Volební deníček č. 2 – Domažlice a Klatovy

4. dubna 2014 – Domažlice, Klatovy

 

Můj milý deníčku,

byl to krásný den, který začal náročným technicko – organizačním umlouváním, kdo pojede jakým autem a kdo koho a kde nabere. Domluvila jsem se s Romanem Škrabánkem, naší „dvojkou“, že pojede svým autem z Kolína. Abychom nejeli dvěma auty (a taky mohli po cestě drbat), že mne nabere někde, kde nebude muset zajíždět do města. Což on si myslel, že jsme se domluvili na metru Nové Butovice a já si myslela, že jsme se domluvili na metru Stodůlky. Nicméně nakonec jsme se našli a vyrazili směr Plzeň.

Za Plzní jsme nabrali naši „třináctku“, tedy kandidátku do Evropského parlamentu na č. 13 a taky zmocněnkyni Úsvitu pro Plzeňský kraj, paní Bc. Jiřinu Holotovou. Na té je teda pořádně vidět, že je to paní učitelka a je zvyklá mít třídu pod kontrolou.  U té by ztráta autority před třídou opravdu nehrozila, myslím, že by neměla problém ani s plénem Evropského parlamentu. Během krátké cesty do Domažlic jsme se dozvěděli o organizaci Úsvitu v západních Čechách úplně všechno, včetně výhledů do budoucna, organizačních plánů a personálních záležitostí. Obdivovala jsem Romana, že nepustil volant a ještě byl schopen na všechno řádně reagovat. Nicméně jsme probrali spoustu věcí a doufám, že naše cesta prospěje i organizačním záležitostem Úsvitu.

V Domažlicích na náměstí už byl připravený stánek s volebním štábem, naše hostesky pobíhaly v tričkách hnutí Úsvit a rozdávaly letáčky okolojdoucím.

Přiznávám se bez mučení: byla to moje první návštěva v Domažlicích v životě! Což je tedy podivné, protože v zásadě jsem byla ve všech městech, kde jsou okresní soudy. Myslela jsem si, že mi zatím uniknul pouze Rychnov nad Kněžnou a Jeseník, ale musím se přiznat, Domažlice mne minuly taky. Možná to bude tím, že v Domažlicích soud sídlí v Paroubkově ulici :-).

Náš stánek byl hned u kostela Narození Panny Marie, ke kterému je přimknuta dominanta města, štíhlá okrouhlá věž. Ta je vychýlena od své osy dobře o 70 centimetrů, a ačkoliv se to zdá být málo, je to zatraceně vidět. Než mi to o tom vychýlení řekli, měla jsem dojem, že šilhám.

Chvilku jsme se bavili s lidmi, kteří se zastavovali u našeho stánku a také podepisovali petici za zpřísnění imigračních zákonů v Evropské Unii. To je věc, které všichni velmi dobře rozumí. Lidé chtějí to, co Úsvit – aby Evropa zůstala evropská a především pro Evropany. Rádi uvítáme každého, kdo ctí evropské hodnoty, ale ty jsou, marná sláva, křesťanské a založené na tvrdé práci. Soucitu se může domoci jen ten, kdo tyto základní zásady dodržuje, a přesto ne svou vinou upadne do špatné situace. Jinak, marná sláva, s tou solidaritou to bude horší.

Po chvíli jsem se vydala na svou „okružní jízdu“ po náměstí. Vešla jsem snad do každého obchodu a promluvila jsem s lidmi za pultem. Mnohé prodavačky zvědavě pokukovaly, co se to na náměstí děje, ale pochopitelně nemohly z krámu, takže byly rády, že jsem přišla za nimi.

Po hodince putování po náměstí jsem dostala docela dobrou představu, co zde lidi trápí. Samozřejmě nezaměstnanost. Lidé vzpomínali na desítky podniků, které zde dříve byly, a byly schopny si na sebe vydělat – a kde jim je dnes konec? Některé zanikly úplně, některé se přestěhovaly. Nejčastěji byla vzpomínána továrna na vysokozdvižné vozíky Desta Domažlice, která byla přestěhována do Strakonic. Domažličané byli na svou Destu hrdí a její ztrátu nesou dosud těžce. Jistěže je věcí každého majitele, aby si zajistil profitující firmu, a za tím účelem si může se svým podnikem dělat, co chce, ale jak jsem zjistila, Desta v Domažlicích nebyla ztrátová, takže mnozí lidé rozhodnutí manažmentu dodneška nechápou. S takovými věcmi, jako je přesun zásadního podniku z jednoho místa na druhé se musí opatrně. Na primární účel podniku, tvorbu zisku, totiž navazuje řada „veřejných statků“, jako je rozvoj regionu a identifikace lidí s podnikem. Není to prostě všechno jen tak jednoduché a ani podnik není možno řídit jen kvůli zisku hlava nehlava…

Na nedostatek pracovních míst pochopitelně navazuje nutnost jezdit za prací jinam a z toho zase plyne, že když už lidé jedou za prací jinam, tak si také jinde nakupí, že…. takže zase skomírá obchod v samotném místě. Dominový efekt odlivu pracovních míst je v Domažlicích pociťován velmi silně.

Přesto jsem se právě v Domažlicích na náměstí setkala s opravdovými poklady. Na nám. Míru 40 má svoji prodejnu s modelářskými potřebami pan JOSEF SLADKÝ, Ferda mravenec – práce všeho druhu, též pyrotechnik – ohňostrůjce. (www.sladkyaspol.com) Pan Sadký je výrobcem řezané gumy  do praků a do modelů letadýlek na gumu, a tímto svým produktem zásobuje prý ¾ české potřeby. Takže jsem se velmi vzdělala v problematice gumicuků a leteckých gum všeobecně.

Za chvíli přikvačila za panem Sladkým i další domažlická postava, pan Václav Benda, který se mi pochlubil, že také napsal knížku „Cesta strážců pravdy“ (http://knihy.abz.cz/prodej/cesta-strazcu-pravdy) a vychrlil na mne spoustu doporučení, jak vylepšit volební kampaň Úsvitu (předám dále). Také mi vyprávěl, jaké to bylo, když dělal mluvčího Občanského fóra v Chlumčanských keramických závodech a zavzpomínali jsme spolu na časy, kdy jsme byli ještě krásní, mladí a plní ideálů a mysleli jsme si, že bude lépe a že něco zmůžem… NO, tak dnes už jsme jenom mladí a krásní, že…

Na domažlickém náměstí bylo pozoruhodné, že ačkoliv nepatří k největším, je na něm minimálně deset obchodů s čínským a vietnamským textilem a spotřebním zbožím. Vůbec jsem nechápala, jak mohou prosperovat, až mne jeden další obchodník z náměstí upozornil na to, že Domažlice jsou oblíbeným nákupním místem z Německa.  Ostatně do bavorského Furthu to je pouhých 19 kilometrů a tato cesta je součástí starobylé obchodní stezky směrem na Řezno (Regensburg), což bylo historicky nejvýznamnější spojení do Bavorska. Jezdit přes Domažlice do Němec má tedy tradici nějakých „zanedbatelných“ tisíc let….

V podloubí Domažlic mne zaujala překrásná freska, podle mého názoru s tématem „Útěk svaté rodiny do Egypta“. Budu se muset na ni podívat, abych se o ní dozvěděla více.

Kromě německého zdroje kupujících ovšem šel po Domažlicích jeden (obchodní) hlas, že to stejně není možný, s těmi vietnamskými obchody, že tak, jak to provozují, tam prostě musí docházet k daňovým únikům, protože tak, jak to vedou, no, prostě, že jinak to nejde… Jistěže v těchto prohlášeních může být něco závisti či konkurenčního boje, ale na druhou stranu Domažlice jsou malé město a jak to v kšeftu chodí, vědí všichni, co kdy s tímto odvětvím činnosti přišli do styku. Rovnost podmínek je asi nejdůležitější pravidlo a myslím, že od toho máme úřady, aby tu rovnost hlídaly…. Takže co?? Takže, obávám se, jako obvykle nic…

Z Domažlic jsme přejeli do Klatov a cestou jsme se kochali nádhernou rozkvetlou krajinou českého Pošumaví. Já vám řeknu, přátelé, ta naše země je tak strašně krásná, tak milá, přítulná a má tak příznivé „lidské“ rozměry, že jsem skutečně ráda, že jsem odtud a že jsem tady. Při představě výměny rozkvetlých strání za upatlané skleněné budovy v Bruselu…. no, teda, řeknu vám, že teda nevím…

 

V Kdyni jsme se sice nezastavovali, ale zato hlásím, že před několika domy u silnice kvetly divukrásné magnolie – jeden z nejkrásnějších keřů, které znám. Tyto byly opravdu vzrostlé, určitě i 50 a více let staré a obsypané růžovými květy, prostě nádhera! Do toho slunný den – jestlipak si já vůbec tu volební kampaň zasloužím?

 

V Klatovech na náměstí nás už zase čekal stánek a Jiřinka Holotová  to tam s mikrofonem fakt rozbalila…. za chvíli byla kolem stánku spousta lidí, kteří se zapojovali do diskuse. Za pozoruhodnou považuji úvahu, kterou tam kdosi pronesl na téma současných europoslanců. Stáli jsme totiž na náměstí vedle překrásného barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce a pod tímto kostelem je krypta a katakomby, ve které jsou přechovávány mumie členů řádu, kterému kostel patřil. Jeden z klatovských občanů nám sdělil, že kdyby někdo ty mumie vzal a dal je na místo dosavadních českých europoslanců, tak v Evropském parlamentu by si toho s velkou pravděpodobností nevšimli  – a oni v Klatovech teda rozhodně ne. Další diskutující občan pak vyslovil názor, že by naopak dosavadním europoslancům suché klima klatovských katakomb prospělo, ovšem další odporoval a řekl, že to by si klatovské katakomby přece jen nezasloužily, aby je hyzdili europoslanci – a toho vzduchu, co by se tam muselo napumpovat, než by vyschli!

 

Jak vidíte, debata byla skutečně plodná, demokraticky vedená, a pro dosavadní politickou reprezentaci v Evropském parlamentu poněkud, řekněme to diplomaticky, nepříznivá.

 

Ubezpečuji všechny, že pokud hnutí Úsvit bude zvoleno do Evropského parlamentu a pokud bych v eurolavicích zasedla já, tak před našimi návrhy dosavadní euromumie prchnou, až jim budou kosti chřastit…

 

Z Klatov jsme se vybrali zase ku matičce Praze, protože, přiznejme to na rovinu, plánovaný mítink  v Rokycanech a Plzni se jaksi nepodařilo tak úplně správně zorganizovat.

 

Už se těším, jak báječné lidi zase potkám.

 

Posted in Nezařazené
4 komentáře » for Volební deníček č. 2 – Domažlice a Klatovy
  1. kaschika napsal:

    Tak to je první předvolební zpravodaj, který mi nevadilo pročíst. 🙂

  2. stepan napsal:

    díky, ve středu před fučíkárnou

  3. Báječný popis míst a cesty ;-). Děkuji za prezentaci mé osoby. …a já pořád, proč ten Roman jel stále s nohou na brzdě….

  4. Miroslav Śulc napsal:

    Škoda, že jste nenavštívila Folmavu, 13 km od Domažlic. To byste viděla…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv