Před devíti lety jsem kandidovala na místo soudkyně Ústavního soudu…

a dne 6. 8. 2003 jsem pronesla níže přepsanou řeč. Změnilo se za těch devět let něco?? Ne…. a když, tak k horšímu, o mnoho, mnoho k horšímu…

JUDr. Klára Veselá-Samková: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Doufám, že mi pan senátor Zlatuška odpustí, že budu svůj projev číst. Tak jako každé významné období vědy přineslo i nový model přírody, přineslo také období společenského vývoje snahu o vyslovení základních úhelných zákonných principů, které měly prolínat všemi dalšími zákony. Na hoře Sinaj byly před tisíci lety vysloveny principy, na nichž pak stála civilizace, kterou nyní nazýváme euroamerickou až do poloviny dvacátého století. Tehdy totiž došlo k pokusu o vyslovení dalších principů, které sice ani zdaleka nejsou nekompatibilní s těmi dříve uvedenými, ale které ony předchozí zásady významně posilují ve smyslu rovnosti, plnohodnotnosti všech osob, nacházejících se pod jurisdikcí daných norem.
Deklarace lidských práv, přijatá Organizací spojených národů, či Úmluva o základních lidských právech a svobodách jsou výsledkem naplňování snah vyjádřit tento novodobý fenomén rovnosti a zajistit mu aplikaci skrze všechny zákonné normy panující na tom kterém území naší planety.
V České republice to byla po roce 1989 Listina základních práv a svobod včleněná do Ústavy naší země, která artikuluje jen ten základní nový princip rovnosti, která vyjadřuje zásady nediskriminace a vyjadřuje principy práva, jež mají prolínat celým platným právním řádem České republiky.
Domnívám se, že jsou to právě zásady vyjádřené v této Listině a jejich nadřazenost nad pozitivním právem, která činí tuto část ústavního pořádku ČR tím nejdůležitějším, čím naše země ve svém právním řádu disponuje. Jsem přesvědčena, že zásady lidských práv jsou nejoprávněnějším základem vyjadřujícím lidství, úctu k životu, k ostatním bytostem i ke všemu, co nás obklopuje.
Je úhelným kamenem naší civilizace, když říkám, že bez existence této úcty, rovnosti v právech a povinnostech je jakýkoliv zákon, jakýkoliv čin neplatný, neúčinný a není možno na něj brát zřetel. Tak, jako je nejdůležitější moderní zásadou princip rovnosti, jsou nejdůležitějšími ze všech soudců ti, kteří rozhodují, zda tento stěžejní princip byl nebo nebyl porušen. Tak jako stojí principy lidských práv a součást ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod nad všemi zákony, tak Ústavní soud stojí svým způsobem nad všemi soudy, a to, o čem rozhoduje, není nic menšího než rozhodování o podstatě lidství.
Ucházet se o členství v tomto soudním sboru je to nejvíce, čeho se může kterýkoliv právník opovážit, neboť kdo je natolik dokonalý, že by sám se mohl odvážit říkat o jiných soudcích: ty ses provinil proti člověčenství, nesoudil jsi spravedlivě.
Tak dokonalý není nikdo. A jestliže já nyní stojím zde před vámi a říkám, opovažuji se chtít soudit, pak tak činím jenom proto, že jsem si vědoma této všeobecné nedokonalosti, a to jak u jiných, tak pochopitelně i u sebe.
To, co mohu snad nabídnout navíc a čím bych se mohla snad pokusit alespoň částečně nahradit svoji vlastní lidskou nedokonalost, je hluboké a nezvratitelné přesvědčení, které jsem aplikovala po celou dobu svého profesního života. Je jím přesvědčení, že nikoliv zachovávání práv a důstojnosti pouze těch, kteří mají sílu a prostředky se sami bránit, ale zachovávání práv a důstojnosti také těch nejubožejších, nejzranitelnějších, nejbezmocnějších a nejnedůstojnějších je měřítkem důstojnosti a spravedlnosti, prosazujíc tak základní práva všech, obhajovala jsem rovněž ty, u nichž se obhajoba snad ani nepředpokládá, ty nejbídnější. Proto si nyní troufám nabídnout vám a této své zemi, svému národu své služby.
Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, schvalováním ústavních soudců Ústavního soudu realizuje vaše ctěné shromáždění jedno ze svých nejvýsostnějších práv, jedno z těch, na kterých jsou založeny principy právního státu. Není nic podstatnějšího než způsob, jak se při svém konstituování navzájem ovlivňují tři pilíře novodobého státu, tedy moc zákonodárná, moc výkonná a soudní.
Svým rozhodováním o mojí kandidatuře rozhodujete nejen o mojí osobě, ale zároveň naplňujete i jeden ze základních mechanizmů našeho ústavního pořádku.
Protože jsem si vědoma mnohosti aspektů vaší volby, skloním se před ní v pokoře, ať budou její výsledky jakékoliv. A když se podívám na výsledky dnešního hlasování, věřím, že tento můj projev neberete jako frázi.
Začala jsem s jednou horou, skončím, když dovolíte, s druhou. Podle jistého Matouše, kterému se v jistých kruzích říká evangelista, bylo na jiné další hoře řečeno, že blahoslavení jsou ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti. Já určitě nejsem blahoslavená tak, jak to měl kazatel této myšlenky na mysli. Mohu vám však říci s upřímností srdce, že hladovím a žízním po spravedlnosti. Jestliže se svou volbou přikloníte k mé kandidatuře na místo ústavního soudce ČR, pak moje veškeré úsilí bude směřovat k tomu, aby žízeň i hlad těch, kteří se na tento soudcovský sbor obrátí, došly spravedlivého uspokojení.

Posted in Nezařazené
1 Comment » for Před devíti lety jsem kandidovala na místo soudkyně Ústavního soudu…
  1. Zdeněk Boruta napsal:

    Děkuji za napsané,přečtené a nepochopené ne z vaší viny.Vidím kontinuitu a tak věřím,že jste to myslela vážně. Zdeněk Boruta

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv