Mějme soucit s muslimskými migranty – a proto je nepříjmejme

Vážený pane p.t. Štroble,
 
dovolte mi, abych Vám ze srdce poděkovala za Váš blog – viz…
 
http://blog.aktualne.cz/blogy/daniel-strobl.php?itemid=29691
 
Až do dnešního dne jsem si sedávala ve svém kavárenském koutečku sama, bita z obou stran, jako matka poloromského dítěte poslouchající, jaká jsem rasistka, to ze strany jedné, a jaká jsem svině multikulturní, že jsem se spustila s Cikánem, ze strany druhé – a zároveň jaká jsem nehumánní xenofobka ze strany jedné a jaká jsem zasr…. multikulturalistka ze strany druhé.
 
Díky Vašemu blogu jsem nabyla přesvědčení, že v tom kavárenském koutečku nesedávám sama, ale nejméně s Vámi!
 
Ve Vašem článku není jednoho slova, které bych nepodepsala…. Ukazuje se totiž s naprostou naléhavostí, že pan Maslow se mýlil, když za základní potřebu člověka určil materiální zázemí, potřebné k životu. Základní potřebou člověka je úcta a pocit smysluplnosti vlastního žití. S touto potřebou se setkávám i jako advokátka dennodenně a právě nedostatek úcty v partnerství je důvodem takřka všech rozvodů, které pomáhám svým klientům řešit.
 
Úcty se, jak jste správně připomenul na konci svého článku, u nás v ČR ani jinde v Evropě naprosto nedostalo Romům – a podle toho to taky vypadá. Pouhé peníze nemohou nikdy tento problém vyřešit.
 
Postavení „migrantů“ v Evropě bude bezesporu ještě horší než je postavení Romů, protože ti alespoň teoreticky naší společnosti rozumí a drží se křesťanského kulturního okruhu.
 
U muslimů je otázka integrace a především porozumění naší společnosti předem vyloučena, protože mají zcela jiný vztah k Bohu, než mají křesťané. Jsem přesvědčena o tom, že skutečným neštěstím islámu – přičemž je absurdním paradoxem, že u muslimů je právě snaha o kontakt s Bohem a hledání transcendentna úhlavním kamenem jejich víry, a to nepoměrně intenzivněji než u křesťanů, snad s výjimkou křesťanských mystiků – je jejich gnostické pojetí víry; tedy způsob víry, který se kterým se křesťané vypořádali v rámci svých (i násilných) dialogů s ariány a katary…
 
Muslimové jsou přesvědčeni, že k Bohu se lze dobrat velkým mučednickým činem, zatímco křesťanství (ačkoliv mu úcta k mučednictví není cizí) se v zásadě rozhodlo pro „drobné skutky milosrdenství“ ve smyslu příkladu sv. Alžběty Durynské. (mojí patronky, mimochodem). Dobrat se k Bohu je prostě každodenní úmorná cesta a „zkratky“, o které se pokoušejí muslimové, prostě nefungují. Proto považuji jejich víru a jejich snahu o transcendentní uchopení reality za ve své podstatě tragickou, protože nefunkční.
 
To, že křesťané také ve své snaze dojití smyslu života a dosažení vztahu k Bohu nemusí být úspěšní, na věci nic nemění, neboť, řečeno slovy starokatolického biskupa Dušana Hejbala, „Pán Bůh není pojišťovna“.
 
Vážený pane Štroble, jsem přesvědčena o tom, že současní politici (pakliže politici vůbec „an sich“ vůbec jsou schopni mít takové předpoklady, zda se v jejich případě nejedná o oxymóron) nejsou schopni současnou krizi ohledně migrace vyřešit, protože jim samotným schází i byť jen touha po transcendenci. Z tohoto hlediska heslo „řídit stát jako firmu“ plně obnažuje tragedii nejen muslimů, ale i nás, lidí z křesťanského kulturního okruhu, kteří se svého přesahu a svého duchovního odkazu – jak správně poukazujete, jediné to zbraně vůči smrti, prázdnotě a nesmyslnosti života – vzdáváme.
 
v dokonalé úctě,
 
Klára Alžběta Samková

 

 
Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv