Volební deníček č. 3 – beseda s občany

Dne 10. 4. jsem byla pozvána od organizace, která se jmenuje „Spojenectví práce a solidarity“ viz: http://www.i-spas.cz/ na besedu s občany ohledně eurovoleb. Tématem bylo „Ekonomické aspekty Evopské unie, fiskální pakt, eurozóna…“  Beseda seodehrávala v Domě odborových svazů na nám. W. Churchilla, Praha 3. Bylo mi jasné, že se pouštím přímo do týlu nepřátelského území, což vyplývalo mimo jiné i ze skutečnosti, že mými spolubesedníky byli pánové europoslanci Ransdorf a Rouček.  Besedu – seminář moderovala doc. Ilona Švihlíková.

Pominu to, že mne pan poslanec Rouček téměř fyzicky napadnul, čemuž zabránily výkřiky z publika na mou obranu (děkuji) a to, že jsem si od něj asi metr odsedla.

Za důležitý považuji názor pánů poslanců na placení dluhů států v Eurozóně. Zastávali názor stejný jako exekutoři: oba byli zásadně pro to, aby dluhy byly zaplaceny do posledního Eura. S tím já nesouhlasím. Ano, dluhy je třeba platit, o tom není pochyb. A je naprosto nutno zabránit tomu, aby někdo nadále lhal tak, jak lhalo Řecko. Ale copak o tom EU nevěděla, když přijímala Řecko do eurozóny? Ale samozřejmě, že věděla! Jenže prostě Řecko v eurozoně chtěla, tak udělala rozhodnutí o ekonomickém statusu politickými prostředky. Jako kdybychom nevěděli, kam to vede… Za dluh (zejména u půjček) nemůže jen dlužník, ale také věřitel! Cožpak nejsme i my každodenně svědky hamižnosti věřitelů, kteří vyloženě vnucují lidem půjčky, aby se lidé zadlužili a oni se na tom napakovali? A copak to není to stejné v Eurozóně? Hamižnost a rabijáctví, Shylock v čisté podobě! Upozornila jsem na fenomén popsaný v Bibli, zvaný „milostivé léto“. Kdy se každých 50 let odpouštěly dluhy a věci, které byly v zástavě, se vracely svým majitelům. Řekla jsem, že podle mého názoru k něčemu podobnému musí dojít. „Ale to bylo u Židů, ne?“, opáčil pan poslanec Ransdorf s hlasem plným opovržení….. upozornila jsem, že jsem hovořila o Bibli…

Z celého vystoupení má být video, tak jsem zvědavá, zda bude vystříhané nebo ne…. V každém případě jsem se poučila o jednom: myslela jsem, že rétorika Červeného hrádku již odkráčela na smětiště dějin, ale není tomu tak – alespoň nikoliv v případě pana Roučka a pana Ransdorfa. (Pozoruhodné je, že pan Rouček za ČSSD bral pana Ransdorfa o délku koně).

Pan Rouček mne také neváhal seznámit s tím, kde všude žil, jako na příklad v Sydney a v Rakousku a jak všude byla báječná multikulturní společnost. Ubezpečila jsem jej, že já bych v takovém ideálním světě také chtěla žít, ale žiji zde a posledních dvacet let poslouchám ve své advokátní kanceláři jen ty obyčené stesky a trable zdejších lidí… Prostě nejsem tak vznešená a „světová“ jako on, který jezdí na Ukrajinu každou chvíli, neb to má, jak řekl „v náplni práce“.  Nějak mi uniklo, zda má taky v náplni práce Českou republiku a její občany. Pro moje evidentně hloupé, přízemní a domácké oko byla jeho angažovanost v tomto směru vskutku neviditelná. Nicméně jsem akceptovala neverbální sdělení pana poslance, že jsem blátošlap a blb a moje snaha dostat se do tak skvělé společnosti, jakou okrašluje on sám svou přítomností, je z mé strany naprostá zpozdilost. Hm, no, jen jestli si to taky budou myslet voliči…

Za skutečně pikantní považuji, že nám pan Rouček (bývalý místopředseda Evropského parlamentu!!!) sdělil, že nemohli s EU nic dělat, protože neměli většinu v parlamentu…. na moji otázku, kdo tedy v EP vládl, neodpověděl…

Inu, co k tomu dodat: Oba pánové kandidují potřetí…. když jsem jim ve vtipu řekla, že mají odsezíno deset let, že to je jako za vraždu, vypadalo to, že k ní skutečně dojde: na mé osobě…

Nechci se nikoho dotknout, ale kdo je bude volit, měl by se nad sebou skutečně zamyslet….

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv