Proklínat se zakazuje!

Podle „Etického kodexu“ České advokátní komory, organizace, v níž je pro každého advokáta členství povinné, je každý advokát povinen se chovat důstojně A to nejen při výkonu své advokátní praxe, ale i v soukromí. Na příklad  se musí se důstojně oblékat, nesmí mluvit sprostě, musí platit své závazky – a to i ty, které s advokacií nesouvisí. Je kárným proviněním, jestliže advokát neplatí na příklad nájem své kanceláře. Kárný postih za neplacení hypotéky jsem zatím nezaznamenala, ovšem také jsem zaznamenala, že matka – advokátka – může léta účelově mařit styk svého dítěte s jeho otcem a České advokátní komoře to je úplně šumák.

Já jsem se dostala do střetu s ČAK již jednou, když jsem v souvislosti s trestním stíháním bývalého primátora Tomáše Hudečka řekla, že „orgány činné v trestním řízení jsou buď pitomé nebo podplacené“. Ozvala se k tomu paní státní zástupkyně JUDr. Dagmar Máchová, která si na mne stěžovala, že znevažuji její úřad. Pokuta mne neminula, nehledě na to, že dotyčná „dozorující státní zástupkyně“ byla následně sama vyšetřovaná v souvislosti právě s causou Open Card a stíháním Tomáše Hudečka parlamentní komisí, která doporučila podat na ni trestní oznámení… Takže v zásadě jsem byla kárně odsouzena za něco, co následně byla potvrzeno jako realita, anebo, abychom byli zdrženlivější, jako zcela odůvodněné a opodstatněné podezření.

Nyní Česká advokátní komora opět „šetří“ a rozhodla se na mne podat kárnou žalobu za to, že jsem „proklela“ tureckého velvyslance, který zcela frapantně porušil (ovšem za naprostého nezájmu jakýchkoliv českých odpovědných míst) české právní normy. Na znění kárné žaloby jsem rozhodně zvědavá a budu žádat, aby se Česká advokátní komora vypořádala i s mými námitkami, které jsem jim dávno poslala. Zde jsou:


Česká advokátní komora

k rukám JUDr. Jarmily Krejčí

kontrolní oddělení

Národní třída 16

110 00 Praha 1                                                                                                                                           v Praze, dne 29. září. 2016

 

k vámi uváděné spisové značce                  864/2016K

avšak ve stejné věci k Vaší značce             596/2016 K

a v návaznosti na                                         503/2016 K

 

Vážená paní doktorko,

bylo mi doručeno z České advokátní komory podání PČR, kterým mi je sdělováno, že jsem se pravděpodobně dopustila přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb. tím, že jsem se dne 7. 6. 2016 zúčastnila veřejného předčítání mého projevu před tureckým velvyslanectvím v Praze, Na Ořechovce 733/69, krátce zde vystoupila a zde jsem na adresu tureckého velvyslance mimo jiné řekla:

         „A protože, pane velvyslanče, nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám vás, proklínám vás, proklínám vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny a umřete beze cti.“

Policie ČR dospěla k názoru, že tímto svým jednáním jsem se mohla dopustit přestupku a zároveň jsem mohla porušit zákon o advokacii, respektive závazná etická pravidla České advokátní komory tím, že jsem svým výše popsaným jednáním snížila důstojnost advokátního stavu. Proto mne PČR „odevzdala“ k projednání České advokátní komoře.

Především chci říci, že moje jednání již „šetříte“ pod spisovou značkou 596/2016 K, takže věc je vedena duplicitně, což jste zjevně nepostřehli.

Věc má také přímou návaznost na stížnost, respektive Vaši žádost o „vysvětlení“ mého projevu v Parlamentu ČR ze dne 18. 5. 2016, která je projednávána pod spisovou značkou 503/2016 K. S ohledem na návaznost této posledně jmenované věci na věc, projednávanou pod dříve uvedenými sp. značkami, dovoluji si navrhnout, aby všechny tři věci byly sloučeny do jedné.

V návaznosti na tento svůj procesní návrh popíši krátce meritum věci:

Na den 18. 5. 2016 mne poslanec Zdeněk Soukup (ANO) pozval do Poslanecké sněmovny, kde pořádal diskusní dopoledne na téma „Máme se bát islámu“. Tohoto setkání se z řad diskutujících

zúčastnili jak zastánci islámu, včetně pana Muneeba Hassana Alrawiho, předsedy Ústředí muslimských obcí v České republice. Já jsem byla pozvána proto, že moje negativní stanoviska k islámu jsou všeobecně známa a měla jsem je obhájit. (Což jsem dle mého názoru též učinila).

Toto přednáškové dopoledne bylo primárně určeno pro poslance, senátory a jimi pozvané hosty, odehrávalo se v zasedací místnosti zvané „Státní akty“ a přítomno bylo odhadem asi 100 osob.

Asi dva dny před konáním přednášek mi zavolal organizátor, poslanec Zdeněk Soukup, a sdělil mi svoje značné obavy o průběh přednáškového dopoledne s tím, že se jemu neznámým způsobem dozvěděli o přednášce někteří diplomaté z islámských zemí a požádali jej, aby mohli být přednášce přítomni. Pan poslanec se obával výtržností a ptal se mne, co má dělat. Sdělila jsem mu (i když, upřímně řečeno, vůbec nechápu, proč se obracel zrovna na mne), že podle mého názoru je úplně jedno, kdo se přednášek zúčastní, a jako důkaz, že z mojí strany skutečně nehrozí žádné výstřednosti, poskytla jsem mu svou připravenou přednášku, založenou na výhradně právní a filosofické argumentaci, předem. Obsah mojí přednášky pana poslance velmi uspokojil, ostatně některé její části jsem diskutovala i s naším předním – pravda antiislámským – odborníkem na islám, panem Benjaminem Kurasem. Pan poslanec mi tedy sdělil, že zajistil pracovníkům ambasád simultánní překlad do angličtiny a rovněž zabezpečil mimořádná bezpečnostní opatření, ale v zásadě byl dosti roztrpčen, protože tito diplomaté nebyli cílovou skupinou, pro které bylo diskusní dopoledne určeno. Pro zajištění hladkého průběhu jsem i já přispěla tím, že jsem sama na své náklady nechala svůj projev přeložit. Zde na tomto místě musím vyjádřit politování, že Česká advokátní komora se skutečným textem mého projevu v prošetřované stížnosti č. 503/2016 K vůbec nezabývala (ačkoliv je zcela běžně všude na internetu přístupný), spokojila se s vytrženými částmi a ještě spíše komentáři novinářů, které byly často skutečnému obsahu velmi vzdálené, neboť řada novinářů evidentně vůbec nepochopila moji právní argumentaci anebo nevěděla, o čem mluvím, a odmítla se na dané téma dovzdělat. Uvádím, že opravdu nemohu být zodpovědná za to, co který pisálek napsal a co nepochopil. Přístup ČAKu, který je opřen o zpravodajství ČTK a komentářů ze zdrojů typu „Novinky.cz“ pak považuji za krajně pofidérní. V každém případě připojím text svého původního projevu do přílohy tohoto svého vyjádření.

Jak již řečeno, na přednášku se dostavili pracovníci ambasád některých islámských zemí, z neislámských zem požádalo o možnost zúčastnit se pouze Rakousko, kde požádali o účast pan Mag. Martin Gärtner – rada vyslanec a paní Kristin Schwarz z Rakouského velvyslanectví v Praze.

Z islámských zemí se jmenovitě se dostavili:

– pan Essameldin Badran, třetí tajemník velvyslanectví Egypta

– velvyslanec pan J.E. Walid Shiltagh a první tajemník ambasády pan Ahmed Al-Dhalimi z velvyslanectví Iráku

– velvyslanec pan J.E. Dr. Farid Shafiyev a tlumočník p. Eldar Valiyev z velvyslanectví republiky Ázerbájdžán

– chargé d’affaires pan Tamer Almassri z Velvyslanectví Státu Palestina

– velvyslanec J.E. pan Ahmet Necati Bigali z velvyslanectví Turecké republiky

– velvyslanec J.E. pan Ayman Aladsani z velvyslanectví Kuvajtu

– velvyslanec J.E. pan Fouad Bouattoura  a pan Brahim Lenemar, rada, z velvyslanectví Alžírska

– pan Abdeslam Maleh, zástupce velvyslance a pan Bouchra Lhilali, první tajemník z Velvyslanectví Marockého království,

– velvyslanec J.E. pan Abdullah Al Alsheikh z Velvyslanectví Saudské Arábie,

– pan Jaber Ali Ibrahim Malik AlShehhi, druhý tajemník velvyslanectví Spojených Arabských Emirátů

Všichni diplomaté z islámských zem se posadili po vstupu do sálu na společné místo v předních řadách, přičemž obklopili evidentního vůdce skupiny, velvyslance Turecka, pana Ahmeta Bigaliho.

Pokud se pamatuji správně, měla jsem projev téměř jako poslední, přičemž právní otázky zůstaly jenom na mně, protože poslankyně prof. Válková, která měla vést právní blok, se v podstatě odmítla diskuse zúčastnit, svůj avizovaný příspěvek ani nepřednesla a vyjádřila se pouze v tom smyslu, že se musíme všichni tolerovat. Veškeré projevy vyslechli členové diplomatického sboru v naprosté tichosti a bez připomínek, i když na příklad příspěvek pana Benjamina Kurase byl podle mého názoru opravdu ostrý a konfrontační. Po několika větách, které jsem pronesla já, však diplomaté začali vstávat, křikem se dožadovali okamžitého ukončení mého projevu, viděla jsem vzrušenou gestikulaci, kterou jsem identifikovala i jako hrozbu pěstmi. Jednotlivé osoby vykřikovaly, že urážím islám. Evidentním vůdcem této skupiny byl velvyslanec Turecké republiky, což je s podivem, když Turecko se proklamuje jako sekulární stát. Moderátor konference byl zcela zmaten a rovněž se mi pokusil zabránit v dokončení mého projevu. Nato se ozvala další část publika a došlo k výměně názorů mezi velkou částí publika a členy diplomatického sboru, přičemž z publika se ozývaly hlasy, že všichni mají právo se vyjádřit, tedy i já, a požadovali, abych pokračovala ve svém projevu. Protože kamera, zorganizovaná Poslaneckou sněmovnou, byla primárně umístěna tak, aby snímala řečníky, nikoliv publikum, nejsem si zcela jista, zda byla tato část dosti masivní hádky přítomného publika zachycena, ale hlasy by měly být nahrané. Pokud ČAK toto bude považovat za nutné, pokusím se videonahrávku zajistit.

V momentě, kdy jsem začala pokračovat v přednesu svého projevu, ostentativně se zvedl velvyslanec Turecka, a následován dalšími členy diplomatického sboru islámských zemí opustil zasedací síň a následně i budovu Poslanecké sněmovny. Zůstal pouze velvyslanec Ázerbájdžánu, se svým tlumočníkem, kteří se následně velmi účinně a podnětně zapojili do diskuse. Dlužno podotknout, že diplomat z Ázerbájdžánu a jeho tlumočník seděli již d počátku poněkud stranou, respektive za skupinkou diplomatů, kteří odešli. Diplomaté z Rakouska se do diskuse žádným způsobem nezapojili.

Jsem přesvědčená o tom, že přítomnost členů diplomatického sboru islámských zemí byla od počátku plánovaná a řízená provokace, která měla zamezit skutečné diskusi na dané téma. Jednání členů diplomatického sboru považuji za vrcholně urážlivé nejen vůči mně, ale především vůči hostiteli, poslanci Zdeňku Soukupovi, který celou akci s nemalým úsilím zorganizoval, také ze svých poslaneckých fondů zaplatil a zabezpečil tlumočení i mimořádná bezpečnostní opaření právě s ohledem na postavení členů diplomatického sboru.

Následně byl evidentní vůdce celé této provokatérské skupiny, velvyslanec Ahmet Bigali, pozván do České televize, kde mu byl dán prostor po dobu zhruba 15 – 20 minut, kde většinu vysílacího času mi bohapustě spílal a nakonec požadoval moje trestní stíhání. Tímto svým jednáním velvyslanec Bigali frapantně porušil Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích (u nás publikovaná pod č. 157/196Sb.), která zakazuje, aby se diplomat jakkoliv vměšoval do vnitrostátních záležitostí hostitelské země. Bylo by tedy na místě očekávat, že po takovém excesu, jakého se výše jmenovaní diplomaté dopustili, je požádá dle standardního diplomatického protokolu české Ministerstvo zahraničních věcí o vysvětlení, případně pošle zemím, které jsou těmito diplomaty zastoupeny, svou nesouhlasnou nótu, případně přijme jiné opatření. Nic z toho se však nestalo, české Ministerstvo zahraničních věcí ostudně přihlíželo a strpělo zasahování těchto diplomatů do vnitrostátních záležitostí České republiky a do narušení průběhu demokratické diskusní akce, konající se přímo na půdě Parlamentu ČR! Osobně jsem přesvědčena o tom, že toto nekonání je zásadním porušením ministra zahraničních věcí ČR, a to jak po stránce politické, tak po stránce právní, a je dokladem, že ČR není schopna hájit svou zahraniční politiku dokonce ani ve svém vlastním domovském státu – v centru Prahy. Kromě toho, že jsem se nedočkala zastání a zákonné opory od Ministerstva zahraničních věcí, je nutno dodat, že jsem neměla možnost se ani obhájit v médiích, neboť Česká televize, která nabídla tak enormní prostor panu Bigalimu, velvyslanci Turecka, mně vystoupit neumožnila, nabídla mi pouze možnost dvouminutového šotu přes telefon, když ovšem ani redaktor mi nebyl schopen garantovat, co bude z mého stanoviska odvysíláno. Na takové podmínky jsem ovšem nemohla přistoupit a takto diskriminující přístup veřejnosprávní (!!!) televize jsem odmítla.

Místo toho, aby české Ministerstvo zahraničních věcí, když ne kvůli mně, tak kvůli pošpinění půdy Poslanecké sněmovny a kvůli evidentnímu zneužití diplomatické imunity výše uvedenými osobami, podniklo příslušné kompetentní kroky, začala jsem být já – přesně dle přání velvyslance Bigaliho – trestně stíhána!  Na tomto místě je třeba říci, že teprve z přípisu, který poslala Policie ČR České advokátní komoře a který jste vy nyní poslali mně, jsem zjistila, že toto trestní stíhání bylo vůči mně zastaveno.

Nicméně vraťme se na začátek června, kdy Ministerstvo zahraničních věcí zcela ostudně zanedbalo své zákonné povinnosti, diplomaté zneužili své diplomatické imunity a já jsem byla stíhána za právně-filosofický rozbor islámu, (dovoluji si zde připomenout, že můj „malý doktorát“ mám z dějin státu a práva a právní teorie, „velký“ doktorát pak pouze z právní teorie, takže se cítím být k takovému hodnocení kvalifikována), přednesený na pozvání (!!!) v Poslanecké sněmovně. Proti tomuto útoku na mou osobu jsem neměla naprosto žádnou možnost se bránit, a to ani mediálně – tento prostor jsem od médií nedostala – ani podáním trestního oznámení – neboť diplomaté nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu.

Takto vzniklá situace popudila řadu občanů, neboť porušení Vídeňské úmluvy, zneužití diplomatické imunity a zároveň očividná zbabělost a nekompetence Ministerstva zahraničních věcí byla viditelná i pro právní laiky. Proto zcela nezávisle na mne – já jsem byla o této akci informována snad dva dny předem – vznikla iniciativa, při které se organizátoři rozhodli přečíst ještě jednou můj projev přímo před velvyslanectvím Turecké republiky.

V uvedený den a hodinu jsem se posléze před Turecké velvyslanectví také dostavila a je pravda, že jsem vyřkla věty, které PČR kvalifikovala jako projev, kterým jsem mohla spáchat přestupek.

K vyřčení těchto vět mne vedla následující úvaha:

Především je nutno vyjít z toho, že poslanec Ahmet Bigali  odmítl demokratickou diskusi na akci, která:

  • nebyla původně určena jemu ani jeho společníkům, na kterou se vnutil a pouze na základě dobré vůle organizátora – poslance Zdeňka Soukupa mu bylo umožněno se jí zúčastnit.
  • byla diskusní akcí, což jmenovaný i jeho suita dobře předem věděli.
  • byla na půdě Poslanecké sněmovny. Svým odchodem tedy diplomaté urazili Českou republiku, zastupitelskou demokracii i Poslaneckou sněmovnu ČR. Je pozoruhodné, že předseda PSP – ostatně stejné stranické příslušnosti jako ministr zahraničních věcí, oba ČSSD, se nad nehorázným chováním diplomatů na půdě Poslanecké sněmovny nepozastavil a nežádal od nich omluvu.

Jsem přesvědčena, že ze strany výše jmenovaných diplomatů se jednalo o předem naplánovanou provokativní a provokační akci, která jim také beze zbytku vyšla, protože na jejich protiprávní jednání nikdo z ústavních činitelů, kteří k tomu byli dle mého názoru nejen oprávněni, ale i povinni, nereagoval.

Akce diplomatů byla završena večerním vysíláním veřejnoprávní České televize, která dala cizímu diplomatovi prostor pro jeho protiprávní jednání, totiž veřejné šíření jeho požadavku na moje trestní stíhání. Stalo se tak za naprostého nezájmu, tím méně následného postihu ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která má na apolitičnost České televize a dodržování zákonů Českou televizí dohlížet. Ostatně nelze přehlédnout, že jak předseda RRTV, tak i tři místopředsedové byli zvoleni Poslaneckou sněmovnou do funkcí v dubnu 2015, tedy za současné vlády, vedené ČSSD, tedy tato Rada se nachází evidentně pod jejím vlivem.

Proto mi nezbývá než konstatovat, že

  • ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD)
  • předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD)
  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílaní, jednající svým předsedou Bc. Ivanem Krejčím (nominován ČSSD)

nesplnili svoje povinnosti, které vyplývají z jejich funkcí, způsobili snížení mezinárodní prestiže České republiky v zahraničí i doma a nepřímo schválili moje trestní stíhání.

Ze strany těchto ústavních činitelů se tedy jedná o jednání, které já osobně považuji za zrádcovské vůči České republice.

Zároveň je nutno konstatovat, že neexistuje a neexistoval způsob, jak bych se mohla proti diplomatickému vydírání ze strany zúčastněných diplomatů z uvedených islámských států bránit, a to ani v podobě trestního oznámení – vždyť mají diplomatickou imunitu – ani občanskoprávní cestou. Samozřejmě jsem velmi dobře postřehla i to, že tomuto bezpráví na mně páchaném zcela nečinně přihlížela a přihlíží i Česká advokátní komora, jejím členem jsem téměř 23 let.

ČESKÁ REPUBLIKA, JEJÍŽ JSEM OBČANKOU, A VŠECHNY JEJÍ PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY, MI SVOU ZÁKONNOU OCHRANU ODEPŘELA

Můj výrok před tureckým velvyslanectvím byl tedy jediným možným projevem nesouhlasu a jedinou možnou obranou; můj výrok je tedy sebeobranou, na kterou mám nezadatelné morální i právní právo. Jsem přesvědčena o tom, že jelikož diplomaté islámských zemí se dopustili protiprávního jednání, totiž porušení Vídeňské úmluvy, já mám právo – při souběžném odepření mi zákonné ochrany státem – se bránit sama, a to per analogiam ve smyslu ust. § 29 Trestního zákona, upravujícího nutnou obranu.

Pokud se týká toho, že bych se měla dopustit přestupku, pak považuji za nutné citovat ust. § 49 odst. 1 písm. a) zák. č 200/1990 Sb. – přestupkového zákona, dle kterého se přestupku dopustí ten, kdo „…jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch“.

Moje jednání bylo především způsobem komunikace s tureckým velvyslancem Ahmetem Bigalim, když evropský a diplomatický způsob komunikace tato osoba explicitně svým jednáním odmítla. Protože velvyslanec Turecké republiky evidentně není buď schopen, anebo není ochoten komunikovat způsobem, který je dán Evropanům a diplomatům, použila jsem způsob komunikace, který odpovídá jeho kulturnímu okruhu. Pokud Česká advokátní komora bude potřebovat v tomto směru bližší objasnění, doporučuji, aby k projednávání mého jednání byly přizvány relevantní osobnosti zabývající se profesionálně kulturní antropologií.[1] Stejně tak mohu doporučit k rozšíření vědomostí, vedoucí k pochopení problematiky, alespoň úvod do studia vědy zvané hermeneutika, což je filologická a filosofická nauka o metodách správného chápání a výkladu textů, zejména náboženských, právních a filosofických. Vědoma si způsobu vnímání vysloveného tak, jak to obšírně rozebral ve svém díle německý filosof Hans Georg Gadamer (se zvláštním přihlédnutím k otázce předporozumění právního textu, propracovaného mimo jiné i bývalým místopředsedou Ústavního soudu ČR, prof. JUDr. Pavlem Holländerem), volila jsem takové vyjádření na adresu pana velvyslance, aby toto bylo pro něj jednoznačně srozumitelné. Zdá se, že se mi podařilo překonat kulturně-ideologickou bariéru a skutečný obsah mého sdělení panu velvyslanci skutečně doručit.

Obsahem mého sdělení bylo upozornění, že

  1. protiprávnímu jednání, kterého se jako velvyslanec dopustil, se budu bránit, a to i za situace, kdy mi byla odmítnuta ochrana zemí, jejím jsem občanem. (Upozorňuji – nemám dvojí občanství).
  2. budu bránit Českou republiku jako svoji zemi, a to i za situace, kdy ji nebrání ústavní činitelé k tomu povinovaní.
  3. budu ji bránit i tehdy, když mi hrozí ztráta obživy nebo zásadní majetková újma kvůli případnému stíhání Českou advokátní komorou

Svá slova bych nikdy nepronesla, jestliže by nebyla vyvolána předcházejícím protiprávním jednáním uvedených diplomatů.

Jestliže Policie České republiky vyhodnocuje moje jednání jako přestupek, pak nemohu než konstatovat, že mi je skutečně líto, že PČR

  1. jedná na základě protizákonného jednání oznamovatele mého údajného přestupku (dle oznamovatele trestného činu), tedy, logicky vzato, protizákonné jednání oznamovatele schvaluje a nepřímo je podporuje.
  2. má sama tak málo znalostí z multikulturní komunikace, že není schopna správně rozklíčovat moje jednání jako právě mezikulturní komunikaci a místo toho je hodnotí jako přestupek.
  3. zcela opominula moji obhajobu, ve které jsem sama poukázala právě na problematiku nutné obrany, která samozřejmě podpůrně musí být aplikovatelná i na projednávání přestupku.
  4. svým způsobem šetření nepřímo (anebo přímo?) podporuje vládnoucí stranu, ČSSD, jejíž představitelé zanedbali své zákonné povinnosti při ochraně zákona (Mezinárodní Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích), zájmů České republiky a snížili svou nečinností důstojnost ČR na mezinárodním poli. Tímto bylo prokázáno, že Policie ČR není nezávislým orgánem činným v trestním řízením, leč pracuje na politickou objednávku.

Vážená Česká advokátní komoro,

již v případě zaslání dvou předchozích žádostí o „vyjádření“ jsem projevila údiv nad tím, že Česká advokátní komora se angažuje v RYZE POLITICKÉ ZÁLEŽITOSTI, která nemá s mým výkonem advokacie vůbec nic společného.

Pokud byste skutečně hodlali moje stanoviska, totiž můj proslov v Poslanecké sněmovně a moje jednání před tureckým velvyslanectvím projednávat, pak mi nezbude nic jiného než vzít na vědomí, že vědomě překračujete svoje kompetence, takže je zřejmé, že i ČAK se stala nástrojem současné politické garnitury. Takové jednání bych musela ovšem považovat za navázání na předchozí historická ideologická rozhodnutí České advokátní komory, a to jmenovitě vyloučení židovských advokátů Českou advokátní komorou v roce 1939 kvůli jejich rasovému původu a vyloučení ideologických odpůrců komunistického režimu z řad advokacie po 25. únoru 1948.

Závěrem mi dovolte vyslovit naději, že se Česká advokátní komora k tomuto jednání přece jen neuchýlí – a to nikoliv kvůli mně, ale především kvůli soustavně opomíjeným zájmům České republiky, kvůli pošlapávání zákonů ČR subjekty a ústavními činiteli výše uvedenými a v neposlední řadě taktéž i kvůli České advokátní komoře samotné.

s pozdravem,

 

JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.

zatím stále ještě advokátka

příloha: můj projev z Poslanecké sněmovny ČR ze dne 18. 5. 2016

 

Na vědomí:

Policie ČR – Obvodní ředitelství Praha 1

Služba kriminální policie a vyšetřování – odbor obecné kriminality

detašované pracoviště Františka Křížka 27

170 00 Praha 7

k č.j.  KRPA-323986-3/ČJ-2016-001179


poznámka pod čarou:

[1]              Kulturní antropologie je akademickou disciplínou, která se zabývá studiem vzniku, vývoje a fungování sociokulturních systémů v lidských pospolitostech.  Zabývá se sociokulturními normami, idejemi a artefakty, jež jsou lidmi vytvářeny, sdíleny a předávány. Zkoumá dynamiku kulturních změn v lokálních kontextech, zabývá se však i souvislostmi s globálními sociokulturními procesy.

 

Posted in Nezařazené
6 komentářů » for Proklínat se zakazuje!
  1. Drahá Klarko…..
    Tohle sama nezvladnes……Ale jinak je tam dost….obranných prvků…
    Tento případ sleduji a mohu i pomoc…
    Centrum odporu Stanek

  2. Milan Flora napsal:

    Je až s podivem,jak je prapvo v naší zemi zneužíváno…Jsem vděčný,za advokáty jako je paní Klára Samková…

  3. Vít Otípka napsal:

    Držím Vám palce a pokud vás budou veřejně upalovat (i s knihou „Proč islám nesmí do Česka“, kterou jsem právě přečetl) přiběhnu s konví vody ….. na víc asi nemám 🙁 ….. ale pokud by nás tam bylo více, tak odejdete po svých, maximálně promočená …..

    Ta Vaše kniha (raději celý blog) by měla být povinnou četbou a to nejen pro školáky (určitě pro politiky, ale při jejich sledování si nejsem jist jejich gramotností …).

    Tak se držte a vydržte, neb lidi (občany) jako jste VY, tento národ potřebuje ……… ať vidí, že lze bojovat i jinak, než jeho typickým „švejkováním“. I když je asi na filozofickou debatu, co je nejlepší strategie pro přežití, pokud patříme mezi nejstarší státní/národní útvary v evropě ….. že by to bylo naší leností, s níž se odmítáme hnout z tohoto horami obklíčeného „srdce“ evropy?

  4. Radomil Čeněk napsal:

    Vážená paní Samková, naprosto souhlasím s Vaším projevem ve sněmovně a dalšími argumenty vůči ČAK. Nepatřím mezi VIP, ale jako prostý občan hodnotím, že patříte mezi málo těch, kteří si dovolí k problémům s islámem mluvit otevřeně pravdu a pojmenovat skutečnosti pravými jmény. Je málo lidí, kteří to dnes dokáží, ale už dle Wericha se s hloupostí musí stále bojovat. Je nepochopitelné, jak naši oficiální političtí činitelé tyto naprosto jasné věci nechtějí slyšet, vidět, chápat. Chovají se jako zbabělci, kteří nechtějí problém vůbec registrovat a domýšlet v čase. Držím Vám palce, ať do dopadne dle svobody projevu, za kterou hlavně někteří politici tolik bojují. Bohužel jen „hubou“. Přeji pevné nervy a vytrvejte!

  5. František Hanečka napsal:

    Vážená paní doktorko, v současné době je u nás tolik ideologického hnoje, že mám velké obavy z toho, že se tento Augiášův chlév nepodaří vyčistit jenom právně a v krátkém čase. Tady to chce bič a vypráskat ty zabedněnce a nechat je, ať si na živobytí vydlávají rukama. Protože z jejich hlav bez mozku je pouze velká boule na krku. Držím Vám palce a jdu shánět bič!

  6. Casiuss napsal:

    MOC držím palce !!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv