Nezávislost soudů: Je slovenské soudnictví schopné sebereflexe?

toto je převzatý článek, uveřejněný v
Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci č. 11, IV. ročník – listopad 2012. Považuji jej za tak zásadní a relevantní i pro české poměry, že jej považuji za nutné zveřejnit…

Martin Bobak

Začátkem října se v médiích objevila zpráva o trestním oznámení proti dokumentaristce Zuzaně Piussi. Režisérka údajně narušila osobnostní práva soudkyně Kožikové, protože její skromný rozhovor se Zuzanou Laukovou, dcerou zesnulé soudkyně, byl bez výslovného souhlasu Kožikové protiprávně natočený a následně zveřejněn jako součást dokumentu
Nemoc třetí moci (2011).
Piussi zacílila investigativní hledáček na současný stav slovenského soudnictví, kde je pojem nezávislosti soudů zlehka zneužíván oproti tomu, jak je konceptuálně zakotven v ostatních evropských státech.
Záměrem filmu je odhalit a uspořádat fakta o moci československých justičních pohlavárů, kteří přetvářejí prostřednictvím osobního nátlaku a institucionalizovaného disciplinárního řízení s „neposlušnými“ soudci slovenskou justici v nedůvěryhodnou složku státní moci. Zuzana Piussi prostřednictvím rozhovorů s kritiky, ale i konfrontací předsedy Soudního rady Štěpána Harabina znázorní protichůdné pohledy na fungování současné správy slovenského soudnictví. Pravděpodobně největším přínosem filmu je, že ukazuje neschopnost kritizovaných jedinců důvěryhodně vysvětlit jejich nápadně podezřelé jednání. Jaké právní problémy jsou tedy spojené s tímto dokumentem? Z obsahové stránky díla jde o veřejnou kritiku stavu slovenského soudnictví. Trestní oznámení namířené proti režisérce Piussi přináší relativně novou úroveň do konfliktu osobnostních práv a svobody projevu, protože dosud takovéto spory zůstávaly jen v občanskoprávní rovině vykládané prizmatem norem ústavních. Využitím práva podat trestní oznámení Kožiková přehodila na vyšší převodový stupeň v boji s novináři a jinými kritiky, kteří trefně poukazují na disfunkce soudnictví.
Nezávislost soudů je nutnou složkou legitimního výkonu soudní moci, protože už z definiče je logicky jasné, že závislý soud nemůže poskytovat vhodné forum pro vyřešení právních věcí. Závislý soud se jeví spíše jako součást exekutivy, státní správy. Na Slovensku byla v roce 2001 ústavním zákonem č. 90/2001 Sb, kterým se mění a doplňuje Ústava SR, založena soudní rada. Záměrem bylo po vzoru vyspělých demokracií vytvořit progresivní orgán zaručující soudcům nezávislost a samostatnost.
Zdá se, že pravomoci kontroly nezávislosti soudů udělené vzniklé soudní radě jsou v posledních letech zneužívány například k disciplinárnímu stíhání soudců, [6] kteří kritizují stav slovenského soudnictví. „Disciplinárky“ způsobují navenek skrytý tlak na soudce. Na Slovensku se takto vytvářejí faktické zábrany pro naplnění ústavně přikázaného soudcovského slibu, a tedy rozhodovat na základě nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně.
Exemplární případy nekonformních soudců stíhaných před disciplinárním soudem vytvářejí atmosféru strachu ve složce státní moci, která má právně věci posuzovat nezávisle a nestranně. Soudní radou propagovaný akcent na nezávislost soudnictví tak paradoxně přetváří slovenské soudy v závislé. Kritika standardů nezávislosti slovenského soudnictví znázorněna v dokumentu Zuzany Piussi je nesporně významným krokem k vyjádření veřejné nespokojenosti. Skutečnost je ale taková, že žaloby proti porušení osobnostních práv soudců se snad už staly i součástí slovenského folklórního bohatství. Harabin se vícekrát úspěšně bránil proti difamačním vyjádřením na jeho adresu.
Tyto konání ale vždy probíhaly v občanskoprávní rovině, kde do konfliktu přicházely osobnostní práva a právo na svobodu slova. Trestní oznámení Kožikové proti Zuzaně Piussi představuje nový způsob, jak se údajně poškozený soudce může domáhat spravedlnosti.
Záběry ze skryté kamery, které ale režisérce sloužilo k poodhalení zákulisí jednoho z problémů ve slovenském soudnictví, poskytly veřejnosti cenné informace o tom, jak to asi v soudnictví může vypadat. Takovéto záběry by zřejmě nebylo možné natočit se souhlasem nahrávané soudkyně, čímž by společnost byla ochuzena o cenné informace o stavu slovenských soudů. Proto kladu otázku, zda soudci a soudy, které aspirují na post legitimně rozhodujících institucí, nemají být pravidelně podrobovány kritice? Zda soudci (a justiční pohlaváři) mohou vytvářet dostatečně kvalitní hodnoty i bez adresované společenské kritiky, nebo takováto kritika snad přináší další korektivní soudcovské nezávislosti? Zatrpklá obrana (nebo právní protiútok) proti subjektům, které kritizují poměry v soudnictví, se stává prohrou slovenského soudnictví jako takového. Nezáleží na tom, zda kritika prostřednictvím karikatur, článků, reportáže nebo jiné autorské tvorby míří na očividné přešlapy soudců nebo na jejich nezávislost, důležité se jeví neschopnost sebereflexe soudní moci. Dokud se soudci budou bránit proti jakýmkoli výrokům na jejich adresu, dokud budou uměle vytvářena zdání jejich nezávislosti, společnost zřejmě nebude plnohodnotně důvěřovat právu a soudům. Usuzuji tak, protože transparentní a kritice otevřené systémy nepochybně vytvářejí zdání (a někdy skutečně i takové jsou), že společnost může otevřeně pozorovat a kontrolovat, co se děje v zákulisí. Netransparentní a kritiku nereflektující systémy neprojevují snahu o poznání společenské zpětné vazby a uzavírají se před ní. Nakonec i z výsledků průzkumu Eurobarometr 74 plyne, že až 65% dotázaných respondentů považuje slovenské soudy za nedůvěryhodné. V porovnání s průměrnou nedůvěrou v soudy v členských zemích EU (48%) nedůvěra v slovenské soudy dosahuje alarmující hodnoty.
Důvěra v soudy může být zvýšena i tehdy, když: 1) budou soudci schopni reflektovat na ně cílenou kritiku, 2) v případech flagrantních provinění neslučitelných s funkcí nezávislého arbitra tito soudci mají rezignovat. Za současného stavu je ale naivní předpokládat, že tyto odvážné návrhy mohou být efektivně uvedené v praxi.

Obiter dictum
Nestrannost a nezávislost některých soudců slovenského Ústavního soudu nenaplnily požadavky testu „Doctrine of Appearances“ před štrasburským soudem, a to paradoxně ve věci disciplinárního řízení proti Štefanu Harabinovi. Ponaučení může snad být jen to, že nutné podmínky spravedlivého procesu musí být dodrženy i při posuzování těch, kteří mohou reprodukovat nejistotu soudního stavu. Za zmínku ještě stojí bod č. 139 uvedeného rozhodnutí, kde ESLP poukazuje na existenci „Doctrine of necessity.“ Tato doktrína zajišťuje, aby jinak vyloučený soudce rozhodoval v konkrétním sporu, protože pokud by rozhodovat nemohl, následky by mohly vyústit v nespravedlnost. ESLP ale netestoval kompatibilitu doktríny s čl.. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Poznámky
Na základě dikce § 377 zákona 300/2005 Sb, trestní zákon, skutková podstata „Porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy.“

Nemoc třetí moci k nahlédnutí na stránkách Občanské deníku Changenet.sk [online] . [Cit. 2012-11-21]. Dostupné z: .

V dokumentu se Jana Dubovcova, rezignovaná soudkyně, držitelka ocenění Bílá vrána a současná slovenská ombudsmanka, vyjadřuje ke zneužívání pojmu nezávislosti soudů. Podle jejího vyjádření někteří vedoucí justiční funkcionáři operují s pojmem nezávislosti soudů, protože se barikádují před kontrolními zásahy vůči jejich vlastním justičním a společenským přešlapům. Bezmezně si tak udržují nabytou moc.

Čl. 145 Ústavy Slovenské republiky.

Existence soudní rady posiluje nehierarchické uspořádání moci legislativní, výkonné a soudní. Probíhající disciplinární důsledky proti soudcům i rozhodnutí disciplinární soudu SR dostupné na stránce Soudní rady Slovenské republiky [online]. [Cit. 2012-11-21]. Dostupné z: .

Slib soudce dle čl.. 145 (4) Ústavy Slovenské republiky. [8] Například Harabin vysoudil 3 miliony – i za karikatury. Deník SME, 15.2.2006. [Online]. [Cit. 2012-11-21]. Dostupně z: .

Organizace VIA IURIS zpracovala přehled argumentací ve prospěch Piussi. Trestní stíhání Zuzany Piussi je bezdůvodné. 31.10.2012 [online]. [Cit. 2012-11-21]. Dostupné z: .

Eurobarometr 74: Veřejná mínění v Evropské unii, Podzim 2010. [Online]. Str. 6, [cit. 2012-11-21]. Dostupně z: .

„Justice must not only be done, it must also be seen to be done. “

Harabin proti Slovensku, Evropský soud pro lidská prava, 20. listopad 2012, stížnost č. 58688/11.

Posted in Nezařazené
1 Comment » for Nezávislost soudů: Je slovenské soudnictví schopné sebereflexe?
  1. Kiara napsal:

    Shlédla jsem dokument režisérky Piussi „Nemoc třetí moci“.
    Je to opravdu těžká konkurence Italské mafie….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv