LIDOVKY NA POKRAČOVÁNÍ

Tak před pár minutami crrr crrr – telefon, můj mobil.
Ona: „Dobrý den, já jsem…… (jméno jsem fakt přeslechla, nějaká mladě znějící žena) a jsem novinářka z Lidových novin a chystám článek o jednom bistru kde je protimuslimský znak a mohla byste se mi k tomu vyjádřit?“
Já: konsternovaně otvírám pusu a snažím se rozdýchat tu drzost, že si někdo dovolí volat mi z Lidovek. Pak jsem se vzpamatovala a řekla jsem, že se vyjadřovat rozhodně nebudu, neboť a) onen znak jsem neviděla, takže nemohu ani soudit, zda je protimuslimský. Na druhé straně drátu se hnedlinko ozvalo šveholení, že mi jej tedy pošle e-mailem a k tomu tak dvě tři otázky….
NE. Vážená paní novinářko, NE. Váš kolega ve svém článku ze dne 1. 12. napsal, že nemám naprosto žádnou kvalifikaci a své názory nemám opřeny o nic. Takže proč vůbec po mně něco chcete? Jak si to vůbec dovolujete? Paní novinářka na to, že článek kolegy Hrušky nezná, ale že ona tedy má za úkol napsat ten článek… NE. DOST a ještě jednou NE. Vážená pan novinářko, Vaše listy mne denunciují, přičemž ta manipulace mnou i ostatními, co zastávají antiislámská stanoviska, nemanipulujete poprvé – zdaleka ne poprvé! A já mám teď znovu dobrovolně strčit hlavu pod gilotinu? Strávit hodinu či dvě nad odpověďmi pro Váš list, Vám dodat zdroje, názory, zajistit Vám „objektivitu“? NE, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ. Pokud po mně budete někdy něco chtít, tak mi nejdříve zajistíte, že já budu moci říci co chci, ve formátu, jaký já budu chtít a rozhovor bude mnou autorizován. Rozuměla jste tomu, paní redaktorko? „Ale ono to má právní tematiku!“ „A co se najednou zajímáte o právní tématiku? Vždyť ta je přece podle Vašeho kolegy Hrušky nepodstatná! Tak co si dovolujete teď chtít něco po mně?“
Paní redaktorka byla velmi rozpačitá, zcela evidentně ji vůbec nenapadlo, že bych mohla odmítnout jí otázky zodpovědět. Takže je na čase, abychom si znovu nastavili poloměry, vážení novináři z Lidových novin, potažmo z Lidovek, a to včetně pánů Istvána Léko a pana Veselina Vačkova, tedy pánů šéfredaktorů.
Vážení pánové a dámy? přešla již doba, kdy novináři byli považováni za spojence lidu a národa, kdy všichni slušní lidé považovali za správné s nimi spolupracovat, neboť to byl předpoklad objektivního a vyváženého zpravodajství či rovnoměrného rozložení názorů. Od té doby, kdy jste se dali na vládní modloslužebnictví, je jakýkoliv styk s vámi nebezpečný a člověk si musí zatraceně dávat pozor nejen na to, aby si s vámi nezadal, ale také na to, aby vám neposkytl falešnou známku objektivity a nebyl vámi zneužit k něčemu, co nakonec napíšete zcela proti smyslu toho, co vám bylo řečeno – protože o tom, jak má váš článek vyznít, už bylo rozhodnuto stejně předem. Vy si prostě myslíte, že slušnost lidí je taková, že budou znovu a znovu strkat hlavu pod vaši gilotinu, že znovu a znovu se nechají vámi vláčet a nakonec budete veřejností manipulovat i s jejich dopomocí. Nikoliv, už dost. Je třeba se k vám chovat jako ke všem slouhům režimu. Vzít na vědomí, že stykem s vámi je možno se jen pošpinit, nikdy ničemu neprospět. S tímto způsobem médií máme dlouhodobé zkušenosti a vidíte – taky jsme to přežili. Takže po vzoru Rudého práva či Haló na sobotu, račižte si psáti co je vám ctěná libost ale bez nás. Rozhodně tedy beze mně. A pokud máte dojem, že jste opravdu „nezávisí“ novináři a máte „nezávislou“ redakci, ve které můžete „nezávisle psát“ – tak dobrá, do toho: celostránkový rozhovor se mnou na téma islám. Necenzurovaný, autorizovaný. Po jeho uveřejnění se eventuálně budeme moci bavit dál. Do té doby zapomeňte i moje telefonní číslo.
Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv