PRÁVNÍ BAROMETR: Ohrožují podle vašeho názoru soukromé schůzky (tzv. na čtyři oči) mezi soudci (popř. soudními funkcionáři) a advokáty důvěru v nezávislost justice? 

Tento dotaz vznesl „Právní barometr“ Lidových novin s ohledem na článek

http://www.lidovky.cz/buresuv-obed-s-advokatem-pokornym-v-luxusni-restauraci-deli-justici-1jc-/zpravy-domov.aspx?c=A170112_190322_ln_domov_ele.

ve kterém je popisováno, jak se „známý advokát“ Radek Pokorný schází s předsedou Vrchního soudu v Praze, JUDr. Burešem. Nicméně položena obecně a nemíří tedy výlučně na některými právníky kritizovanou schůzku předsedy VS Praha Jaroslava Bureše s advokátem
Radkem Pokorným.

Výsledek dotazování přinesla tištěná verze „Práva a justice“ 6. března 2017

Na otázku jsem odpověděla takto:

Chci předeslat, že takováto schůzka nemůže být vůbec brána jako nějaký standardní příklad, podle kterého by se mělo o čemkoliv rozhodovat. A to kvůli osobám na obou stranách. JUDr. Radek Pokorný je sice rovněž advokát, ale to je – bez ohledu na šíři jeho advokátských aktivit – to nejmenší. Ve skutečnosti je šedou eminencí ČSSD, člověkem, který ji dlouhodobě fakticky ovládá a je typickým představitelem dnešní „skryté politiky“, kdy ve skutečnosti v politice rozhodují lidé nevolení – totiž buď „poradci“ typu Radka Pokorného nebo vrcholní státní úředníci, kteří jsou na jedné straně chránění služebním zákonem, na druhé straně se navzájem drží pod krkem vzájemnými mocenskými vazbami, takže výsledkem je naprostá nehybnost státního aparátu.

Stejně jako Radek Pokorný je typickým příkladem lobbisty v tom nejpejorativnějším slova smyslu, stejně tak je i JUDr. Bureš poznamenán svým působením ve vládě, a to jednak v Legislativní radě vlády, jednak jako ministr spravedlnosti.

Jeho schůzky s politickými představiteli žádal ministr Pelikán objasnit již jednou – viz  http://www.ceska-justice.cz/2015/03/jaroslav-bures-kauza-vecirek-je-pripravou-budouciho-utoku-na-nezavislost-soudu/

očividně bez jakéhokoliv úspěchu. Politickými ambicemi se JUDr. Bureš nikdy netajil a to, že se veřejně schází s různými politickými představiteli a dává všanc pověst nezávislosti justice – a je mu to očividně úplně jedno – je pouze důkazem, že spojení politiky a justice bere jako přirozené. Ostatně jako dlouholetý člen Komunistické strany si ze školení na VUMLu zajisté dobře pamatuje základní marxistickou poučku, že „právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon!“ Proto jsem přesvědčená, že v návaznosti na schůzku Radka Pokorného a Jaroslava Bureše vůbec není možno posuzovat otázku, zda se mají advokáti a soudci scházet. To, proč se sešli, je kauza politická, tedy něco, co má rozhodovat Vrchní soud a co bude mít politický dopad…. čímž mne napadá, že na konci března má právně Vrchní soud rozhodovat o žalobě Česká Unie sportu, vedené dlouholetým souputníkem ČSSD, advokátem JUDr. Miroslavem Janstou na bývalého generálního ředitele Sazky a.s., JUDr. Aleše Hušáka. Protože v první instanci Česká unie sportu fatálně prohrála, začínám přemýšlet o tom, jestli náhodou jsme se právě nyní nedopátrali skutečného důvodu zářijové schůzky obou „zájmových osob“. Otázkou pro mne nepochopitelnou a nezodpověditelnou pouze je, proč se pánové scházejí v „luxusních restauracích“, kde je může každý vidět a nikoliv v řadové hospodě, kde je nikdo nepozná nebo – ó ty hrůzo – proč se nesetkají u sebe v kanceláři, když přece dle tvrzení minimálně JUDr. Bureše, spolu žádné právní nemravnosti neprojednávali.

Abych se však konečně dostala k odpovědi na otázku, zda se soudci mají či nemají scházet. Touto otázkou se již zabýval Ústavní soud, takže její položení je v podstatě nemístné. Jednalo se o případ, kdy bývalá ústavní soudkyně Iva Janů vyslovila svou podjatost v jistém případu proto, že se potkala se mnou na nějaké společenské akci. Její kolegové – ústavní soudci – toto její „podjatí“ moudře odmítli a pravili – podle mého názoru zcela přesně, že jak řemeslo advokátské, tak řemeslo soudcovské jsou řemesla nadmíru osamělá a kdyby se příslušníci jednoho či druhého stavu nesměli se sebou navzájem stýkat, došlo by fakticky k narušení jejich svobody pohybu a byli by odsouzeni k životu ve faktickém ghettu. Já si k tomu dovoluji dodat: a pokud by mělo jedno společenské setkání mít vliv na to, jak soudce rozhodne, tak jsme na tom opravdu hodně, ale hodně špatně… Čímž neříkám, že na tom špatně nejsme, ale z důvodů o mnoho jiných. Podle mého názoru by se soudci a advokáti naopak stýkat měli – a to nejlépe nejen při osobních schůzkách, které nemají s prací ani jednoho ani druhého co do činění, ale při stále opomíjeném institutu „předběžného projednání věci“. To umožní právníkům, aby si navzájem sdělili své postoje a soudu, aby předběžně vyjádřili svůj právní názor, a to bez emocí, které někdy situaci u soudu nepříjemně komplikují. Ovšem pravda je, že takovouto podmínkou funkčnosti „předběžného projednání věci“ je bezpodmínečné dodržování práva a spravedlnosti. A to není, bohužel,  problémem jen advokátů, ale  v řadě případů i soudců.


text článku, který vzešel z odpovědí dotazovaných právníků:

Pravidelná Příloha právo a justice 14 Pondělí 6. března 2017 LIDOVÉ NOVINY

Soudci nežijí za skleněnou zdí

Běžný společenský styk soudců s advokáty nemůže nijak podlamovat důvěru v nezávislost justice, míní většina účastníků pravidelné ankety LN. Jiné je to ovšem v situaci, kdy se soudci soukromě stýkají s politiky či lobbisty. KRISTIÁN LÉKO

Když LN nedávno informovaly o schůzce předsedy pražského vrchního soudu Jaroslava Bureše s přítelem premiéra Sobotky, advokátem Radkem Pokorným v luxusní pražské restauraci Kalina nedaleko Staroměstského náměstí, právnický stav to rozdělilo. Co je pro jednoho zcela běžné, je pro druhého nepřijatelné. Názorovou rozpolcenost ukázal i další díl pravidelné právnické ankety. „Český právnický rybník je malý, takže se blízkým setkáním různého druhu nelze vyhnout,“ míní jeden z respondentů, které jako vždy ponecháváme v anonymitě. Soudci a advokáti se často znají z fakulty, potkávají se na konferencích, píší společné publikace. Jejich stykům zkrátka nelze zabránit, zvláště v menších městech. Podle řady právníků je to ale správně: „Tato setkání otevírají náhled do problémů jiného stavu, do způsobu uvažování jiných, umožňují naučit se nahlížet problém jinou optikou.“ „Osobně mám poměrně hodně kamarádů a spolužáků v justici, se kterými se potkávám na sportech, společenských či akademických událostech. Tyto vztahy mohou fungovat, jen pokud se potkáváme jako kamarádi právníci a ne jako soudci a advokáti. Prostě nikdy nesklouznout k tomu, danou situaci zneužít,“ míní jeden pražský advokát. „Soudci i advokáti se znají, kamarádí spolu a někteří spolu i spí. Baví se o sportu, politice, práci či o sexu, ale kupodivu se vzájemně neovlivňují v rozhodování,“ líčí své zkušenosti advokátka z hlavního města. Podobně to vidí i tento respondent: „Soudci a advokáti se soukromě nesetkávají za účelem ovlivňování kauz. V advokacii jsem od roku 1969 a samozřejmě jsem se setkal i mezi čtyřma očima s různými soudci, ale nikdy to nebylo za účelem ovlivnění jejich rozhodnutí.“ „Je to stejné jako třeba schůzky politiků s byznysmeny či fotbalistů s rozhodčími. Vždy tam může být potenciál zneužití, neférového jednání a korupce. Ale většinou není. Protože lidé, ač se nám to možná nezdá, jsou většinou poctiví a slušní a jen výjimečně nepoctiví,“ dodává další z právníků. Někteří advokáti ale na otázku zareagovali tak, že je vlastně nepatřičné ji vůbec klást: „Rodinné, přátelské či pracovní schůzky, ať už ve více lidech, nebo mezi čtyřma očima, samy o sobě neznamenají vůbec nic. Otevírání spekulací o nekalých rejdech mezi advokáty a soudci chápu jako účelovou společenskou dehonestaci obou profesí, která povede k dalšímu podlomení důvěry ve spravedlnost v naší zemi.“ Řešila se kauza Rath? Co by mohlo být obsahem setkání mezi soudcem a advokátem takzvaně na čtyři oči? „Advokát a soudce, kteří nejsou blízkými přáteli, nemohou mít žádný přijatelný důvod k soukromé schůzce,“ míní zkušený advokát z Prahy. Podle něj je zvláště nepřijatelné, když se soudce schází s lidmi, kteří jsou vnímáni kontroverzně: „Takové schůzky, byť by byly nevinné, ohrožují pověst a nezávislost justice. Jestliže navíc jeden účastník uvádí, že o schůzku nešlo, a druhý ji přiznává, tak je zaděláno na malér a veřejnost je plně oprávněna pochybovat o integritě dotyčného soudce.“ Obecněji odpovídá tento zkušený soudce: „Náš talár přináší řadu omezení a jedním z nich je i bedlivý výběr akcí a schůzek, jichž se soudce účastní. Měl by si vždy položit klíčovou otázku, zda je někam pozván jen jako přítel, anebo hlavně jako nositel aktuálně zastávané funkce. Jde-li o druhý případ, a nejedná se o oficiální akci typu kladení věnců či státní oslavy, je dobré se z účasti omluvit.“ Mezi právníky vzbudila rozpaky i Burešova neochota oběd s Pokorným vysvětlit: „Jeho odpověď byla agresivní, což vyvolává pochybnosti. Pokud není schopen chápat zájem veřejnosti o svou integritu, tak na to místo nepatří.“ Výsledek ankety napovídá, že většina respondentů sice obecně nevidí v soukromých setkáních mezi soudci a advokáty problém, ale nad konkrétním rendez-vous v restaurantu Kalina se celá řada z nich pozastavila. „Vždy záleží na kontextu. Privátní schůzka soudce s advokátem, pokud dotyčný soudce aktuálně řeší advokátovu věc, je naprosto nepřijatelná. Důležité také bude, kde a jak se potkají. Něco jiného je schůzka či neformální popovídání na větší akci s více lidmi, něco jiného je schůzka mezi čtyřma očima. Důležité je také, kdo je ten advokát. Advokát-lobbista typu Radka Pokorného či Pavla Němce je jiný kalibr než běžný advokát, který obchoduje se svými právnickými dovednostmi, nikoliv s utvářením vlivové sítě v politice a justici,“ míní jeden z oslovených soudců. Demonstrace lobbistické síly Podobně to vidí i další právníci. „Jak vypadá situace, v níž předseda odvolacího soudu v metropoli země jde na oběd s o generaci mladším advokátem, proslulým svými lobbistickými aktivitami? Bylo by podivné, pokud by v pozorovateli dané situace vznikl jiný dojem, než že oběd se koná právě za účelem ohrožení nezávislosti soudní moci,“ argumentuje jeden z nich. „Je všeobecně známo, že v advokacii je řada lidí, kteří spojují právní služby a obchod s politickým vlivem. Možná je to přirozené, ale u těchto typů advokátů by soudci měli být krajně obezřetní, než se s nimi začnou scházet,“ dodává další z respondentů. Není to přitom ojedinělý názor: „Schází-li se nejznámější a nejvlivnější lobbista ČSSD a současně osobní přítel premiéra s předsedou vrchního soudu, který je bývalým ministrem za ČSSD, v situaci, kdy má vrchní soud rozhodovat v mimořádně citlivé kauze Davida Ratha, jež se může v důsledku týkat i samotné ČSSD, tak to samozřejmě důvěru v nezávislost justice ohrožuje. Tím spíše, když následně předseda vrchního soudu zjevně lže, když popírá, že by se schůzka uskutečnila.“ „Je pravda, že kolega Pokorný je vlivný lobbista. V takovém případě by měl být soudce mnohonásobně obezřetnější. Ale vybrat si ke spiklenecké schůzce právě restauraci Kalina ve frekventované době obědů by mohl toliko mentálně insuficientní jedinec,“ glosuje situaci jeden z advokátů. Jiný jeho kolega proto míní, že se jednalo jen o demonstraci síly: „Pokud by chtěli řešit něco nekalého,nepůjdou do známé restaurace.“

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv