Paradoxy mého života

Přemýšlím nad paradoxy svého života.

Ti, kteří 25 let „řešili“ romskou otázku a integraci Romů v ČR, ti, kteří absolutně nic nevyřešili, naopak zmastili, na co sáhli (a budu konkrétní a budu jmenovat: Petr Uhl, Ivan Gabal, Michael Kocáb, Džamila Stehlíková, Jiří Dienstbier mladší,+ celá pseudohumanistická organizace Člověk v tísni), tak ti jsou zase všichni vítači migrantů a uprchlíků, kteří opět chtějí „integrovat“.

Proti těmto lidem jsem celý život bojovala, poukazovala jsem na zcela kontraproduktivní výsledky jejich činnosti, a jediné, co jsem si vysloužila, bylo pohrdání a nenávist, které jsem jako cikánofilka sklízela, kam jsem přišla.

Dnes stojím opět na stejné straně barikády. Proti mně jsou zase stejní lidé, obtížení vládními funkcemi a eurofondy. Bojuji proti nim, tentokrát za aplausu spoluobčanů (který je zcela nerozhodující) a kteří však, bohužel, si neuvědomují následující:

Romové byli jen „pilotní projekt“, zda je možné jednu skupinu lidí opravdu zbavit jakékoliv moci a vlivu na své vlastní životy. Perfektně se to povedlo: Stát Romům práci vzal a pracovní trh pro ně neochránil – v 90. letech zanikly všechny „přidružené výroby“, které Romy zaměstnávaly, a země byla plná ilegálních přistěhovalců z Ukrajiny a Bulharska, kteří pracovali bez sociálního a zdravotního pojištění za poloviční peníze. A z Romů byli rázem nemakačenkové. Pak se zavedly sociální dávky, což nebyl naprosto výmysl Romů. Naopak, ti proti tomu protestovali a poukazovali jak na zkušenosti amerických indiánů, tak kanadských Inuitů, kde vlády šly touto cestou a dopadlo to katastrofálně. (Vím to, protože jsem připravovala tento materiál romské delegaci, která s tím šla k tehdejšímu premiérovi V. Klausovi a prosila jej, aby dávky NEzaváděl). V té době se však utlumovala těžba. Zavírala se Rožínka, Kladno, do útlumu šla Ostrava. Byly obavy z hornických bouří. A tak přišly na svět devastující sociální dávky. Kvazisocialistická bytová politika založená na popření vlastnických práv majitele, zásadním způsobem přispěla ke vzniku ghett – z čehož jsou opět viněni Romové.

Chtěla bych říci, že dnes je situace taková, že naše vláda, s mohutnou podporou Evropské unie, Z NÁS ZE VŠECH UDĚLALA CIKÁNY. A tam, kde ještě neuspěla, se o to snaží.

To, co dnes vláda a zejména hnutí ANO realizuje, nikdo neměl ve svém volebním programu. A my můžeme co? Jenom bezmocně přihlížet, jak si námi formálně zvolení zástupci dělají, co chtějí. Třeseme se, kdy na nás přijde jaká kontrola, která nám vezme tu trochu peněz, ze které žijeme od výplaty k výplatě. Třeseme se, kdo zase bude čím znásilňovat naše děti ve škole, jakou ideologii jim začne cpát do hlavy a my budeme muset zase začít vysvětlovat, že něco jiného se říká doma a něco jiného na veřejnosti. Třeseme se, kdo nás zase přijde okupovat. Ze západu a z východu to známe, takže nyní pozor, změna: z jihu… (ještě že Vikingové jsou už pasé).

Současná vláda je neschopná koncepčního vidění světa, je neschopná vize a úplně neschopná byť jen nazvat věci pravými jmény, natož je řešit.

Dřív, než ujařmíte svůj vlastní národ a zničíte svou vlastní zemi, vyzývám tuto vládu, aby rezignovala. Stranické tanečky skončily. Běžte od válu. Je čas chránit zemi a lidi v ní žijící. Na své funkce nestačíte. Neděkujeme, odejděte. IHNED…

 

Posted in Nezařazené
5 komentářů » for Paradoxy mého života
  1. Luba napsal:

    Zdá se mi, že se paní doktorka pustila do ostré kritiky kapitalismu na český způsob, kterému její političtí přátelé tak snaživě pomáhali na svět. Jak jinak si vysvětlit její stesky na „neochránění pracovních míst pro Romy“, atd.

    Kdyby se paní Samková nedívala na lidi jako na masu sociálních skupin (Romové, Neromové, bílí, černí) a začetla se do případových studií a individuálních lidských osudů, zjistila by, že problémy, které považuje za specificky romské jsou ve skutečnosti specificky lidské.

    Člověk, který se nějakými dobře viditelnými znaky liší od většinové společnosti, má povětšinou život o něco těžší, než lidé krásní, nedeformovaní, psychicky zdraví, standardních rozměrů a barev či příjemných povah. K projevům nepřátelství většináčů dokonce stačí, když si standardní jedinec kol hlavy omotá ručník po vzoru sikhů, nebo ho nechá volně vlát dle zvyku některých muslimů.

    Nedej Přírodo, pokud se našinec stane hrdinou a v boji utrpí popáleninové trauma obličeje. Pak se nevyhne úpornému civění svých spoluobčanů a výčitkám úzkostlivých matek, že jim ta „zrůda“ vyděsila dítě.

    K tomu, aby člověk zažíval existenciální úzkost, krizi, krizi identity a jiné výbornosti nemusí být Romem. A k tomu, aby se z životní krize dostal, nemusí podstupovat žádnou odbornou (skupinovou) psychoterapii, jak doporučuje dr. Samková ve své knize „Romská otázka“.

    Každý otevřený člověk, který je schopen bojovat se svými předsudky a vidět ve svém spolučlověku to lepší, každý takový člověk může být lepším psychoterapeutem, než chladný profesionál. A každá rodina, či firma, která poskytne svému členovi či spolupracovníkovi pocit úspěchu, smyslu, bezpečného zázemí a jistoty udělá pro traumatizovaného více, než sebelepší psychiatrická nemocnice.

    Jelikož jsme prošustrovali příležitost vybudovat socialismus s lidskou tváří – tj. společnost s plnou zaměstnaností a zajištěným bydlením pro každého, což je zároveň společnost plánování a státního dirigismu, měli bychom se snažit polidštit náš soudobý kapitalismus volného trhu.

    A to jde jedině reformou vzdělávání a rozumných státních zásahů – jakéhosi dílčího sociálního inženýrství (Popper). Přípravou lidí na džungli příležitostí a nejistot. Zavedení státních firem, které by zaměstnávaly a zaučovaly lidi, které volný pracovní trh nezaměstná – např. lidi po výkonu trestu.

    Občanská výchova ve školách by se měla zaměřit na to, aby každý žák porozuměl systému – aby věděl, jak která státní instituce funguje a aby dobře znal svá práva a povinnosti.
    Je nutné, aby škola vychovávala rebely, nikoli poslušné občany, držící hubu a krok. Ty rebely, kteří se ptají, kteří umí vést dialog a ovládají umění polemiky. Kterým je vlastní kritické myšlení.

    P.S.: Znal jsem pána, který „za socíku“ pracoval jako „řidič výtahu“ – tj. šlo o místo, které mohl vykonávat i člověk jeho nízké inteligence a žádného vzdělání, a přitom mu tato práce přinášela pocit smyslu a potřebnosti pro druhé. Po převratu bylo jeho místo zrušeno, on se ocitl na ulici coby bezdomovec, a tam se pomalu uchlastával k smrti. Umrzl.

  2. ra.ri.ta napsal:

    To co jste dnes napsala svědčí o vaší rezignaci nad problémem. Vláda takové rozhořčení nezaznamená a bude si dál rozvíjet svoji vlastní zištnou politiku.

    Nezbude, pokud doopravdy něco chcete změnit, než přijít s politickým projektem jenž upoutá značnou část národa ve volbách, zvolí vás a budete mít možnost odstranit to, co kritizujete. Jsou přirozeně i jiné méně korektně demokratické prostředky (AK47).

    V každém případě máte moji podporu.

  3. Tomáš napsal:

    Co je to vláda? Výsledný kompromis po volbách …. ten nebývá obvykle moc kvalitní. Také jsme mohli mít vládu, která by byla výsledkem povolebního „puče“, viz lánská schůzka spiklenců z ČSSD se Zemanem.

    Předchozí vlády, též výsledek povolebního kompromisu, též nic moc. Nejvíc si (prozatím) pamatuji vládu nevěrníka Nečase, který, co nejrychleji, podepsal církevní restituce, jehož milenka a sekretářka v jednom nechala sledovat, dnes už bývalou, manželku vojenskými špióny, která(milenka) byla soudem zproštěna obžaloby, ovšem zdůvodnění rozsudku je tajné. Z této vlády si ještě pamatuji Kalouska, který „odvážně“ přišel mezi demonstranty a provokoval je. Také fyzicky napadl mladíka, který, před Kalouskem, vyjádřil neuctivý politický názor právě na Kalouska. Trojici, která nejvíce ovlivnila předchozí vládu, doplňuje Drábek, který, na čas(do zrušení ústavním soudem), obnovil robotu, kterou zrušil, už v roce 1848, císař František Josef I.

    Nemám žádné iluze o vládě, jak české, tak evropské(EK). Co s tím? Nevím. Voliče, kteří by většinově mohli zvolit někoho (výrazně) lepšího, nevidím … většinově spíš jen voliče, kteří by byli schopni zvolit ještě někoho horšího, protože jediné „řešení“, které jsou schopni vymyslet, ale ne domyslet, je řešit společenské, politické, kulturní problémy za pomoci samopalu AK47. Toto „řešení“ bylo uplatněno už v Sýrii, problémy z toho má i EU.

    • ra.ri.ta napsal:

      Drahý Tomáši,

      patrně se vám nelíbí můj rozhodný postoj bránit se i s pomocí AK47 a poukazujete na osud Sýrie.

      Jste patrně velký tupec který nevnímá souvislosti. Sýrii rozvrátila USA a její důsledky seslala na naše domovy. Tu Sýrii vy pitomče tu již máme a tváříme se s celou Unii, že jako stále ještě dobrý.

      Máme tu právě takový svrab a neštovice s uprchlíky, jelikož na hranicích nebyla dostatečná palebná síla třeba právě i s pomocí AK47.

      • Tomáš napsal:

        Spikleneckými „teoriemi“ a „svalnatým“ slovníkem na mě dojem neuděláte.

        Není potřebné používat kanón na vrabce, na srbsko-maďarských hranicích je teď plot „zpevněný“ žiletkovým drátem, pokusy o jeho proražení a jiné poškozování jsou mařeny hasičskou stříkačkou, běženci, kteří chtějí plot prorazit, mají „koupel“ zadarmo. Tam kde stačí hasičská stříkačka, je nápad používat AK47 minimálně přehnané, mimo jiné to svědčí o „chytrosti“ autora takového nápadu.

        Nechte se vyšetřit u lékaře zda nemáte svrab, když Vás svědění kůže na něj nutí myslet, a psát o něm. Neštovice byly vymýceny(celosvětově), ty už nemají nikde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv