OMLUVA DO TEPLIC

Pražští advokáti jsou, jak známo, obzvláště milování mimopražskými soudy. Kladný vzah k nim, pražákům válejícm se v prachách, co dělají práci jenom proto, že je to baví, se projevuje zejména v hodině soudem nařízených jednání. Rekord zatím drží Okresní soud ve Vsetíně, který mi před drahně lety nařídil soudní jednání na 7,15. Včera byl na mne Okresní soud v Teplicích o hodně hodnější, protože nařídil soudní jednání AŽ na 8,00. Jiná věc je, že dřív nemohl, protože úřední hodiny začínájí právě až v 8,00. I vstala jsem zavčasu, pěkně o půl šesté, a o půl sedmé, aby byla nějaká rezervička, jsem si to šupajdila do Teplic. Všechno šlo úplně skvěle až někam k Velemínu, kdy jsem chytla bazén. Normálně na silnici bazén, přepravovaný na návěsu, šířkou odpovídající naprosto přesně šířce jízdního pruhu. Zkoušeli jste někdy předjet bazén? No, ani prd, protože vidíte úplný…. Nálada na silnici dosahovala bodu varu, což se projevovalo tak, že těch několik málo příležitostí, kdy bylo možno bazén předjet, využili tiráci, kteří, ač evidentně plně naloženi, brali bazén útokem. Upřímně jsem se divila, že některý z nich putující bazén neodpravil do příkopu, emoce tomu určitě odpovídaly – za zbytek cesty do Teplic jsem slyšela celou přehlídku klaksónů, včetně několika popěvků symfonického charakteru.
Před Teplicemi na střeše mého auta už zřejmě vyrostla boule, to z toho, jak jsem poskakovala nervozitou a narážela hlavou do stropu. Městem jsem se prořítila sice povolenou padesátkou, ale mentálně jsem jela formuli 1. A před soudem? Šup! Takový krásný místečko přesně před dveřmi soudu! Honem po něm! Mírný problémeček nastal, když jsem měla otevřít dveře. Inu, což. Zula jsem botky a vysoukala se dveřmi vpravo vzadu. Dokonce i spis se mi podařilo z auta protáhnout. K jednání jsem se dostavila v krásném čase 7:59:59, s botama na nohách, spisem pod paží a splavená až na sedince, nicméně ready k advokátnímu úkonu.
Vzalo to hodinku a čtvrt.
Po příchou k autu jsem zjistila, že se okolí poněkud změnilo, takže se mi poštěstilo vlézt do vozítka pravými předními dveřmi, nikoliv zadními, což bylo přece jen o poznání jednodušší. Vyrazila jsem k domovu a až za Teplicemi jsem zjistila, že mi za stěračem vibruje jakýsi lístek. Zastavila jsem a četla:
„Kdybych byla nervozní chlap, tak máme teď auto obejitý korunou za to, jak šíleně parkujete. Protože ale nejsem, tak jsem se do auta dostala zadními dveřmi a odjíždím“.
Tímto bych chtěla poděkovat neznámé řidičce z Teplic, že nebyla nervozní chlap. Velmi bych jí za to chtěla poděkovat a velmi prosím o omluvu… Kdybych byla nervózní chlap, tak je jeden bazén v příkopu a já jsem stíhána za ublížení na zdraví řidiči bazénu. Chápu, že je nespravedlivé, že to odnesla ona. Děkuji jí za operativní a přátelský přístup, příště se opravdu budu snažit zaparkovat méně dementně. Pokud ovšem nepotkám na silnici bazén…
Má u mne kafe, panáka, či právní radu zdarma.
Za zprostředkování tohoto vzkazu dále děkuji. Tepličáky prosím o sdílení.
S pozdravem, Klára Samková

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv