Proč nebýt hodná holka

(Původně psáno na objednávku pro jistý ženský časopis, který nakonec neměl ty koule článek uveřejnit..proč asi..)

Je to hodná holka“ říkají často a není zcela jisto, zda se vlastně nepošklebují.

Co to vlastně znamená „být hodná“ a proč je to obecně vnímáno jako kladná vlastnost? Co to nás, ženy, tak nekompromisně pudí k tomu „být hodná“ a co nám to přináší?

Pod pojmem „být hodná“ se rozumí být vstřícná, asertivní, obětavá, laskavá. To jsou všechno kladné vlastnosti a správně bychom měli/y jejich rozvoj podporovat, a to samozřejmě nejen u žen, ale i u mužů. Pod pojmem „hodná holka“ se ale obvykle skrývá ještě jiný význam, jiná další hodnota, a tou je nevyváženost. Jestliže jste „hodná“, tak v té „hodnosti“ je také obsaženo, že dáváte ze sebe víc než přijímáte, respektive, než je dáváno vám. Že děláte práci a zaplňujete svůj mentální prostor místo někoho jiného. Doveďme tuto myšlenku do konce! Jestliže děláte práci místo někoho jiného, jestliže přemýšlíte místo někoho jiného, pak vy jste sice „hodná holka“ ale ten, kdo se takto k vám chová se chová jako cooooo???? Jako parazit. Ošklivé slovo – a na skladě mám ještě ošklivější. Pojďme se k němu propracovat z jiného úhlu pohledu.

Ženám je vlastní se starat především o děti. Začíná to utíráním zadečku a končí (tedy nekončí) nekonečnými telefonáty: máš zaplacené obědy? Podal sis daňové přiznání za brigády? Jak jsi na tom s…. dosaďte libovolné… Ano, toto ženě náleží (o otcích se teď nebavíme, předesílám že otcům náleží trošičku jiné starosti, o tom ale někdy příště) – vůči komu? Vůči dětem. Protože mozek lidského mláděte dozrává až ve 21 letech – s čímž v dobách dřívějších obdivuhodně korelovalo přiznání dospělosti právě v 21 letech – je takovéto opatrovnické jednání vůči vlastnímu potomstvu akceptovatelné právě do tohoto věku. Co když se ale takového jednání od vás dožaduje osoba, která je daleko za hranicí tohoto věkového limitu? Co tím o sobě takový člověk říká? Že je – dítě… anebo že je mentálně retardovaný. A teď si vezměte, že naprostá většina partnerů/manželů po svých partnerkách/manželkách chce, aby byly „hodné holky“. Co tím říkají o sobě? Inu, že jsou… děti nebo mentálně retardovaní. V žádném případě to nejsou partneři. Jsou to osoby, které se – nejčastěji z vlastní lenosti – staví do pozice závislé osoby. Přičemž zároveň chce každý takový partner/manžel být samozřejmě muž, respektive M.U.Ž. Dostává se tedy vůči své partnerce do naprosto schizofrenní pozice. Na jednu stranu se dožaduje kontinuální podpory, čímž sám sebe nevědomky ponižuje, na druhé straně je mu toto ponižování se bytostně cizí a vynahrazuje si ho zdůrazňováním vlastní nadřazenosti – superiority. Schizofrenie, jak známo, není choroba, se kterou se dá dlouhodobě šťastně žít. Na základě čeho tedy docházíte, drahé přítelkyně, k závěru, že můžete dlouhodobě žít ve vztahu s někým, vůči komu se chováte jako „hodná holka“? Ano, jste to VY, kdo právě tímto přístupem svůj vztah s mužem (a to jak s malým, tak velkým M) zabíjíte. Rozhoupáváte mužskou schizofrenii „děťátko(blbeček)“ x „pán a vládce světa“ do poloh, které při zdravém rozumu nemůže unést nikdo! Být tedy „hodná holka“ má naprosto kontraproduktivní účinky. To, že se svému partnerovi obětujete, že jej podporujete finančně, prací – a to jak domácí, tak profesně – že přemýšlíte nad jeho problémy více než on, má jednoznačně devastující vliv. A to na oba partnery!

Partnerovi/manželovi znemožníte, aby byl vaším skutečným partnerem. Tím, že jste „hodná holka“, jej vlastně nepřímo ponižujete. A vy? Vy nejste ponížená? Jaká je vaše skutečná hodnota, když sama sebe pasujete na služku? A tou služkou nemíním úklid domácnosti, ale neuvěřitelnou škálu činností, které, jak jsem zjistila svou 24letou praxí rozvodové advokátky, ženy pro muže vykonávají. Jen tak příkladmo: vedení účetnictví – to je úplná klasika. Starost o nemovitosti vlastněné buď ve společném jmění manželů nebo i manželem či partnerem samotným. A opět tím nemám na mysli starost o placení inkasa panelákového bytu, obývaného rodinou, ale často je těch bytů či dokonce nájemních domů několik…No tak „se“ jedná s nájemníky, s dodavateli služeb, s řemeslníky… ono se to samo se to… Jenomže to dělá žena. Další klasikou je bankovnictví, či spíše funkce finanční ředitelky… nevěřili byste, kolik času se dá promarnit nad zadáváním platebních příkazů. Za svůj život jsem slyšela o jediné advokátce, která se alespoň pokusila fakturovat (marně) své právní služby firmě svého manžela. Mimochodem: s tím se rozvedla a její následující partner ji zavraždil. Před tím záhadně z jejího advokátního sejfu zmizely všechny peníze, které po něm nerozvážně chtěla zpět.

Samostatnou kapitolou je pak zvelebování nemovitosti, vlastněné partnerem, a to vlastnoruční prací partnerky či manželky. Vlastní pan choť ruinu? Já zase vlastním působivý seznam činností, které partnerky provedly k zušlechtění partnerova sídla. Bezkonkurenční prim drží dáma, u níž partnerova nemovitost stála na pozemku s mnoha výmoly, strništi a haldami – prostě terénními nerovnostmi. Dotyčná zakoupila za svou mzdu zdravotní sestry vyřazený buldozer a u vidiny vzorné zahrady celý pozemek dokonale zplanýrovala. Po vykonané práci buldozer dokonce s mírným ziskem prodala a za stržené peníze pozemek svého partnera nádherně obsázela. Její levandule je naprosto vzorová a má pouze jednu vadu: ona sama z ní nevlastní ani lísteček.  V případě rozchodu jí čeká dohadování, zda spolu žili či nežili ve společné domácnosti a zda se tedy lhůty pro vymáhání vložených finančních prostředků zastavily v běhu či nikoliv. Jediné, co jí zůstane zcela určitě, jsou krásné vzpomínky na buldozer.

Podle mých dlouhodobých zkušeností je česká žena tím nejefektivnějším prostředkem, jak zdokonalit a přivést k rozkvětu naprosto cokoliv. Už jsem slyšela o vlastnoručně postavených kamnech, stavebních pracích, starosti o vozový rodinný park (automechanik ti to udělá dřív a raději a levněji než mě – to víš, ženská…tak to zařiď…) a dál už to snad ani nebudu rozvádět. A propos rozvádět (se) – co myslíte, jak to dopadne s prací a ženy, investované jak do společného jmění manželů, která vedla ke zhodnocení majetku (tedy v podstatě se jedná vklad z výlučného majetku, totiž vlastní pracovní síly, do SJM) tak do majetku manžela?? Ano, tušíte správně, naprosto nijak… Po dvaceti letech manželství si z manželovy chalupy můžete odnést tak maximálně ty dečky, které jste s láskou vyšívala.

Aby bylo jasno: jsem velkým zastáncem vzájemné partnerské pomoci. Musí to však být pomoc vzájemná a dlouhodobě vyvážená. Pomoc je totiž jeden z hlavních důvodů, proč jsou partneři spolu. Vzájemná pomoc v partnerství je však něco úplně jiného než být „hodná holka“, Dokonce to je svým způsobem ve vzájemném protikladu. S lítostí však musím konstatovat, že být „hodná holka“ je nejenom přístup, který manželství psychicky zlikviduje, ale navíc je to ten nejblbější způsob, jak vyplýtvat vlastní síly bez jakékoliv naděje na reciprocitu, respektive, je způsob života, který s naprostou určitostí vede zásadním životním ztrátám. Čímž naprosto nemyslím jen peníze. Když totiž do něčeho investujete svou práci, investujete do předmětu své práce kus svého života. Těžko najít někoho, kdo pracuje – a to zejména na něčem, co vlastně dělat nemusí –  aniž by k předmětu této práce, této části života, získal nějaký emocionální vztah. Pakliže o výsledek této své činnosti přijde, není to jen finanční ztráta. Je to také zásadní ztráta emocionální.

Určitě tušíte, jaká je moje závěrečná rada: NEBUĎTE HODNÁ HOLKA!  Buďte spravedlivá! Žádejte od ostatních to, co žádáte od sebe – a od sebe žádejte jen to, co chcete od ostatních. TOTO je totiž známka dospělosti. A platí to vůči vlastním rodičům, vůči vlastním dětem i vůči vlastnímu partnerovi. Je to nejen spravedlivé, ale je to nesmírně psychicky úlevné. Jeden z nejkrásnějších pocitů, které jsem kdy zažila, bylo, když jsem jako mladá žena řekla své matce: „víš co, mami – seď. Teď to místo tebe udělám já.“ A v duchu jsem si promítla všechny ty roky otravných prací, které moje máma dělala, abych já mohla dělat to, co dělají nedospělí. A bezmezně se těším, až se jednou toho samého dočkám od své dcery. Bude to totiž známka toho, že je jednak dospělá a jednak že není HODNÁ HOLKA. Hurá.

Klára A. Samková

klara.samkova@lawyers.cz

www.lawyers.cz

www.zrcadleni,cz

 

Posted in Nezařazené
1 Comment » for Proč nebýt hodná holka
  1. Zdeněk Boruta napsal:

    Hezky napsáno Kláro a pod vše se ochotně podepíši.Při čtení textu mi ale vyběhl koment mé babičky o tom,že manželství a partnerství vůbec,představuje nerovnovážný vztah,kdy chvíli jeden táhne a druhý je tažen a v momentě,kdy je to nutné,najednou táhne tažený a první je tažen.Tento jev nastává automaticky a původně nerovnovážný vztah se stává vyváženým. Zdeněk

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv