Novoroční 2017

Vážení přátelé,

vánoční obžerství skončilo, ze silvestrovské pijatyky jsme vystřízlivěli a probudili jsme se do prvního pracovního dne nového roku 2017, o kterém realisticky je možno pouze doufat, že nebude o moc horší než ten předcházející.

Je tradicí, že si lidé dávají předsevzetí, že to a to ve svém životě změní, a to právně k Novému roku. Jako kdyby ten naprosto abstraktní bod, kdy se Zeměkoule ocitne na stejném bodu oběžné dráhy okolo Slunce jako jeden oběh okolo Slunce před tím, byl něčím výjimečný; jako kdyby takovým bodem nemohl být jakýkoliv jiný bod, jakýkoliv jiný den, jakákoliv jiná noc, jiná hodina, jiná vteřina. Už jen z toho, že se „Nový rok“ slaví po celém světě jinak, totiž podle toho, jak se Zeměkoule otáčí a půlnoc „Nového roku“ nastává postupně, je vidět, jak je taková oslava… nu dejme tomu relativní.

Stejně relativní jsou i ona předsevzetí, která si dáváme, protože z nich obvykle zbude jen povzdech. Z předsevzetí „zhubnu“ zbude pravidelně povzdech „ach, kéž bych měla tak o patnáct kilo méně!“ a z předsevzetí „přestanu kouřit“ zbude abstraktní spílání „ti všiváci ta cigára zase zdražili!“ Daleko lepší než předsevzetí je mít PLÁN. Plán, to jsou totiž konkrétní, naprosto jasné a jednoznačné kroky, které vedou k předem vytýčeným cílům. Tyto kroky můžete kontrolovat ještě před tím, než cíle dosáhnete, kroky můžete korigovat, můžete se rozhodnout přidat další kroky k dosažení svých cílů a, řečeno jednoduše, máte věci pod kontrolou. Což je základ úspěchu. Hořekovat či někomu spílat je úplně na nulu, protože tím se zvolenému cíli nepřiblížíte. Tomu se přiblížíte pouze plánem, a to dobrým a konkrétním plánem. Udělat si dobrý životní plán můžete, jak vyplývá z výše uvedeného, naprosto kdykoliv. Takže – proč ne s právě začínajícím novým rokem 2017?

Já jsem si takový plán udělala, a protože si myslím, že by mohl být pro vás inspirací (a tak by vás možná mohl zajímat, ba dokonce byste se jej mohli i nějak zúčastnit), tak vám jej teď tady řeknu.

MŮJ PLÁN PRO ROK 2017

Především – ano, především, se budu věnovat své práci. Zní to možná legračně, ale ona ta pracovitost má jeden pozitivní efekt: přináší mi totiž peníze. A tím, že mám na živobytí, si mohu dovolit realizovat svůj PLÁN. Proto bych chtěla velmi poděkovat svým klientům za to, že mají ve mne důvěru, že si vybrali moji advokátní kancelář pro své právní zastupování. Tím neřeší jen své vlastní problémy, ale také se tím podílejí na mém plánu a umožňují mi jej uskutečnit! Proto jim patří dvojnásobné díky.

A nyní, čím se tedy hodlám zabývat?

Špatná zpráva pro moje facebookové fanoušky je, že na  FB budu MÉNĚ. Ano: méně komentářů, méně přebíraných zpráv… Proč? Protože VÍCE. Více se chci věnovat systémovým otázkám a psaní delších článků, na které mi z FB rozptýlení nezbývá čas. Protože je nutno začít uvažovat nad systémovými řešeními a praktickými kroky v jednotlivých oblastech, které mne zajímají. Ne ne, dost bylo proslovů typu „posílíme dosažitelnost spravedlnosti“ či „rodina je pod ochranou státu“ – je potřeba vymyslet naprosto jednoznačné a konkrétní kroky, které povedou k cíli. Proto chci napsat tyto úvahy a rozbory:

  • úkoly české justice – k čemuž patří: jak reorganizovat soudy a co se soudci, jednou ze složek české společnosti, požívající nejmenší důvěru občanů. Dále – co s legislativou? Jak zastavit to chrlení pseudoprávních předpisů a kde je ta systémová chyba, která se musí napravit?
  • Rodinné právo v ČR – toť jedna velká katastrofa. Osobně jsem přesvědčena o tom, že v tomto zcela nefunkčním stavu je udržováno státem schválně podle hesla „kdo si hraje – nezlobí“ aneb, kdo se soudí o děti, nemá čas se koukat mocipánům pod prsty! Chci napsat právní rozbor a hlavně – naprosto konkrétní legislativní návrhy změn stávajících zákonů (nejlépe jejich úplným zrušením) a vytvořením zcela nových zákonů, což tedy obnáší významnou novelu zákona o matrikách významnou změnu zákona o sociálněprávní ochraně dětí a mládeže, významnou změnu občanského zákoníku a všech procesněprávních předpisů, zejména o zvláštních řízeních soudních. A také zákona o advokacii a občanském soudním řádu. Což samo o sobě by vydalo na celoroční plán, leč malý ten, kdo má malé cíle.
  • no a z této části plánu nakonec… no jo, já vím, nemusíte mi to pořád všichni připomínat… tak já teda ten návrh zákona o zákazu islámu napíšu… ale děsně se mi nechce, protože kdo se v tom zákonu o církvích má hrabat, že…

Dále se budu věnovat společenským aktivitám, a to zejména dvěma.

První je očekávatelná, neboť se týká mnou spoluzaloženého spolku Éra žen, z.s. (www.erazen.cz) Koncem ledna či v první půlce února nás čeká první řádná členská schůze. Zatím je nás 60 žen, které štvou současné společenské poměry a které se cítí být ohroženy vzestupem islámu v Evropě a chtěj s tím něco dělat.  Naše první akce, kterou spustíme co nevidět, se pracovně jmenuje „O islámu do knihoven“. V nejbližších dnech bude vyhlášena veřejná sbírka a prostředky v ní vybrané použijeme na nákup vybraných titulů o islámu; jak odborných tak beletristických. Už máme vytipovaných přes 80 titulů a chceme je nabídnout obecním knihovnám, zejména na vesnicích. Je totiž faktem, že řada žen stále není zvyklá si vyhledávat informace na internetu a obecní knihovny jsou tím správným místem, kde se k nim informace dostanou. Nabízet budeme samozřejmě také přednášky, zejména na téma islám. První z nich bude v Pardubicích ve spolupráci s „Pardubickým salónem“ již 19. 1. – všichni jsou vítáni.

Moje druhá plánovaná aktivita je při hlubší analýze rovněž očekávatelná, i když řeč o ní bude dnes poprvé. Koncem září 2017 proběhne sněm České advokátní komory, na kterém se bude volit také do představenstva ČAKu… kamžto hodlám kandidovat. Předpokládám, že v rámci zachování rovnosti a rovného přístupu k informacím mi současné vedení ČAKu poskytne e-mailové adresy všech advokátů tak, abych je mohla pozvat na místní setkání, která uspořádám minimálně v místě každého krajského soudu a jeho místní pobočky. Ráda bych totiž – když nic jiného – od kolegů slyšela, zda jim OPRAVDU vyhovuje současné směřování České advokátní komory, která se chová jako prodloužená ruka státu (tedy, řečeno lépe, prodloužená ruka té vládní garnitury, která je právě u moci) a její dosavadní předseda výslovně prohlašuje, že úkolem České advokátní komory není, opakuji  n e n í  hájení zájmů advokátů. Dokonce jde tak daleko, že navrhuje, aby si advokáti pro ochranu svých vlastních zájmů založili nové úplně jiné sdružení… Zatímco ČAK bude i nadále mít povinné členství, rozpočet v desítkách milionů korun a zajištěnou střechu nad hlavou. To nevymyslíš … Zejména pak bych ráda hovořila s kolegyněmi – advokátkami a znala jejich názor na to, jak je možné, že jsou ženy v advokátní komoře hrubě podreperezentovány, jak naprosto není brán ohled na jejich postavení jako matek a zda, řečeno krátce, jestliže je 48% advokátek – žen – není již načase s tím pánským klubem v Kaňkově paláci, sídle to ČAKu, skoncovat. Při této příležitosti budu i nadále bedlivě sledovat vývoj své stížnosti na diskriminaci žen Českou advokátní komorou, kterou jsem podala veřejné ochránkyni práv již 31. 5. 2016, ale, kupodivu, ačkoliv se jedná o dle mého názoru jednoznačnou genderovou diskriminaci i finančního a profesního rázu, kupodivu, nějak se, jak se zdá, nehodí do krámu a pořád se nic neděje…  (O této stížnosti uspořádám v průběhu ledna zvláštní tiskovou konferenci, protože nečinnosti veřejné ochránkyně práv už mám opravdu dost. Jestliže dosavadním výsledkem mojí obsáhlé a propracované stížnosti jsou tři telefonáty z kanceláře ombudsmanky, že jsou zavaleni prací a nestíhají, tak to je opravdu neakceptovatelné).

Samozřejmě se budu i nadále věnovat činnosti ve svém dalším oblíbeném spolku, a to je Business and Professional Women (http://bpwcr.cz), což je celosvětová organizace s mimořádně aktivní pobočkou právě v ČR. Bude mi potěšením se i letos zúčastnit jako mentorka  Equal pay Day (http://www.equalpayday.cz), akce, kterou organizuje právě Business and Professional Women a které se účastní okolo 2.000 žen! (Při této příležitosti vězte, že organizace „Český svaz žen“ stále existuje a ano stále spí…)

Nu a samozřejmě, máme tady publikační činnost. Co myslíte, mám nejdříve dopsat to, co se nejvíce blíží finálnímu produktu anebo to, co pokládám za opravdu aktuální? Tyto dvě kategorie se totiž bohužel vůbec ale vůbec nekryjí. „Skoro“ hotová je editace článků, které jsem vydala na svých webových stránkách www.zrcadleni.cz a které bych chtěla vydat pod názvem „Zrcadlení z let 2012 – 2016“.  Tou aktuálnější publikací je pak „Manuál advokáta“, ve kterém shrnuji své zkušenosti z 23 let své advokátní praxe… ano, slovy dvacet tři let… moje asistentky jsou mladší než moje průkazka v České advokátní komoře… z toho může člověk až dostat depresi… Příručka bude nabitá úplně praktickými informacemi, ano, těmi, které studentům právnických fakult rozhodně nikdy nikdo neřekne (částečně proto, že neví, částečně proč kazit mládeži iluze a částečně proč si kazit vlastní byznys, že páni kolegové). Doufám také, že tato příručka pomůže se zorientovat i těm, kteří se chystají vyhledat advokátní služby, a to zejména v tom směru, co lze a co nelze od advokátů reálně očekávat. Hojím se nadějí, že i ten zvláštní uzavřený svět soudců a soudů najde v této knížečce informace, které soudcům pomohou porozumět tomu proč se my, advokáti, někdy chováme tak divně. Tato publikace rozhodně vyjde opět v praktickém formátu A5, takže zde budeme mít advokátní trilogii, přičemž knížečky „111 vtipů o advokátech“ a povídky z advokátní praxe „To by se advokátovi stát nemělo“, jsou stále k zakoupení! (viz info na www.lawyers.cz)

Za poněkud nerealistické body plánu bych považovala dopsání alespoň jednoho ze dvou románů, které mám, přiznávám to nerada, rozepsané již více let. Námět prvního jsem vymyslela na premiéře filmu svého dlouholetého přítele Pepy Urbana, a to nikoliv na premiéře jeho filmu „Tenkrát v ráji“, ale toho předchozího, totiž „Na vlastní nebezpečí“. Ano, přiznávám se, že jsem se na premči lehce picnula, a proto jsem hořekování pánů z Barrandova, že „nejsou scénáře“ poslouchala se značnou nedůvěrou. Než jsem se v poněkud více podbarveném stavu dopravila z Anděla k Muzeu, měla jsem námět scénáře vymyšlený a od té doby alespoň po chvilkách píšu… protože mi totiž řekli, že n e j d ř í v musí být román a pak teprve filmový scénář.  Což sice nechápu, ale budiž. Pracovně se román jmenuje na počest Mariny Cvetajevové „Pokus o žárlivost“ a vášeň tam přetéká z každé stránky.  Druhý zamýšlený román je trochu duchařina. Zatím bez názvu, ale bude věnován všem otcům, kteří nemohli vychovávat své děti…

No a abych nezapomněla! Víte, že se chci vrátit zase k divadlu?? Nu ano, vrátit, protože jsem je hrála na střední škole a marně jsem se opakovaně snažila dostat na Ježkovu konzervatoř na herectví. Dnes mám odehráno více představení než superstar z Národního – po 4000 soudních stání jsem svá „představení“ přestala počítat. Bohužel, nevýhodou bývá velmi slabá účast publika­… Asi je to tím, že se dávaj slabší kusy a ani vstupné zdarma to nezachrání.  V tomto představení však chci vsadit na jistotu kvality a sehrát Žebráckou operu od Václava Havla. Kdo tu hru znáte, tak víte, že je pro dnešek jako když najde… Jen doufám, že si náš Příležitostný Realistický Dramatický Kroužek Amatérů (tak řečený PRDKA) bude moci dovolit úhradu autorských poplatků… to víte, když lavičky už nevynášej…

No a na závěr něco cestovatelských plánů:

Především se chystám do Bruselovic, asi na nějaký prodloužený víkend. Pojedu za kamarádem, který dělá vojenského a politického analytika, tak vřele doufám, že s jeho pomocí konečně správně rozeznám ten majdan od antimajdanu. Jelikož to zároveň je také vynikající právní teoretik, už teď se těším na orgie… teoretickoprávní, samozřejmě! Co jiného jste si mysleli!!!

Potom tady máme tak květen. Jak to tak vidím, tak bych si dala takový slabší týden v New Yorku. Povečeřet v Astorii. Poprocházet se oblíbenými místy v Bronxu. Podívat se, co nového u Guggenheima a tak okolo. Navštívit milované skleníky v Brooklynu a prohrabat se brakem na Canal Street. Nakrmit kačenky v Central Parku a jiné podobné aktivity, které vám dovolí přemýšlet o něčem jiném než o tom, o čem obvykle přemýšlíte. A když už tam budu – že bych zajela za vzácným přítelem Otou Ulčem? Pouhých 300 kiláků, kdo by nad tím (alespoň v Americe) přemýšlel… jen abychom se neminuli, protože on obvykle v květnu jezdí do Prahy na knižní veletrh! (Tam ostatně budu mít letos svůj stáneček i já).

V létě si pak umožním – po loňském okruhu Irskem – s dalším kamarádem okruh Portugalskem. Se spaním pod širákem a rozhodně s návštěvou místa činu, totiž místa podpisu Lisabonské smlouvy.

Nu a dál? Dál uvidíme. V každém případě se těším na setkávání s přáteli a řadu dalších zcela neplánovaných životních dobrodružství.

A co váš plán?? Ještě jej nemáte? Tak jej sepište! Ať máte/máme co odškrtávat…

P.S. Jo a abych nezapomněla: letos mám v plánu opravdu, ale opravdu zhubnout…

 

 

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv