento všeobecný pocit pohody a sounáležitosti se podařilo nyní zničit. Uražených je taková řada, že se koukám, jestli se po silnicích k Hradu neválejí kousky odpadlých či uražených končetin, protože to opravdu vypadá na takový vzájemný mačetový útok, že i v Novém Boru by mohli závidět. Ti, kteří odmítli ve státní svátek na Hrad přijít, zapomněli, že prezident Zeman je „jen“ prezident, nikoliv král. Tento státní svátek není osobním svátkem Miloše Zemana, ale svátkem České republiky a vzájemného společenství lidí, kteří se na Hradě setkávají, a to ať z titulu svých funkcí, tak z osobních sympatií a preferencí prezidenta republiky. Tyto preference a sympatie ovšem vyjadřovali i předchozí prezidenti, totiž Václav Havel i Václav Klaus, takže nevím, proč by se to mělo dávat za zlé právě prezidentu Zemanovi.

Když bych tedy své pocity shrnula a pokusila se odpovědět na otázku, která mi je kladena, musím odpovědět takto: myslím, že se vůbec nejedná o volby. Jde o celkové rozdělení české společnosti na „my“ a „oni“. Došlo přitom k velmi zajímavému jevu, kdy se de facto spojila protikomunistická bývalá elita, tedy bývalí disidenti a bývalí mocipáni spojení s komunistickým režimem a ti vytvořili jednu skupinu. Na druhé straně pak stojí „obyčejní“ lidé s určitou částí té skupiny lidí, které se říkávalo „pracující inteligence“, které je blbé stát na té opačné straně. Toto rozdělení národa je podle mého názoru větší než v dobách tzv. komunistického režimu. Pokud vezmeme jen ty roky po roce 1968, tak personálně byly osoby, které byly součástí vládnoucí komunistické vrstvy, vždy nějak propojeny s „obyčejným“ lidem.

V rodinách někdo holt byl v partaji a někdo ne, a když šlo o věci na osobní úrovni, tak i ti členové partaje projevovali těm nepartajníkům jakousi solidaritu. I s tím nejšílenějším partajním tajemníkem se obvykle šlo nakonec nějak domluvit. To dnes neexistuje. Společnost je rozdělená takovým způsobem, že současní mocipáni „prostým lidem“ pohrdají a považují jej za nesvéprávnou lůzu, kterou je dobré spoutat hypotékami, půjčkami, které se cpou každému na každém rohu, nesmyslnými nařízeními a omezením svobody včetně inherování do nejosobnější rodinné sféry. Zájem současných elit na kvalitě života „obyčejných lidí“ se kryje s mírou zájmu o výběr daní. Kdyby lidé ty daně neplatili, tak mám dojem, že vládnoucí elitě by to bylo úplně jedno, kdyby tito lidé umřeli v příkopech podél silnic. Ono se to ostatně už fakticky děje: lidé nemocní, kteří byli zázračně uzdraveni zásahem ministra Drábka, důchodci, děti, lidé na podporách, u těch všech se situace stále zhoršuje. Neplatíš daně? Chcípni! „Prostý lid“ toto samozřejmě buď vědomě, nebo podvědomě vnímá a vládnoucí elity, včetně tzv. kulturní fronty skutečně z duše nenávidí. Podle mého názoru víc, než kdy nenáviděli komunisty.

Čímž se dostáváme k otázce voleb. Účast na letošních senátních volbách ukázala, jakou víru lidé ve volby mají. Za komunistů byla 99% účast a všichni věděli, že se nic nezmění. Letos byla účast 15% a všichni věděli, že se nic nezmění. Příště očekávám účast okolo 10 %. Národ si uvědomil, že kandidátky sestavují stranické sekretariáty, které si ohlídají, kdo na nich bude a kdo ne. Pokud by byly problémy, máme tady vždy tajemné kejkle volebních komisí s neplatnými hlasy. Národ totiž už naprosto rezignoval a čeká na akt, který jediný by mohl opravdu přivodit změnu, totiž na akt násilný. Ten se snaží – podle mého názoru pro sebe naprosto kontraproduktivně – vyvolat právě vládnoucí elity, které v současné době rozehrávají dobře známý „majdanový“ vzorec. Podle mého názoru jim vůbec nedochází, že jejich agresivní jednání může vést ke zcela opačným výsledkům, než si přejí, tedy nikoliv k obsazení dalšího politického postu – totiž prezidentského úřadu – jejich kandidátem, ale naopak naprostou ztrátou pozic. Ve hře je řada neznámých. Nechci do toho zatahovat zahraniční faktory, jako jsou migranti, Brexit, volba amerického prezidenta, situace v Německu a Francii, válka v Sýrii, což jsou všechno naprosto určující faktory, které budou mít přímý vliv na život u nás. Jde o to, jaké je vnitřní rozložení branných sil. Armáda jde s „elitami“. U policie bych si tím vůbec nebyla jistá – a vládnoucí elity si jí také nejsou jisté, o čemž svědčí faktická možnost povolání německé policie pro zásahy proti českým občanům. Protože tak totiž tu zprávu o „společném policejním cvičení“ čtu já. Osobně začínám být přesvědčena o tom, že některé z nadcházejících voleb přerostou do násilí.

Někdy běh událostí určuje sled zdánlivých drobností. Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebyl udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá? Jak jste ostatně vnímala návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Stejně jako zbytek – tedy asi 90 % národa – jsem i já z těchto otázek unavena. Nehodlám se zabývat ani dalajlámou, ani panem Bradym, ani více než kontroverzním postojem pana ministra Hermana. Pan Brady byl strašlivým způsobem zneužit a to, jak s ním naložili paradoxně i ti, kteří jej nyní tzv. ocenili, svědčí o neúctě k jeho šedinám. Pokouším se vnímat věci v širších souvislostech: nyní nevyšla difamace Zemana pomocí „kauzy Brady“, tak se to zkusilo ještě jednou přes Krause a dále v „alternativní“ oslavě státního svátku na Staroměstském náměstí. Je to vše naprosto nechutné.

Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítli přijít na státní oslavu 28. října a místo toho uspořádali vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Společnost je fatálně rozdělená, a jak vidět z jednání výše uvedených „pořadatelů“, vláda si přeje, aby rozdělená byla. Situace, kdy si vládnoucí ministři hrají na disent a usilují o faktické převzetí moci pomocí vybuzení davu, to je situace, která plně ospravedlňuje vybudování Národního centra duševního zdraví v Klecanech u Prahy. Prosím, odvezte je tam všechny. Pokud by pak měl být Miloš Zeman ve funkci prezidenta skutečně nahrazen, pak bych doporučila ředitele tohoto ústavu prof. MUDr. Cyrila Höschla. Myslím, že psychiatra v čele státu je nám vskutku třeba.

Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… A kdo ji také chrání před islámem. Do které skupiny na základě posledních Zemanových kroků řadíte sebe?

Hm… Předně: Miloše Zemana znám osobně 26 let, mnohokrát jsem s ním mluvila a mnohokrát jsme proti sobě stáli v opozici. Obávám se, že se neshodnu ani s jednou z předložených alternativ. Pokusím se vyjádřit svůj názor samostatně. Prezident republiky by měl oplývat jinými vlastnostmi, než jaké má Miloš Zeman. Aby nebyla mýlka: i jinými vlastnostmi, než měl Václav Klaus, a dokonce i jinými vlastnostmi, než měl Václav Havel. Myslím, že naprostou prioritou prezidenta by mělo být udržet si zpětnou vazbu s národem, který reprezentuje. A myslím si, že prezident by měl být vizionář. Měl by ovšem také umět zacházet s mocí. Což je velké umění, které si musí každý umět promyslet a realizovat jej pak. Nicméně již Ježíš Kristus si stěžoval, jak bídný materiál má ve svých apoštolech, kteří vůbec nechápou, o co se mu jedná, a tak i my se musíme spokojit s tím, co „je na skladě“. Pro mne osobně je naprosto úhelný vztah nejen Miloše Zemana, ale jakéhokoliv ústavního činitele k islámu. Protože takto rozvratná nelidská ideologie se šíří po celém světě jako skutečné sémě ďáblovo a ohrožuje samotnou podstatu života. Rozumějte: vůbec nejsem nadšená z Číny.

Co se Ruska týká, zastávám názor, že se jedná o samoděržaví, jehož „moderní“ podobu určil Petr Veliký a v těchto intencích od té doby jede, a to i bez ohledu na osmdesátiletou vládu komunistů. Kromě toho je na světě spousta dalších hnusných politických režimů, bídy, násilí a neštěstí. Vzpomeňte na Jemen, Eritreu, Rwandu, ale také na „zmajdanovanou“ Venezuelu. Podívejte se na rozvrácený Afghánistán i na další nešťastné země – samozřejmě včetně Tibetu. Udržet si za této situace chladnou hlavu a nepropadnout zoufalství, to je opravdu velmi těžké. Nevím, komu všemu nás „zaprodal“ Miloš Zeman, já však s ohledem na současnou situaci doufám, že nás zaprodal v š e m. Jsme malá země obklopená jinými státy, nemáme kam utéct a s ohledem na de facto přirozené hranice naší země nemáme ani kam se rozšiřovat.

Nikdy jsme neměli kolonie, zásadním způsobem (pomineme-li ideologickou podporu „humanitárního bombardování“ – Bůh nám to odpusť) jsme se nezapletli do žádného zásadního násilného konfliktu, nikdo se nemusí cítit být námi ohrožen. Přes naše území se vždy přelévaly vlivové vlny: německé, ruské, americké, nyní možná čínské… Vždy se přelily a zase odlily. Češi stále ve svých dějinách řeší jednu zásadní otázku – totiž zda „souhlasí se vstupem“. Kohokoliv. A vždy nesouhlasí. A vždy se zarputile drží své rodné hroudy a vždy to nějak vydrželi. Jediné, čemu se opravdu nedá vzdorovat, co se nedá vydržet a přežít se zachováním vlastní národní identity, je islám. Takže opět a znovu: pokud se prezident Zeman nezačne kamarádit se Saúdskou Arábií, jsem přesvědčena, že české zájmy nejsou ohroženy.

Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim případně místo Zemana, Okamury a jiných něco jiného? Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?

Dovolte, abych na tuto otázku odpověděla lapidárně: to je blbost. Z Evropské unie se stalo nové ÚV KSČ, to už dnes cítí všichni ti, kteří jsou jmenovaní shora. S Evropskou unií to ať už nikdo nezkouší. Evropská unie je dnes brána jako nutné zlo, které je někde v pozadí. Vyjmenované skupiny obyvatelstva může oslovit pouze někdo, komu by uvěřili, že chápe jejich problémy zaplatit na konci každého měsíce složenky. Protože pauperizace obyvatelstva dosáhla nevídaných – i když elitami neviděných – rozměrů. Nikdo z těch politických sil, které jsou vyjmenovány, nemá vnitřní kredit na to, aby lidi přesvědčili o čistotě svých úmyslů. A ještě mi dovolte dodat jedny totální loosery – totiž ODS. Ta už svou roli také dohrála a její voliči ji volí ze stejně sentimentálních důvodů, jako voliči KSČM volí stále dokola tuto svou partaj.

Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí, jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?

Obávám se, že odpověď je velmi jednoduchá: tito výše zmínění lidé na ty složenky mají a úplně zapomněli na to, jaké to je skutečně nemít co do úst. Jestliže ekonomicky silná skupina si začne nárokovat výlučné právo na určování morálních a ideologických standardů pro celý národ, těžko to může dopadnout jinak, než to dopadlo. Myslím, že to plně postihuje přísloví, že „sytý hladovému nevěří“. Problémy, které řeší „elita“, nemá s problémy, které řeší „obyčejní lidé“, prostě nic společného. Průnik problémů obou skupin odhaduji tak na 10 %. Což říkám nejen jako člověk sledující politické dění, ale jako praktikující advokátka, které každý den projde rukama několik zcela odlišných lidských životů.

Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí  „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“. Mnozí tvrdí, že EU zaniká pod náporem imigrantů, zadlužení, neomarxismu, ekonomických problémů. Jak to jde dohromady s tím „pithartovským“ výkladem? A co my a EU? A ostatně co my a Rusko a Čína?
 

Dělení světa na „Východ“ a Západ je dnes, obávám se, stejně irelevantní, jako je dělba na „levici a pravici“. On se pan Pithart domnívá, že Západ nežije v marasmu? Jestli ano, přeji mu další poklidný spánek, a to až do doby, než ulehne na kremační rošt. Jestli si to opravdu myslí, pak je zřejmé, že realitu všedního dne vnímá stejně intenzivně, jako kdyby už v tom penále byl.

Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne? Probíhá pád Miroslava Kalouska a nástup bloku KDU-ČSL a Starostů? Je Andrej Babiš nebezpečný oligarcha, jak se říká? Spěje ČSSD k zániku? Scvrkávají se komunisté? A co Okamura a další antiislamisté?
Jaký výsledek „velkých“ voleb do sněmovny se nám rýsuje?

Naší zemi dnes neprospívá nikdo. Doslova – nikdo. Propad Miroslava Kalouska na smetiště dějin lze vnímat kladně, nicméně došlo k němu pozdě. KDU-ČSL je pro mne naprosto nepřijatelná již z důvodu svého stálého spojení s Jiřím Čunkem. Andrej Babiš je mocipán, kterému jde přesně jen o ty daně a dál není schopen dohlédnout. Ba dokonce není schopen dohlédnout ani na ty daně, protože mu například zcela uniklo, že v ČR vznikl zcela nepozorovaně paralelní daňový systém, placený muslimům – a to systém, který může pohlcovat obrovské částky. Scvrkávání se komunistů nic nenasvědčuje, ovšem jejich volební základna zatím nevymřela dostatečně (což zní cynicky, ale je to tak). ČSSD se zřejmě rozhodla spáchat politickou sebevraždu, přičemž není schopna ji provést čestným harakiri, ale evidentně se sjíždí předávkováním moci.

Takže skončí jako kterýkoliv jiný feťák, totiž jako bezdomovec pod mostem. Okamura na sobě pracuje, ale pro určitou – a to dost velkou – skupinu obyvatel nebude nikdy akceptovatelným. Jedná se především o tzv. inteligenci, a to i pro tu, která se současnými mocipány opravdu nepeče. Výsledek voleb považuji za náhodný. Nelze jej předvídat a rozhodně již nyní mohu říci, že nebude odpovídat skutečným přáním obyvatel. Proč? Protože přes „výběr“, který bude, opět nebude koho vlastně volit… Pokud nevyplave nějaká „černá labuť“, budeme mít další, v dekadentním bahně se plácající parlament. Když vidím, co produkuje nyní, neváhám prorokovat, že nás čekají další léta pod vládou legislativní svoloče.

Ministr Babiš s radostí hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Vidíte to ve svém okolí? Mají se lidé lépe? Věří v „lepší zítřek“? A myslíte, že tento třeba i statistický růst bude pokračovat, nebo se zase blíží ekonomický průšvih? Jsme závislí na Německu, kde se objevují jisté potíže, a mluví se o tom, že mzdy jsou u nás trvale nízké…

Teda – já mám o vzkvétajícím hospodářství úplně jiné představy. Možná že vzkvétá „hospodářství“, ale rozhodně nevzkvétá země a už vůbec nevzkvétají lidé. Všichni mají strach – nepoměrně větší než v dobách komunismu. Všichni se cítí být svázáni dluhy, které jsou jim navíc neustále vnucovány (mimochodem: svůj hlas dám ve volbách tomu, kdo se zaváže, že prosadí zákaz reklam na půjčky), všichni cítí, jak jsou utahováni systémem nesmyslných předpisů a nařízení. Do sféry nejintimnější a nejosobnější, totiž do rodinných vztahů, inheruje stát v naprosto nebývalém rozsahu. Mít rodinu je dnes skutečně riskantní podnik, protože při jakékoliv neshodě a rozpadu rodiny hrozí, že přímo k vám do ložnice vtrhne – stát! I proto se lidé nežení a nevdávají, panuje strach z toho mít děti. Ty se totiž stávají rukojmími systému a rodiče nemají sílu o ně se systémem bojovat. Lidé jako kdyby ztráceli svoje lidské hodnoty. Tento trend je pro mne neakceptovatelný, a i kdyby byly ulice dlážděny zlatem, tvrdím, že to je špatně. Takže abych to shrnula: Ať jde pan Babiš se svým „statistickým růstem“ někam. Já vidím kolem sebe stále více neštěstí, smutku a beznaděje. A jestli potkáte někoho, kdo věří v „lepší zítřek“, prosím vás, pošlete mi alespoň jeho fotku: ať vím, jak někdo takový vypadá.

Hořekuje se nad stavem naší mládeže, která se ve vzdělanostních žebříčcích propadá a podle učitelů častokrát nemá motivaci k učení a k práci. Je tomu tak? A jak je na tom naše země po stránce kulturní? Umíme v životě zužitkovávat naše kulturní hodnoty, nebo se návštěvy divadel či galerií stávají jen věcí nadšenců, zatímco národ konzumuje TV a videa na internetu?

A prosím vás, mohli byste mi rozumně říci, PROČ se má ta mládež učit? Aby tady dělali otroky velkopodnikatelům? Mládež se dělí momentálně na dvě skupiny. První se snaží přežít české školství a někam co nejrychleji vypadnout, druhá se snaží přežít české školství a co nejrychleji zapadnout. Jo a pak je ještě třetí skupina, která chodí na Kliniku. Až se objeví nějaké další smysluplné alternativy, nepochybuji o tom, že je mládež velmi rychle objeví a využije je. Zatím není co objevovat, tím méně využívat. Tolik k té „motivaci“. Co se týká kultury: podívaly se p.t. ParlamentníListy.cz někdy na to, kolik stojí pro rodinu vstupenky do Národní galerie, do divadel (na druhou galerii se s dětmi fakt nedá) či do jakýchkoliv muzeí? Tisícovka za odpoledne padne jako nic… Pro lidi, kteří mají 15 000 čistého – a to je ohromná spousta lidí – to je fakt problém. O televizi mi ani nemluvte. Čekám, kdy začnou dávat „Okres na severu“. Major Zeman už pokud vím, šel… Bavit se o něčem tak naprosto ostudném, jako je Česká televize, se skutečně odmítám.

Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 podle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Když pomineme Vánoce, sport, zahrádkaření apod., napadá vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat?

Jo: řeknu vám naprosto přesně, co celý národ prožívá společně: tátové od rodin chlastají, mámy berou antidepresiva a mládež hulí marjánu. Zapomeňte na Havla. Zapomeňte na 68. Zapomeňte na socialismus. Začněte přemýšlet o tom, jak lidem v této zemi říci, že stojí za to žít. A prosím – ať to je vidět na statistice…

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv