Stojednička s hráběma

Všichni (skoro) se zlobí na prezidenta Zemana, že prý nectí ústavní zvyklosti a nejmenuje předsedou, respektive předsedkyní vlády zástupkyni politické strany, která předložila podpis 101 poslanců s tím, že takto podpořená vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny.

Ústavní zvyklosti jsou pěkná věc, působí důvěryhodně a určitě jsou stabilizujícím prvkem, přičemž zároveň mají tu pěknou vlastnost, že z Ústavy, která by měla být nadána ze všech normativních aktů nejvyšší mírou abstrakce, nedělají telefonní seznam zkombinovaný s jízdním řádem všech evropských vlakových spojů.

Ústavní zvyklosti jsou pěkná věc, pokud se ovšem dodržují kompletně.

Na příklad takovou pěknou ústavní zvyklostí bylo obecné přesvědčení, že pokud některá politická strana vystoupí z koalice, nedojde k masovému přeběhlictví, k hokynářskému ne-uplácení a tvorbě tak zvaně politických stran, které o volbách ani neslyšely, ale vláda prostě rezignuje a pan prezident – pěkně v souladu s ústavními zvyklostmi – pověří někoho jiného sestavením vlády jiné. Pakliže neuspěje, přejde se od zvyklostí k Ústavě psané, a to jmenovitě k čl. 68 Ústavy, kde se praví, že vláda po svém jmenování předstoupí do 30ti dnů před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. Když ji nedostane, zkusí to pan prezident ještě jednou a napotřetí si pan prezident musí nechat dát poradit a přijmout návrh od předsedy Poslanecké sněmovny kohože to má za premiéra jmenovat. Jen abychom tohle téma dokončili, je dlužno poukázat ještě na čl. 35 Ústavy, podle kterého platí v Čechách populární „třikrát a dost“ takže při třech neúspěšných pokusech o sestavení vlády prezident Poslaneckou sněmovnu rozpustí a vypíše nové volby.

Ta prvně jmenovaná ústavní zvyklost a na ni navazující články 35 a 68 Ústavy ovšem dodrženy nebyly, a to politickou stranou, která nyní vyslala svoji nominantku na premiérku na Hrad. Bývalý pan president – čestný to předseda této strany – totiž na ústavní zvyklosti rovněž nedbal, k jejich dbání svou rodnou stranu ani nenabádal a vesele nechal plynout činnost vlády, podporované poslanci, mezi nimiž už scházeli pouze Paroubkovi marťani.

Úplně stejně se „stojedničková“ vládní kandidátka zachovala nyní a vyzbrojena hráběmi, které by se měly od nynějška stát erbovní trofejí paní skoro-premiérky, jala se shrabovat poslanecké hlasy, kde se dalo. O nějaké ideologii, neřku-li ideji, nikde ani potuchy. Svým způsobem mi je líto, že tato vláda nebyla ustavena, protože bych si moc ráda přečetla její programové prohlášení, které by obsahovalo nějakou jinou náplň než výkřik, že chtějí vládnout.

V tomto směru vytýkám prezidentu Zemanovi jistou nedokonalost spočívající v nedůslednosti, protože já být na jeho místě, tak nejdříve požádám paní kandidátku na premiérku o předložení takového vládního programu k mému předběžnému posouzení. Pak bych se pár dnů nad její snahou něco ideově uklohnit ukrutně bavila, dále bych s takovýmto zdrapem ponechala dotyčné možnost, aby se sama dobrovolně historicky znemožnila a vyrazila bych ji i s deklarací až následně. Je to kupodivu, ale i prezident Zeman má ještě skryté rezervy.

Pokud bychom se ale vrátili k těm ústavním zvyklostem. Pravda je taková, že jestli se prezident Zeman nějakým způsobem k ústavním zvyklostem postavil, pak tak, že naopak potrestal jejich nedodržování, jakož i následné pohrdání Ústavou a v obcházení Ústavy a klamání voličstva tak, že ustavení nějaké shrabané pseudovlády prostě zabránil.

Nepochybuji o tom, že nadále se zcela chladnou hlavou bude prezident postupovat přesně podle Ústavy, se kterou, to jen tak mimochodem, nemohou být tak zvané ústavní zvyklosti nikdy v rozporu, neboť nějaká zvyklost, byť by byla jakákoliv, prostě nad psaný text Ústavy jít nemůže. Takže od minulé středy za třicet dnů, tedy do 10. srpna, požádá vláda Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Jest otázka, neupravená ani ústavními zvyklostmi, za jak dlouho se musí Poslanecká sněmovna sejít a o důvěře hlasovat. Řekněme ale, že se všichni vrátí z dovo a toho desátého vláda důvěru nedostane. Bratru tak do 14ti dnů – aby neporušoval ústavní zvyklosti – najmenuje pan prezident vládu novou, která, jen tak mimochodem, může být úplně personálně stejná. Tož to jsme u 24. srpna a do 24. září musí vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu – a důvěru opět nedostane. Pak nastane ta pikantní situace, kdy paní Němcová navrhne panu prezidentovi jako premiérku samu sebe, ovšem s ohledem na znění textu Ústavy, a to čl. 32, dle kterého poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí, se dostane do zcela rozporuplné situace. (Mimochodem, kdo by pochyboval o pohrdání ODS nejen ústavními zvyklostmi, ale přímo tělem Ústavy, zde má báječný doklad, neboť v této konstelaci již jednou na Hrad paní Němcová vyrazila. Uvědomil si někdo, že kdyby ji skutečně jmenoval premiérkou, tak skutečně poruší text Ústavy, nikoliv zvyklost? A toto po něm skutečně vážně chtěli?)

Nicméně zpět k očekávaným zítřkům: Aby paní Němcovou prezident mohl jmenovat premiérkou, bude se ona muset zříci předsednického křesla v Poslanecké sněmovně, kterýmžto pádem ovšem nebude moci sama sebe navrhnout a bude to muset udělat někdo jiný, a to poté, co bude Poslaneckou sněmovnou do této funkce zvolen. Nemusím být Miloš Zeman, který je bezpochyby nadán mírou škodolibosti podstatně větší než nepatrnou, abych se potěšila představou té taškařice volby nového předsedy Poslanecké sněmovny těsně před tím, než má být rozpuštěna, případně se dopotácet ke svému zcela nefunkčnímu zhruba půlročnímu přežití.

Nicméně, to už jsme bratru tak u čtyřiadvacátého října, listopad na krku a konečně jsme tam, kde máme být: u těch hrábí. Ty by měla paní Němcová uchopit a dostavit se s nimi na moravskou stranu hor, jak o Vysočině psávávala Vlasta Pittnerová a věnovat se hrabání listí, které právě bude ve vrcholné sezóně. Více pro zkrášlení naší vlasti již ona sama vskutku udělat nemůže – a ochranu „ústavních zvyklostí“ nechť ponechá i s panem Schwarzenbergem jiným. Obávám se ovšem, že co se kvalifikace týká, i ti, co přijdou po ní, budou také se zárukou nadaní pouze na to hrabání listí. Ale to už bude skoro jaro, a tak se snad uvidí…

Posted in Nezařazené
4 komentáře » for Stojednička s hráběma
  1. Vlado napsal:

    Doktorko Samková úvaha razantní, nesmluvavá a věřím, že se vyplní. Takže i při té politické bídě by bylo možno na ni zapomenout a pobavit se až půjde ve sněmovně o volbu předsedy a posléze cesta pí Němcové na Hrad.
    Vřelé poděkování.

  2. MMacek napsal:

    Díky za kvalitní komentář.

    Konflikt s Ústavou v případě jmenování paní Němcové mne taky napadl, žel nejsem právnického vzdělání (Ústavu jsem si „pouze“ přečetl), takže jsem naivně podlehl dojmu, že jsem asi něco nepochopil, když to nikde v médiích nezmiňují.

    Společně s Vámi se těším na pokračování této komedie, snad nám usměv nezmrzne na tváři.

  3. stražáková napsal:

    Autorovi patří mé vřelé poděkování za tento pravdivý článek !!! …♥

  4. Lex napsal:

    Klárko,
    napsala jsi to s humorným nadhledem. Skvělé. Kdyby ten humor nebyl trochu smutný.
    Sebranka, která má tenhle marasmus na triku, nedisponuje ani zrníčkem sebereflexe, když má plnou hubu parlamentní demokracie a Ústavy.
    Sebranka, která namísto aby zalezla do svých nor a odtamtud prosila občany za odpuštění, jak po tři roky nakládala s demokracií – apropós tou demokracií, kterou ausgerechnet ta naše Ústava v článku 6. definuje tak, že – „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.“ – kde byla po dobu sedmi let ta ochrana menšiny? –
    sápe se s Tvými hráběmi zpátky k exekutivní moci a vyhrožuje, dehonestuje a s lidmi si vytírá – no, však víš co.
    Vystihla jsi to přesně s těmi „ústavními zvyklostmi“, s těmi, které lze beztrestně pošlapávat, když mám jakousi většinu. Byli to nečaskalouskovci, kteří kadili na zvyklost, kterou jsi tu namátkou uvedla. Zato mají plná mluvidla prezidentských „ústavních zvyklostí“.
    Usmívám se, když jsou prvně v historii přímo lidem zvolenému prezidentovi, tj. prezidentovi s VLASTNÍM POLITICKÝM MANDÁTEM, ne s mandátem zprostředkovaným, předhazovány ústavní zvyklosti platné pro slabého, „parlamentního“ prezidenta.
    Jistě, i přímo zvolený prezident je součástí výkonné moci, leč jako HLAVA STÁTU bude nepochybně, aniž by sebemíň porušil psaný text Ústavy, formovat stran výkonu svých ústavních pravomocí – a v některých případech i těch, ke kterým, aby byla rozhodnutí platná, musí připojit svůj podpis premiér nebo jím pověřený člen vlády, a za která je odpovědna vláda (jak vlastně vypadá ta „odpovědnost“, jaký je nyní rozdíl mezi politickou odpovědností vlády a odpovědností „neodpovědného“ prezidenta s vlastním politickým mandátem?) – nové „ústavní zvyklosti“ po změně Ústavy, i když jeho pravomoci se formálně nezměnily.

    Měj se!
    L.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv