Poučení z Lidic

Zástupci Éra žen, z.s. a Platforma evropské civilizace položili dnes kytice k památníkům zavražděných lidických občanů. Jak jsme tam tak stáli uprostřed strašlivé bouřky s kroupami, která nás zastihla uprostřed bývalých Lidic, přemýšlela jsem o tom, proč právě vyhlazení Lidic bylo a je považováno za tak nebetyčný zločin. Vždyť ve válce se děly dokonce daleko strašlivější věci… Základem toho pobouření je NELOGIČNOST toho aktu. Údajně mělo být srovnání Lidic se zemí trestem za zabití říšského protektora Heydricha. Ale již v době, kdy padaly první výstřely do týlů lidických mužů bylo jasné, že toto spojení je absolutně vymyšlené. Byla to prachobyčejná pomsta z nenávisti. Právě ta nesouvislost příčiny a následku, tedy nulová příčina na straně obyvatel Lidic a ten strašlivý následek bylo to, co zdvihlo vlnu pobouření na celém světě. Protože lidský mozek totiž je stavěn tak, že nutně potřebuje, aby každý následek měla nějakou příčinu, aby platila kauzalita… Na kauzalitě je založena evoluce. Pokud kauzalita schází nebo je nedohledatelná (na příklad z důvodu chybějících primárních informačních zdrojů) lidský mozek udělá vše pro to, aby tu kauzalitu prostě našel. Právě proto jsou tak oblíbené nejrůznější spiklenecké teorie a víra je přikládána různým konspiračním spolkům: alchymisty, rosenkruciány a zednáři počínaje a Bildenbergem a Římským klubem konče. Protože prostě někde – NĚKDE – ta logická provázanost musí být…
Neexistence příčin a následků je pojmovým znakem totalitních režimů. Příkladmo – je zcela evidentní, že Milada Horáková se nikdy nedopustila žádné zrady na Československé republice, a přesto byla popravena. Zde však s ohledem na to, že paní Dr. Horáková byla aktivní protikomunistickou političkou, mohla být alespoň na první pohled důvěryhodná záminka – ta však u Lidic scházela i v té malé míře, ve které byla prezentována…
Když jsme všichni na náměstích v listopadu 1989 zvonili klíči, adoptovali jsme myšlenku Václava Havla, že „nejsme jako oni“. Můžeme se dohadovat o tom, co se skrývá pod tím „jako oni“. Pro mne to však je právě ono přihlášení se k nutnosti příčiny a následku. Nebýt „jako oni“ znamená, že budeme striktně trvat na kauzalitě. Po příčině následuje následek. Následek má svou příčinu…v příčině.
Avšak způsob realizace toho „nejsme jako oni“ ve skutečnosti dopadl tak… že jsme jako oni! Opakem násilí a nespravedlnosti totiž není pacifismus, ale… spravedlivý trest. Jestliže totalitním režimům schází v jejich konání PŘÍČINA, pak našemu post-demokratickému režimu schází… následek. Z příčiny jsme se k žádnému následku nedobrali…
A to je největší tragedie naší doby a – troufám si tvrdit – i největší tragedie odkazu Václava Havla. Nedostatek následků, nedostatek spravedlivého soudu z nás učinil…. to, čím byli oni… jen… tak trochu naruby.
A těmi „jako oni“ jsme, i když stojíme s povadlou kyticí pod stromy v parku lidického památníku a kolem zuří záplavová bouře.
Toť moje poznání z Lidic… jsme… jsme jako oni.

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv