Trhají se klientelistické sítě?

Tento článek jsem napsala přesně (dle záznamu v PC) 17. 12. 2009. Zdá se, že jsem se s tím „trháním klientelistických sítí“ sekla o dva roky. V létě 2010 byly volby a ty to „trhání“ právě na dva roky oddálily. Pozoruhodná je také jedna věc. Vůbec mne nenapadlo, že by náprava věcí veřejných mohla přijít ze strany policie, což je také útvar, který má máslo na hlavě, a to tak, že značně…. Na ostatním ale, bohužel, není nutně měnit ani čárku…

 

Milostivé léto 2010

Rozumíte tomu, co se děje okolo nás?? Vypadá to na totální chaos. Vládne tu justiční mafie, Olovo je vystřídáno Krakaticí či Kubiceho zprávou, všechno se to válí v Krvavých olejích, Kmotr Mrázek dokmotroval a střílejí se tu kolotočáři. Sedm statečných je ve skutečnosti patnáct – totiž členů Ústavního soudu.

Státní dluh je v rekordní výši, schodek státního rozpočtu grandiózně vzrůstá, peníze částečně mizí neznámo kam, částečně se ani nevyprodukují. Parlament předstírá, že přijímá zákony a není zřejmé, koho vlastně podporuje. Vládne volbami neustavená vláda a mnozí občané doufají, že bude vládnout co nejdéle, pokud možno napořád, neboť objektivně hrozí, že s novými volbami přestane fungovat i ten nepatrný zbytek toho, co v tomto státě ještě funguje. Tituly – zejména právnické – se rozdávají ve zrychleném řízení podle potřeby okamžitého uplacení, dosazení na to které místo a zažehlení toho kterého akutního průšvihu.

I ti, kteří se o politiku zajímají, se o ni zajímat přestávají, neboť souhrn všech katastrof a zdánlivě nesourodých událostí již není možné ani zaregistrovat, natož analyticky vyhodnotit.

Přesto, že se i mně zdá zhola nemožné se v současném dění orientovat, je mi tato situace svým způsobem důvěrně známá. Při pozorování událostí všedních dnů jsem si povšimnula jedné společné věci: tou je fakt, že základem všech problémů jsou vztahy. Vztahy mezi lidmi, politickými stranami, lobbyistickými uskupeními, spolky, i mezi jednotlivci, jejichž zájmy se opět znovu a znovu přeskupují dle okamžitých potřeb. To, co zapříčiňuje všechny ty skandály a události s katastrofálními následky – a to, co se začíná bortit – jsou klientelistické sítě, spředené právě ze vzájemných závazků, protislužeb, synergických či antagonistických zájmů. Jimi je naše společnost prosíťována již nerozšifrovatelným a nerozpletitelným způsobem.

Tuto klientelistickou síť jsme/jste si budovali dvacet let.
Já na bráchu, brácha na mě.
Justiční mafie státních zástupců a soudců i advokátů.

Velká kuponová privatizace, která zlegalizovala znárodnění provedená komunistickým režimem a tak je definitivně zabetonovala, vyvedla na oficiální světlo Boží do té doby neoficiální komunistické majetky.

Zbytek se „ošetřil“.

Kde bylo třeba, získal se titul, obsadilo se místečko a případně hrozící trestní vyšetřování se příslušným způsobem místně přeneslo do příznivějších vod.

A pak tu máme Hospodářskou komoru, nastupující arbitrážní soudy, Exekutorskou komoru, Policejní akademii, i Českou advokátní komoru. Každý tento subjekt si zprivatizoval kousek státní moci. Z personálního hlediska instituce následuje celá ta skvadra ministerských náměstků a vedoucích odborů nenápadně následovaných parlamentními úředníky, hybateli jednacích řádů a jiných technikálií, které ve svém důsledku však rozhodují o věci samé. Nezapomenutelná a neopominutelná je úloha banksterů (kříženců bankéřů a gangsterů) a jejich fondových odnoží.

To vše lehce opepřeno estébáky, z nichž mnozí skončili na místech, na kterých ještě lustrační osvědčení nebylo potřeba. U některých obzvláště potřebných soudruhů se ve vázacím spisu došlo k záhadné změně data narození, k použití jinojazyčné varianty křestního jména, u některých se originál spisu „ztratil“. Tím ztracením ovšem rozumějme dobré ukrytí, nejlépe do těch pár beden s „Akty Z“, o kterých se ví s určitostí pouze to, že skončily někde úplně jinde než polité benzínem na smetišti tak, jak se to po listopadu 89 stalo s řadou dalších – možná zcela nepodstatných – listin. Následkem existence těchto mystických beden spousta lidí toho na sebe navzájem spoustu ví a jiní zase vědí, že to ví, přičemž v zásadě, ačkoliv se všichni znají, neví vlastně nikdo průkazným způsobem nic.

Když se karty rozdaly do výše popsaného nastavení, začalo se kšeftovat, čemuž se také říkalo podnikání. Ti, kteří začali podnikat doopravdy, s čistým štítem a z bodu nula, se nestačili divit.

Základem tohoto kšefto-podnikání byly pochopitelně opět známosti a zapojení se do klientelistických sítí. Ty se rozšiřovaly nejdříve pomocí úplatků, ovšem zhruba od přelomu tisíciletí je začaly střídat systémy vzájemných protislužeb. Úplatky přestaly mít (alespoň v Praze, v regionech se hotovost ctila o něco déle) smysl, protože kdo by se páral s nějakým půl mega v obálce. Špatně se to přenáší, neb je to neskladné, na účet si to dát nemůžete a když ano, tak jste dočunkoval a konec konců, co si dnes koupíte za nějaké upatlané půl mega.

Po vyčerpání systému jednotlivých protislužeb se jediným vhodným všimným staly dlouhodobé zakázky, a to, pochopitelně, nejlépe státní, nejlépe na regionální úrovni.

Nastává však problémeček:
Český rybník malinký, lidí málo, všichni se navzájem, že ano, tak nějak potřebují, všichni se přece, konec konců, tak nějak znají, všichni se nakonec tak nějak domluví. Když kvůli ničemu jinému tak proto, že příště by zase mohlo dojít na toho žalobce, co chce nyní soudit.

Situace se jakoby ze dne na den nerozpletitelně zašmodrchala. Konkurenční projekty si začaly konkurovat nad únosnou mez. Vztahy s vlivnými známými i mezi nimi samými navzájem se dostaly do vzájemně protichůdných poloh, kdy v jednom „projektu“ se dotyčný stal neopominutelným spojencem, v jiném případě však vystupoval v roli úhlavního nepřítele. Obvykle se tak dělo ještě přes třetí osoby, aby náhodou dualistická role toho kterého mocného nebyla snadno odhalitelná. Tak se stalo, že řada aktérů ani nemá potuchy, kolik rolí, jaké a kde vlastně hrají.

Do vysokých a nejvyšších funkcí začaly být obsazovány osoby nikoliv dle své kvalifikace, leč dle toho, kdo dosáhnul nejmenšího společného jmenovatele v počtu osob, kterým vadil, případně největšího společného jmenovatele osob, kterým byl zavázán a mohl tudíž prospět. Inovativním přístupem posledních týdnů pak je, že do nejvyšších funkcí jsou kandidovány osoby nenáviděné největším počtem vzájemně se jinak nenávidějících se osob – mezi těmi však panuje shoda, že dotyčného je potřeba se za každou cenu zbavit. To, že se tak učiní posunutím na nejvyšší funkce, považují sice všichni za smutné, ale pro řešení okamžitých peripetií je to snesitelnější než provozování úvah, jak si bude dotyčný počínat poté, až se za pár let z funkce zase vrátí. Snad se jej podaří zase nějak zpacifikovat…..

Protichůdnost vlastních zájmů všech zúčastněných se prokombinovala do takového stavu provázanosti, že klientelistická síť přestala pružit. Přestalo být možné problémy neviditelně odstranit. Zahlazením jednoho problému se automaticky vytvořily zcela nevhodné důkazy o nekorektnosti – možná i nezákonnosti – dalšího jednání. Síť se začala dominovým efektem kácet. Kauza Čunek bylo jen takové polechtání peříčkem u nosu, aby někteří členové sítě kýchnuli. Plzeňská právnická fakulta se mi jeví být docela solidní předehrou. To skutečné protržení klientelistických sítí, které má zásadní vliv na chod celého systému, nás však dle mého názoru teprve čeká. Nemám ovšem sebemenší zdání, jakým způsobem se bude odehrávat a z kterého směru přijde: z výrobní sféry a ekonomiky? Výzkumné ústavy, grantové komise, přijímací řízení na vysoké školy, zejména ty hlídané mými oblíbeny scio-testaři, kteří si nám tady pěkně zprivatizovali přístup ke vzdělání, aniž by se museli namáhat vysoké školy vlastnit. Export, import, státní správa, důchodový systém, sociální dávky vyplácené neúnosně po splatnosti, zdravotnictví, pád měny či insolvence státu, neplatnost parlamentních voleb – kdo ví…. Další rány mohou přijít odkudkoliv a pravděpodobně také přijdou.

Když aproximuji tu houstnoucí řadu zádrhelů, kterým je naše společnost vystavena, vychází mi vrchol krachu současného vztahového systému k termínu příštích řádných voleb – na léto 2010, které bude létem milostivým.

„Milostivé léto“ je ovšem terminus technicus, je to termín biblický a v té moudré Knize knih je radno se i dnes poučit, co nás asi čeká.

Podle Mojžíše se má každý 50. rok slavit jako milostivé léto. V něm se bez náhrady vymazávaly dluhy, propouštěli se otroci, vracely se zcizené statky a půdy. Jednalo se vlastně o úplné smazání dosavadních vlastnických a dlužních vztahů, vztahů vzájemných výhod, prostě o umělé a plánovité rozbití společenských klientelistických sítí starozákonních dob, které se tak nadměrně provázaly, že se staly nefunkční. Bez tohoto nového počátku ani starověká biblická společnost nemohla dál existovat, musela se plánovitě vrátit do „bodu nula“.

Od dob Mojžíše jsme se přece jen trochu zkomunikovali, takže místo padesáti let jsme dospěli do stavu, charakteristického pro nutnost vyhlásit „milostivé léto“ za let dvacet:

Naše dnešní klientelistické sítě a vzájemné vztahy jsou tak neudržitelné, že praskají, propadají se, jsou nedohledatelné a nezmanažovatelné. Připomínají zdánlivě jednolitou ledovou plochu, která je však již postižena jarním táním. Ať šlápnete kamkoliv, zdánlivě pevný led se pod vámi proboří a praskliny rozbíhající se od místa vašeho pádu naruší i velmi vzdálená místa, která zdánlivě nemohla být ohrožena, natož postižena.

Milostivé léto ohlašovali kněží troubením na beraní roh – šóchar. Marně se rozhlížím kolem, KDO by mohl dnes zastávat tu kněžskou funkci a pozdvihnout roh k ústům, aby zadul. Otázka taky je, zda vůbec ten beraní roh máme, zda je dout na co.

Naděje jsou malé, ale jsou.
Je spousta vzdělaných mladých českých lidí, povětšinou roztroušených po světě, kteří nepozorovaně nakukují pod naši českou pokličku. Zkoumají, jestli už je ta naše česká kaše připálená dostatečně, by bylo možno ji obecným konsenzem prohlásit za nepoživatelnou, vyhodit ji na hnojiště a začít ten hrnec drhnout.
Jestliže se kdesi v moravském klášteře uchovala povědomost o tom, kde je ve skutečnosti hrob Anežky České – a ukazuje se, že ta naděje nemusí být lichá – pak je možné, že někde, třebas na půdě opuštěného sudetského statku, visí na podkrovním trámu i opuštěný šóchar.

Stačí jen naplnit plíce čistým vzduchem a zadout.

Posted in Nezařazené
4 komentáře » for Trhají se klientelistické sítě?
  1. Highly descriptive article, I enjoyed that bit. Will there be a part 2?

  2. klara napsal:

    Moc by mne zajímalo, proč autor tohoto komentáře, který nemá sám odvahu se ani podepsat a používá zcela anonymní e-mailovou adresu, reaguje v angličtině, ačkoliv očividně česky umí – jinak ěžko by si ten článek přečetl.
    Nelíbí se mi to! Považuji toho člověka za velmi nedůvěryhodného.

  3. Martin napsal:

    Klaro, nevím jestli to myslíš sarkasticky či jen obrazně ale u měkkého znoží černým kloboukem se rozhodně nejdená o „člověka“, ale o bota. A jaký byl jeho účel zjistíš když otevřeš odkaz na jeho jméně: SEO 😉
    Ostatně i kdyby se jednalo o skutečného člověka, který by si článek přečetl, česky by umět nemusel, máme tu přece google translator a podobné.

  4. Petr napsal:

    Ze by se nejake klientelisticke site trhaly opravdu tomu neverim. Tento zpusob existence mnoha je prorostly do nejnizsich urovni. Mam na ocich mladeho podnikatele sam na sebe ve stavebnictvi, clena ODS a mozna jen jeho nakupy v Makru jsou koser, ostatni ciny jsou z velke vetsiny cinknuty tim vzajemnym dohazovanim a protisluzbama a ze vseho je citit, ze se niceho neboji, zadne financni kontroly, zadnych stavebnich uradu, vzdyt nemusi priznat jak majetky nabyl. A cim vys tim hur, tam uz se ukladaji penize do majetku u Stredozemniho more, nebo na Floride (takoveho podnikatele taky znam). A chtel bych videt jejich optimalizovana danova priznani – pane Kalousku. Touto rakovinou – nekompromisnim pohledem na svet je zasazena znacna cast naroda a kapri si rybnik nikdy nevypusti, budou se v arene ceskeho cirku hrat hry pro uklidneni obcana, ve skutecnosti jen zralok bude pozirat zraloka. Nevim jaka cesta by vyvedla Cesko z toho strasliveho marasmu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv