Právo a politická korektnost

(krátký přednes, proslovený na  konferenci „Právnický podzim“ v rezidenci primátora hl. m. Prahy dne 18. listopadu 2014)

Vážení přátelé,

jsem poctěna, že mohu říci pár slov na téma „právo a politická korektnost“ právě v těchto prostorách, totiž v rezidenci pražského primátora, neb tato místa jsou mému srdci blízká a k dnešnímu tématu pro mne mimořádně přiléhavá. Právě zde jsem se totiž pod vedením odstupující primátora Tomáše Hudečka účastnila práce na rozšifrovávání causy Opencard, kauzy, která právě dnes překročila další milník ve snaze pochopit, co se vlastně stalo. Právě dnes totiž parlamentní vyšetřovací komise vyslovila názor, že causa Opencard byla podvodem od samého začátku, přičemž tento podvod byl pravděpodobně připraven jak politiky sídlícími na pražské radnici, tak i osobami mimo tehdejší magistrát. Je tedy zřejmé, že právo, respektive zneužití práva či přímo bezpráví se protnulo s politickou nekorektností, z čehož vznikla škoda, jejíž výši není možno přesně určit, leč méně než jedna miliarda to nebude.

Zároveň dospěla parlamentní komise k závěru, že vyšetřování orgánů činných v trestním řízení bylo takového charakteru, že je nutno je považovat za podvodné a jak na policejní orgán, tak na dozorující státní zástupkyni JUDr. Máchovou podala parlamentní vyšetřovací komise trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby. Mně osobně by se zde ještě líbil trestný čin podílnictví, protože pakliže by vyšetřující orgány konaly, respektive nekonaly tak, jak nekonaly, z pouhopouhé tuposti a neznalosti zákonů, což nepředpokládám, nezbývá než přisoudit jejich činům druhý motiv jejich jednání, totiž politické zadání a osobní prospěch.

Mohli bychom tedy všichni oslavovat, že je vše na dobré cestě a právo a spravedlnost zvítězilo nad zneužitím práva.

Zbývá nám však zde otázka politické korektnosti. Co myslíte, bylo korektní – a to jak právně, tak politicky – vyslovovat své zásadní pochybnosti o tom, zda vyšetřování Opencard bylo je vedeno správným směrem ještě před dnešním dnem?  Já jsem tyto zásadní pochybnosti měla a dne 4. září 2013 jsem je vyslovila. Stalo se tak na společné tiskové konferenci s mým tehdejším klientem panem Tomášem Hudečkem, když jsem prohlásila, že, cituji sama sebe „orgány činné v trestním řízení – míněno v cause Opencard – jsou buď pitomé, nebo podplacené“.

Co myslíte, bylo moje vystoupení politicky a právně korektní? Byla jsem oprávněna těmito slovy vyjádřit své podezření? Anebo jakými slovy je tedy možno vyjádřit podezření? Jsou skutečně zásadní slova, jestliže jejich obsah je naprosto zřejmý a navíc, jak se nyní jeví, oprávněný?

Ačkoliv se to nezdá, otázka přípustnosti jednání, které může být vnímáno jako kontroverzní a tedy otázka politické korektnosti je v naší kultuře přítomná dobrých dva tisíce let.  Pro dosvědčení toho si připomeňme jednu scénu z Nového zákona:

Ježíš přichází na Velikonoce do Jeruzaléma a v chrámu nachází prodavače dobytka, ovcí a holubů, i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všechny z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště“!

Co myslíte, zachoval se Ježíš politicky a právně korektně? Zajisté nikoliv. Správně a politicky korektně měl podat supliku k farizejům. Těm farizejům, kteří jej jen o pár dnů později zaprodali, anebo k Pilátovi, který si posléze nad ním umyl ruce. Přesto všichni, kdo vyrostli v křesťanské kultuře, vědí a věří, že Ježíš udělal správnou věc. Ovšem přesto, že to vědí, setrvale nabádají k politické korektnosti.

Kdepak, abychom mluvili o problémech s Cikány/Romy a o tom, že zde prosazujeme sice právně správnou, leč naprosto nefunkční politiku! Kdepak říci, že Evropská unie se mírou své legislativní zátěže blíží  mílovými kroky k bodu, po kterém nutně následuje kolaps celé společnosti, kdepak říci, že islám ohrožuje naše každodenní zvyky, rituály, naše hodnoty a bytostnou podstatu toho, čemu říkáme duchovní domov.  Kdepak, abych jménem své čistě ženské advokátní kanceláře prohlásila, že nás genderové kvóty pobuřují.

Kdepak říci o státní zástupkyni a policii, že by snad mohla být pitomá či podplacená! Nic takového není dovoleno.

Takovéto aspekty reality musí být za každou cenu potlačeny, politická korektnost musí být zachována.

Třeba tak, jak o tom svědčí následky výroku, který jsem pronesla na adresu těch, kdo vyšetřovali Opencard. Paní státní zástupkyně Máchová si totiž za moje výroky na mne stěžovala u České advokátní komory a ta mne za ně zcela korektně kárně potrestala nikoliv malou pokutou a ještě podstatně větší pohrůžkou, kdybych snad chtěla do budoucna ve svém nekorektním jednání pokračovat. Že jsem měla pravdu? Koho to zajímá! Byla jsem poučena, že nemám právo se vyjadřovat, nemám právo se vyjadřovat slovy, která jsem použila, že nemám právo se vůbec vyjadřovat k případu, který není pravomocně odsouzen – což, mimochodem, jsem učinila i dnes….

Vážení přátelé, jestliže dnes hovoříme o politické korektnosti a právu, dotýkáme se podstaty mnohem hlubší, než jaká je tvořena těmi, však víte, ošklivými, ošklivými slovíčky. Dotýkáme se otázky pravdy.  Pravdy s její trpkostí, i s její hanbou, s jejím bezvěrectvím, s jejím ponížením, s jejími pochybnostmi, s jejími nejistotami. Avšak pochybnosti nezaplašíme tím, že je přetřeme na politicky korektní růžovou a tím, že řekneme „ano, bude líp…“ Pochybnosti, překrývané údajnou korektností, je třeba zaplašit i zcela nekorektním a nekompromisním píděním se po pravdě. Neboť bylo řečeno:

 „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“

Vážení přátelé,

žádný problém politické korektnosti neexistuje. Existuje pouze jeden problém: problém naší vlastní zbabělosti pohlédnout do tváře skutečné realitě, ať je jakákoliv. Přeji vám, abyste spolu s nedůvěřujícím apoštolem Tomášem tu odvahu k pravdě v sobě našli a politickou korektnost ponechali farizejům, Pilátům pontským a dalším politickým mrtvolám, které, pokud jsou dnes vůbec zmiňovány, pak pouze jako odstrašující příklad.

Amen.

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv