Šlejšky

V sobotu jsem byla na úžasné akci, kterou jsem opět, věrna své zarputilé povaze, rozvrátila. Byla to zábavní soutěž MISSIS 2012 a soutěžily v ní maminky a děti o nejsympatičtější maminku s dítětem.  Obsesivně jsem hlasovala pro ty páry, kde to bylo dítě, které se bavilo svým vystoupením, pro páry, kde maminka nejlépe odhadla zájmy svého dítěte, kde potlačila svoje vlastní ambice a nechala prostor právě dítku. Výsledkem bylo, že jsem hlasovala zcela naopak než zbytek poroty, čímž jsem významným způsobem přispěla k rozvratu v pořadí.

Na konci pořadu pak byly na jeviště ke zpívající Heidi Janků pozvány i děti z dětských domovů, sedící dosud v publiku, což vyústilo v tu správnou diskošku na jevišti. Všimla jsem si tří kluků, co rozpačitě postávali na okraji jeviště a netancovali, zatímco ostatní děti blbly o sto šest. To more, neumíš tancovat? Vynadala jsem jim v přímém přenosu. Kam ten svět spěje, když gádžové přetancujou cikány? Po vystoupení jsem se do nich pustila ještě jednou. Když už Češi kradou líp a víc než Cikáni, no prosím, dobrá, zde soutěžit není nutno, ale prohrávat v tancování? Uznejte, že to je úpadek! Kluci slíbili, že se do příštího ročníku polepší, ovšem vychovatelky se sice tvářily společensky kulantně, ale moje pedagogické působení v nich evidentně nevzbuzovalo vůbec žádné nadšení.

Dále jsem vnesla chaos mezi organizátory a jejich sponzory, kdy jsem se neúnavně a opakovaně dožadovala uspořádání soutěže „Otec roku“, neboť vztah otce a dítěte je stejně důležitý jako vztah matky a dítěte a je potřeba jej společensky podporovat. Výsledkem byla sarkastická debata dvou sponzorujících manažerů olepených každý v obleku alespoň za dvacku, kdo z nich by byl krásnější tatínek. Protože jeden z nich je zároveň mým klientem, pro kterého se snažím nastolit alespoň jakýs takýs porozvodový styk s jeho dětmi, a to, bohužel, s výsledky dosti zoufalými, ovládla jsem svá agresivní puzení a pustila se do výkladu o důležitosti otcovské role ještě jednou a znova…. až jim chudákům z toho zaskočila kachna z cateringu.

Pak mi došlo, kde je chyba – pochopitelně ve mně. Stalo se tak na rautu, kde se všichni cpali k té již zmíněné kačeně s úžasným zelíčkem dvou barev, zatímco já jsem stála zcela opuštěna před jídlem, které miluji od svých batolecích let, ale které evidentně nezaujalo. U nás se tomu říkalo šlejšky. Nebo taky šulánky. Jeden z prvních obrazů z dětství, na který si pamatuji je, jak babička sedí za kuchyňským stolem, na kterém má rozprostřený vál a ráznými pohyby ukrajuje z hroudy bramborového těsta malé kousky, které následně pomoučněnou rukou zaroluje do malého válečku. I v tomhle vznešeném cateringu držely šlejšky tvar z mého dětství a měli je připravené klasicky se dvěma posypkami: s osmahnutou strouhankou a s mletým mákem. Na to prosím pěkně patří moučkový cukr a rozpuštěné máslíčko.

Protože jsem to s posypkou nenasytně přehnala, šla jsem si máslíčka přilít a nad tukem, nezdravě nasákajícím do šedomodré hmoty cukru s mákem mi to došlo: Já prostě vidím svět opačně. Nevím, čím to je a rozhodně to není nic, po čem bych toužila, protože život více komplikující faktor již těžko si vymyslet. Pravděpodobně to je nějaká forma úchylky, něco jako homosexualita zapříčiněná hormonální nerovnováhou v nitroděložním vývoji. Protože jak jinak zdůvodnit, že mám ráda jídlo za desetinu ceny, než mají rádi ti druzí? Že se mi líbí věci, které ostatní pomíjejí a vadí mi věci, kterých si ostatní nevšimnou? Jasně. Jsem vadná. Jenom když se dívám na ten svět, vybudovaný těmi NE-vadnými, tak si říkám…. opravdu? Opravdu si nikdo se mnou nedá šlejšky?

Posted in Nezařazené
2 komentáře » for Šlejšky
  1. Jana napsal:

    Šlejšky si s Vámi nedám, ale šulánky ráda, tuhle jsem toto slovo z rukou psaného jídelníko lístku „překládala“ své české tchýni, která četla „šutánky“ a nerozuměla; slovu „šulánky“ také nerozuměla a můj muž také ne. A pro „otce roku“ bych také hlasovala.

  2. nelly aishah napsal:

    MY GOD!!! p.Klárko …já vás osobně neznám a opravdu po vás nic nechci ,protože asi by to tak mohlo vyznít ,když s vámi neustále souhlasím . Ale sakra copak já můžu za to , že vy máte tolik společného se mnou ? To se opravdu málokdy stává. A tímto článkem jste mi zase nahrála . Ano mám ráda kachnu se zelím šíleně ….ale já bych si vybrala přesně to co vy . Jsem z Moravy ,takže šulánky :)Miluji to jak s oběma posypkami, ale mák je mák. A damn !!! tady ho neseženu a trochu mám obavy si ho přivést z Česka . Bože jak jste to popsala tak mi tečou sliny a víte co bude mít dnes na večeři můj egyptský manžel ? Šulánky se strouhankou ,cukrem a máslíčkem…já se přež*** a bude ni špatně,ale udělám to 🙂 A jste mi právě moc sympatická tím ,co dělám i já. Děláte a chováte se podle svého přesvědčení i za cenu toho ,že vás kdekdo odsoudí. Mimochodem já udělala jednou v nobl restauraci ,kde jsem byla na nobl recepci, s nobl lidmi podobné…všichni si dávali to, co neuměli ani přečíst …a já bez váhání …bramborové knedlíky plněné uzeným a zelí . mnammmm…do dnes vidím pohrdavé usměvy ostatních a řeči o tom ,,,že jídlo je zadarmo a já si vyberu takový humus …..no jo, co chtít od buranky z Moravy . A vůbec tyhle úvahy mi nevadí. Budu buranka …ale budu svá .A otec roku ? Proč ne …pokud takový existuje ,tak si to zaslouží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv