Změny (názorů), které mne těší

Když mne v roce 2003 nominoval prezident republiky Václav Klaus na funkci soudce Ústavního soudu, jmenoval v Lánech tentýž den, kdy Senát rozhodoval o mojí nominaci, předsedou této instituce pana JUDr. Pavla Rychetského. Ještě ani nestačil oschnout inkoust podpisu na nově jmenovaném dekretu a nový předseda Ústavního soudu začal obtelefonovávat své bývalé kolegy – senátory –  s tím, aby nevolili „tu Samkovou“, protože „přece víte, jaká je!“. Brečela jsem tehdy – ne pro to, že mne Ústavní soud nevynesl do křesla soudce Ústavního soudu – to je jeho svaté právo – ale proto, že pan Rychetský  tehdy v Senátu, pár dnů před tím, než byl sám jmenován a když probíhala slyšení před výbory, nenašel tu kuráž a neopřel se do mne veřejně a otevřeně. Byla jsem a dosud jsem přesvědčena, že tak to má udělat každý pořádný chlap. Taky jsem jeho telefonické aktivity považovla za zradu na prezidentu Klausovi ( a to bez ohledu na to, jaký je a co si o něm kdo myslí), protože mu měl říci otevřeně, že mne prostě ve „svém“  Ústavním soudu nechce. Prezident Klaus mne tam chtěl a já jsem to brala ze strany Dr. Rychetského jako podraz na Klausovi.

Čas ale odhalí pravou podstatu věci, a stejně tak to dopadlo i se mnou a Dr. Rychetským. Lidé se prostě mění. Nezměnila jsem se ovšem já, ale on. Sám ve svých rozhovorech připouští, že se změnil, že „soudcování“ jej posunulo někam úplně jinam. Pěkně o tom hovoří na příklad zde: http://profit.tyden.cz/clanek/pavel-rychetsky-existuje-li-buh-je-to-zlocinec/

K odhadem tak 90%ní shodě jsem s JUDr. Rychetským dospěla i po přečtení tohoto rozhovoru s ním.: http://www.halik.cz/rozhovory/se_satanem_nelze_vyjednavat.php Přitom když jsem podobné názory před těmi zhruba deseti lety hlásala já, byla jsem nepřítel státu a extremista.

A když mne neustále někdo osočuje z toho, že chci někam kandidovat (Naposledy na mne vykulil oči Jindra Šídlo, když jsem mu na jeho dotaz, zda mne advokacie baví a zda v ní vidím završení svého poslaní, odpověděla, že v zásadě mne advokacie nebaví, protože znemožňuje syntetizovat a zobecňovat zkušenosti. Jindra samozřejmě předpokládal, že chci zpět do politiky a nestačil se divit, když jsem mu vysvětlila, že chci psát…. populárně-naučné knížky, cestopisy – a taky mám rozmyšlené dva romány… byl z toho, chudinka úplně zmaten) připomenu si zase tento rozhovor s Dr. Rychetským: http://hn.ihned.cz/c1-51427280-ceske-politiky-se-uz-doslova-stitim

Sdílela jsem s ním i názory, keré prezenoval v tomto rozhovoru.  http://zpravy.idnes.cz/predseda-ustavniho-soudu-pavel-rychetsky-fiz-/odpovedi.asp?t=RYCHETSKY2

Takže co říci závěrem? Je mi líto, že nejsem soudkyní Ústavního soudu, ale ze ze zcela nového důvodu: možná bych mohla být oporou JUDr. Rychetskému  a jím nyní propagovaných názorů. Jestliže však dospěl k podobnému smýšlení on, lze očekávat takový příjemný „side effect“ – totiž, že já sama a moje názory se stanou vlastně mainstreamem, tedy něčím, co je sdíleno velkou částí populace a hlavně tím, co vede k lepším zítřkům. A to je prostě naprosto skvělý…

 

Posted in Nezařazené
6 komentářů » for Změny (názorů), které mne těší
  1. klara napsal:

    a ještě jsem objevila tento rozhovor… s názory v něm prezentovanými souhlasím 100%

    http://ceskohledabudoucnost.cz/index.php/cs/ocima-osobnosti/66-rychetsky

  2. john rich napsal:

    já také Klárko s názory pana Rychetského v tomto článku souhlasím na 100%…jen by mě zajímalo, jaký máš názor na to, kdo, nebo která skupina osob má zájem na upevňování totality, možná ještě úchylnější a tužší, než byla totalita komunistická…vždyť nyní už úzká skupina lidí ovládá nejen vrcholnou politiku, ale i média, a to je pro občanskou společnost hodně zhoubné…a pokud se něco nestane, budeme se z tohoto marasmu dostávat třeba i padesát let, a to doslova .. přeji ti hezký den

  3. klara napsal:

    Ahoj Johne. Protože stále ještě nemám vlastní BISku, mohu říci jen, že nevím… Ale ať na vrcholku té pyramidy stojí kdokoliv, je jisté, že větší než nepatrná část obyvatelstva velmi účinně spolupracuje. Protože ty každodenní rozkrádačky, ty nedělá nikdo jiný než my…

  4. Bez Jména napsal:

    „Bez Jména“ z toho důvodu, že nechci eventuelně dostat veřejně vynadáno.

    Je mně divné, že Vás Václav Klaus navrhoval na ústavní soudkyni. Už od několika lidí jsem slyšel/a tezi v tom smyslu, že když něco, případně někoho někam, navrhuje Klaus, tak je za tím skryta nějaká (nemorální) „čertovina“.

    Prosím vyjádřete se k této tézi, ke které, ve Vašem případě, není žádný podklad nebo důkaz.

    • klara napsal:

      No, na to je poměrně jednoduchá odpověď: zdroje, které vedly k pokusu V. Klause o moje jmenování soudkyní Ústavního soudu, byly dva:
      Prvním zdrojem je fakt, že se s V.K. známe z doby, kdy jsme byli ve Špalíčku občanského Fóra asi tak čtyři, kteří uměli anglicky, takže jsme si to dost vyžírali…. pořádně uměl jenom Žanťák a ten byl furt fuč, takže to bylo náročný. Dále jsme se spolu dost dobře poznali, když jsme spolu „zkřížili zbraně“ ve Federálním shromáždění, kde jsem já byla zpravodajka k zákonu o mimosoudních rehabilitacích (o restitucích). Já jsem chtěla zrestituovat vše, tehdejší ministr financí p. Klaus nic. Výsledek byl ten, že Klaus chodil po chodbách FS a říkal: „tak bojujte proti té Samkové, tak bojujte…“ Mně bylo tehdy 27, chodila jsem plakat na jediné soukromé místo, které tehdy ve FS existovalo, tedy na záchodky, pak jsem si vždycky umyla oči, znovu se namalovala a šla vykládat Klausovi že se hluboce, ale hluboce mýlí. Náš pan president má zajisté mnoho vad, možná i závažných, ale jedno se mu musí přiznat: těch, kteří se mu názorově postaví a jsou schopni mu intelektuálně oponovat, k těm chová jakousi úctu. To se projevilo ještě znovu, když jsem byla před svou nominací poznáva na Hrad k osobnímu rozhovoru a p. prezident se mne vyptával na moje postoje v řadě ošemetných otázek, o kterých jsem věděla, že má na ně jiný názor než já. Nadechla jsem se a i když jsem věděla, že mne to může stát nominaci, vsadila jsem na to, že V.K. je chlap a nezmění svoje rozhodnutí jen proto, že já mám na věc jiný – podotýkám podložený – názor. Nezmýlila jsem se. V.K. evidentně dospěl k názoru, že když jsem nepocítila v této zásadní situaci vlézti do pozadí jemu, neučiním tak ani ke komukoliv dalšímu, kdo by eventuálně na ten Ústavák zavolal… v čemž se skutečně nemýlil.
      Druhým bodem bylo, že se s návrhem na nominaci obrátily na V.K. některé romské organizace, a to i mezinárodní, tedy požádaly jej, zda by nezvážil…. V.K. – opět možná k velkému překvapení mnohých – není s romskou problematikou až tak neobeznámen, jak by se to na první pohled zdálo. Kromě toho jeden z jeho nejbližších spolupracovníků (doufám, že chápete, že nemohu napsat kdo) má jistou velmi intimní zkušenost s výchovou romského dítka a ví, že problémy s tímto spojené jsou prostě někdy k neunesení. A tyto problémy byly v kanceláři V.K. intimovány tak, jak to na úzkých pracovištích bývá… Takže zde byla i jistá osobní zkušenost, že problém, kterým se já zabývám, je skutečným problémem. V.K. ocenil, že jsem se nepřidala k bandě intelektuálů, které zde pravděpodobně netřeba vyjmenovávat a věnovala jsem se lidskoprávní tematice z antilevicových pozic….
      Takže summa sumárum pan V.K. jednou prostě udělal něco, co nemělo politické pozadí, kde nic nevyhandloval a nic politicky nesměnil. Svým způsobem mne to také překvapilo…
      Naproti tomu se Senát zachoval způsobem, pro který do dnešního dne nenacházím ospravedlnění, neboť se jednalo o čistě populistické, ba bulvární pojetí problému, které bylo naprosto.. no, raději to nebudu dále rozebírat. Faktem je, že příliš velké oucty se mi od té doby nepodařilo ve prospěch Senátu nashromáždit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv