O jméně

Ano, přiznávám se bez mučení, že to byla moje žaloba, můj návrh na vydání předběžného opatření, kterým časopisu Reflex soud zakázal komolit hanlivým způsobem jméno Tomia Okamury , tak, že vyjadřuje souvislost jeho údajně mentálně pokleslým vnímáním reality.

Ale i kdyby to nebyl můj případ, musela bych se vyjádřit k tomu, co následovalo. Reflex protestoval a pravil, že to je – krátce řečeno – nečestné a nesportovní a že kritika se musí snést. Stejně se k tomu vyjádřil i časopis Respekt, který se pod adresou www.respekt.cz/pitomio (kterou, mimochodem, prokázal, že i on je připraven se soudit a s obdobného rozsudku proti kolegovi – prosím – Reflex a kolega, kdo by to byl býval řekl, že? –  a je připraven nerespektovat názor soudu) vyjádřil, že „svobodu slova je nutno zachovat v nejširší možné míře“. Šéfredaktor Respektu zopakoval svůj postoj i v tištěném čísle č. 22/2014, kde svému článku dal odvážný název „ Pokud se chce Tomio Okamura zbavit nálepky Pitomio, je to docela jednoduché – stačí, aby se přestal chovat jako pitomec.“ Neboli pan Tabery je toho názoru, že se jménem kohokoli lze dělat cokoli, že je možno využít libozvučného náhodného souzvuku jména k dehonestaci jedince.

Pan Tabery i ostatní se hluboce mýlí. Zde totiž nejde o svobodu slova. Ta je a má být zachována. Pan Tabery i další mají volné pole působnosti v tom, aby psali na příklad, že TOMIO OKAMURA JE VŮL. Anebo cokoliv jiného, podobného. Například mají právo i psát, že Tomio Okamura ji pitomec. Je pak na nich, aby si to obhájili a v případě, že se dotyčný bude bránit, aby ustáli v žalobě na ochranu osobnosti, že dotyčný není ani vůl ani pitomec.

K takovéto situaci máme asi tak čtyři náklaďáky judikátů, včetně velmi přesných nálezů Ústavního soudu, které rozlišují velmi dobře mezi osobou veřejnou a soukromou a mezi tím, co je a co není oprávněná kritika.

Ostatně posledním „upřesněním“ v právním názoru Ústavního soudu je relativně čerstvé usnesení ÚS sp. zn. I ÚS 2246/12 ze 17. 4. 2014, kde Ústavní soud naprosto odmítl žalobu na ochranu osobnosti paní Petry Paroubkové, které se nelíbil Zelený Raoul.

Situace týkající se „Pitomia“ se však týkají něčeho zcela jiného než toho, že je/není porušena svoboda slova, je/není vyjadřována přiměřená kritika, je/není s dotyčným souhlaseno či nesouhlaseno. Je mi opravdu moc líto, že to novináři nechápou. Dovolím si je proto požádat, aby zasledovali tok mých myšlenek a budu ráda, když se mi od nich – jak z Reflexu, tak Respektu – dostane kvalifikované odpovědi.

Tedy ještě jednou od začátku:

Rozhodnutí soudu o zákazu užívání dehonestující přezdívky nesouvisí ani se svobodou slova, ani s oprávněností či neoprávněností kritiky, ale s tím, že tato kritika a vyjadřování názoru je činěno prostřednictvím JMÉNA.

Co je to vlastně jméno? Je to vaše identita. Je to něco, co tvoří nejbytostnější jádro člověka. A je to něco, co – pozor – nepatří vám, i když se jím celý život prokazujete. Vaše jméno, a to zejména osobní/křestní jméno, vám dali vaši rodiče. Není to vyjádření vůle nositele toho jména, je to vyjádření vůle RODIČŮ tohoto nositele. To oni je dali svému synovi či dceři do vínku, oni jej pro ně vybrali, oni jej takto určili bez ohledu na to, jaké dítě bude: zda z něj vyroste lidumil či vrah, státník nebo šašek.  Jméno je bezzásluhové, je to vnější zobrazení toho, co tvoří podstatu lidské bytosti. Posmíváme-li se jménu, posmíváme se nikoliv jeho nositeli, ale těm, kdo nositeli jména toto jméno dali. Takový výsměch je výraz krajní neúcty k jeho rodičům, k samotnému základu lidského bytí, které je rovněž bezzásluhové. Každý z lidí má nějaké názory a ve svém životě udělal různé skutky, za které je buď chválen, nebo odsuzován, případně také zůstává nepochopen. Avšak kromě toho je zde něco, co zůstává vždy, co zůstává i sériovému vrahovi, pedofilovi, pitomému politikovi, premiérovi i řediteli Zeměkoule, ba, co zůstává i panu Šafrovi – a to bez ohledu na to, že již Reflex nevede, a i panu Taberyovi, který dosud Respekt vede. Je to to otázka obecného lidství. Lidství, které je určeno jménem svého nositele. Tím, že se strefujete do JMÉNA, upíráte člověku jeho základní, elementární lidství.

Pokud to, páni novináři, stále ještě nechápete, dovoluji si vás odkázat na větu druhou článku č. 1 Listiny základních práv a svobod, která zní:

„Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“

 V případě, že pořád nechápete, že je opravdu zcela pokleslé vyjadřovat s někým nesouhlas tím, že zesměšníte jeho jméno, pak jsem ochotna vám v tom dát doučování. A to bez ohledu na skutečnost, že pana Tomia Okamuru v této věci již nezastupuji.

Klára A. Samková

Posted in Nezařazené
5 komentářů » for O jméně
  1. Pavel Moucka napsal:

    Takove verejne urazeni pod zaklinanim se svobody slova svedci o nizke urovni zurnalistiky. Ale i systemu ktery takove praktiky umoznuje. To co svrhlo predchozi „pseudokomunismus“ je na tom s moralkou a slusnosti mnohem niz. Vzdyt jsou to take vetsinou potomci ruzovych karieristu manipulovanych penezi.
    Obdivuju te Klaro ze te jeste bavi se s takovymi odpadky zabyvat. No ono to patri k povolani. Lekar se taky musi casto prorezavat nechutnymi vredy. Buh ti pomahej…

  2. Sven Mužík napsal:

    Lobotomio

  3. Jan Procházka napsal:

    Vážená paní Samková,

    měl jsem tedy svaté právo žalovat spolužáky za to, že komolili moje příjmení?
    Je normální žalovat spolužáky za přesmyčku písmen ve jméně Lukáš Šustr?
    Měl mě spolužák žalovat za zvolání „Tak jsem přišel s Křížkem po funuse“?
    Neměl by pan Schwarzenberg, nebo vy jeho jménem, žalovat lidi, kteří jej pojmenovávají „Švarcemerk“?

    Celá tahle „kauza“ se mi zdá pitomá. Jednak proto, že soudný člověk se nad takovouto „taškařici“ povznese a druhak, protože se mnohem horším způsobem páchají fotomontáže. Myslím, že vykleslení někoho s prasečí hlavou, je mnohem horší, než dětinská slovní hříčka.
    Karikatura a komolení jména je, podle mého, podobné v tom, že se vychází z podobnosti jména, či tváře/siluety s něčím jiným a prolnutím některých významů.

    Touto žalobou jste dokázala jediné: Tomio Okamura je pitomec. Označení Pitomio je tedy dvojnásob trefné. Kdybste na článek v Reflexu reagovali méně ublíženě, mohli jste dokázat, že byl „Pitomio“ pitomý úlet pisálka, leč nestalo se tak.

  4. Zbyněk Vybíral napsal:

    I když se snažím pochopit i Jana Procházku přede mnou – a také bych byl pro povznesení se – s tím, co napsala Klára Samková souhlasím. Nevím, zda lze nekomolení jména na veřejnosti (a nezměšňování jmen) ochránit právem, pochybuji o tom, ale koneckonců právník nejsem. Její psychologická argumentace je však k věci. Zesměšňování jména útočí na identitu a má v sobě potenci opravdu ublížit. (Pak se vlastně nedivím, že ublížený reaguje… ublíženě.)

  5. Bedřich napsal:

    Ano, s panem Vybíralem, odborníkem na kritickou psychologii lze souhlasit. http://psych.fss.muni.cz/vybiral/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv