Proč mám ráda Miloše Zemana

Miloše Zemana znám dvacet tři let, od chvíle, kdy jsme v červnu 1990 spolu zasedli jako poslanci ve Federálním shromáždění. On ovšem jako celebrita a já jako ta, co je „za cikány“. Byli jsme spolu ve stejném poslaneckém klubu Občanského fóra, který se ovšem začal záhy polarizovat, a to tak, že pan Zeman byl na straně jedné a ti, ze kterých vznikla ODS, případně „nezávislí a nezařazení“ poslanci na straně druhé. A my druzí jsme docela silně trpěli….. Vzpomínám na Michala Prokopa, který seděl se mnou v poslanecké lavici, který při projevech Miloše Zemana poměrně pravidelně polohlasně zpívával budovatelské písně z 50. let, za což byl (na př. při projednávání zemědělského zákona) pokropen sprškou biologických produktů od uražených družstevnic, sedících na galerii pro veřejnost.
Ve chvílích, kdy páně Zemanův projev přesáhl penzum snesitelnosti – což se dělo tak po čtvrt hodině – vytráceli jsme se do parlamentní kantýny, kde jsme od obsluhy (mimochodem, stále v činné službě v PSP) si nechávali donést „kafe“, což byl fernet v hrníčcích od kafe. Ve „federálu“ bylo totiž jinak konzumování alkoholických nápojů zakázáno. Bohužel však i tak se do restauračního zařízení přenášelo vysílání ze sněmovního sálu, takže jeden neunikl. S alkoholem se daly bonmoty pana řečníka, obecně přezdívaného „sebeerekt“, přežít. Člověk mohl alespoň vychutnat ty pauzy, se kterými nechával přednášející svoje bonmoty odeznít, užít si, jak se opájí sými vlastními slovy, a pořádně se tomu zasmát.
S panem Zemanem jsem nesouhlasila v asi tak 99,9% jeho názorů. Ta jedna desetina se vztahovala k jeho návrhu, aby se Den vítězství přesunul z nesmyslného 9. května na 8. květen, kdy jej slaví celá Evropa.
A teď se možná zeptáte, proč jsem pana Zemana volila za prezidenta, proč jsem chtěla, aby se jím stal.
Protože je ČITELNÝ.
Přece bylo všem úplně jasné, co bude po jeho intronizaci následovat. Můžeme dát nohy na stůl a pokojně si odškrtávat políčka jednotlivých situací, o kterých jsme přesně věděli, že nastanou. Prezidentská opilost v časných dopoledních hodinách (dále tzv. „slabá virozka“ v přímém televizním přenosu byla jedna z možností, která trůnila na samém vrcholku očekávaných scénářů.
Myslíte si, že šlo volit jinak? Jistěže: v každém případě hůř. Nečitelnost, loutkovitost ostatních kandidátů, jejich duchovní a duševní prázdnota byla evidentní. A zejména naprostá nepředvídatelnost jejich postojů.
Takže si užijme prezidenta, který je předvídatelný. Třeba se nám za čtyři a půl roku podaří zvolit někoho, kdo bude nejen předvídatelný, ale bude mít rozum a srdce na správném místě, bude koncepční, vzdělaný, moudrý a nikoliv mocichtivý. Mým kandidátem je pan Václav Cílek, jehož čas ovšem dosud nenastal.

Posted in Nezařazené
1 Comment » for Proč mám ráda Miloše Zemana
  1. Jana Novakova napsal:

    Ufff, to se mi odlehlo. A ja se lekla, ze jednou s vami v necem proboha souhlasim. Ja mam pana prezidenta Zemana moc rada a vazim si ho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv