O úloze novinářů v dějinách

Ve svém článku „Nenápadný způsob cenzury“jsem se rozepsala o způsobu, jakým novinář Lidových novin, pan Blahoslav Hruška naprosto zmanipuloval čtenáře článkem, který byl o něčem úplně jiném.
 
Pan poslanec Zdeněk Soukup k tomu v komentáři pod mým statusem dodal toto:
„Článek z Lidových novin mohu okomentovat jedinou větou – sprostá, zajatá a navíc primitivní manipulace. Skoro hodinu jsem věnoval evidentně zakomplexovanému týpkovi z Lidových novin, který přišel s jasným záměrem diskreditovat Platformu zákonodárců, Benjamina Kurase, Kláru Samkovou i mě. Z našeho rozhovoru si vybral jenom co se mu hodilo. Prostě atrapa novináře, jakých v současných oficiálních médiích patrně většina. Co k tomu dodat? Prostě seriózní informace musíte hledat jinde.“
 
Jsem přesvědčena, že pan poslanec Zdeněk Soukup se hluboce mýlí. Autor z Lidovek není žádný „zakomplexovaný týpek“, je to člověk, který si chtěl krýt záda „objektivním získáváním informací“, prostě aby měl alibi „však jsem s ním (rozuměj se Soukupem) mluvil… Pan redaktor je ve skutečnosti dokladem klasického (poněkud nešikovného) „koupeného“ či zaprodaného pisálka, modernizujícího se v duchu „nové doby“, který navíc trpí podobnou představou, jak na příklad Václav Moravec, totiž, že „když je v těch médiích“, tak vlastně ani není tak moc novinář, tak je spíš tak taky politik… To nerozlišování role politika a novináře mají chlapci hozený asi stejně jako většina z nich není schopna rozeznat zprávu od komentáře. Pan Soukup si musí připustit, (ovšem naprosto v tom není sám), že má o novinářích prostě staromódní představy. Tihle novodobí novináři mají dojem, že mají MOC. … Vůbec je nenapadne, že jejich úkolem není vládnout, ale SLOUŽIT. A považují svou službu za něco méněcenného, proto chtějí vládnout. Tomuto jejich citu rozumím – i když s ním hluboce nesouhlasím. Já jako advokátka denně „sloužím“ lidem, kteří mají úplně nesrovnatelně větší majetky, pravomoci, životní zkušenosti a možnosti než mám já… Já nejsem velkopodnikatel, bankéř, manažer nadnárodní firmy – což jsou všechno klienti, kteří procházejí mojí kanceláří… mojí kanceláří v polosklepě, kanceláří vlastně dosti chudé… Představa, že se jim mám rovnat, mi je naprosto cizí. Jsem ráda, že jim mohu pomoci – a oni si mne za to váží. Jsme partneři v řešení problému, kterým oni procházejí. A já jim v tomto jejich DÍLČÍM životním problému pomáhám. A jsem RÁDA, že jim mohu pomoci. Pokud si novináři neuvědomí, že oni jsou ti, kteří POMÁHAJÍ, že tato jejich pomoc je POTŘEBNÁ a že nejsou ani méně lidmi ani méně důležitými lidmi než politici, o kterých píší, když jsou „jen“ novináři, tak se nedobereme žádného zlepšení.
Lidská společnost stojí na spolupráci. A ačkoliv se to možná nezdá, stojí jen velmi málo na hierarchii lidí. Nakonec totiž zjistíte, že i univerzitní profesor by byl bez těch popelářů s pomocnou školou dost namydlenej.
 
Takže tímto VYZÝVÁM VŠECHNY NOVINÁŘE, ABY SE PŘESTALI CHOVAT JAKO DĚTI, KTERÝM NA PÍSKOVIŠTI NEUZNALI, ŽE JEJICH BÁBOVIČKY JSOU NEJHEZČÍ.
Velmi zdvořile je prosím, aby se začali chovat jako muži (a ženy), kteří mají svou důstojnost a jejichž úloha je zcela nezastupitelná: totiž předávat informace. Nevšimla jsem si, že by Hermés, posel olympských bohů, byl méně uctíván než třeba Apollón či dokonce sám Zeus hromovládný. Tak proč se novináři cítí a jednají tak, jako by museli prosazovat své vlastní ego, které by jinak, bez toho, aby konkurovalo politikům, bylo jakoby nedostatečné?
Prosím , skutečně PROSÍM novináře: mohli by přestat konkurovat politikům a mohli by začít dělat řádně svou práci?
Jinak se totiž nikam nedobereme a navíc – no hádejte, na koho bude národ naštvanej… pravděpodobně nejvíc na vás, páni novináři!
Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv