Znovu k Ústavním soudem posvěcené neoprávněnosti zveřejnění fotografie zloděje elektrického jízdního kola.

(Pro Richard Limburský a další…)

Především podívejme se na samotné rozhodnutí Ústavního soudu – neb je třeba jít vždy k prameni. (Odkaz je pod článkem.)

Dostala jsem několik zpráv, kde se mne ptáte, kterýže paragraf Občanského zákoníku hovoří proti smyslu usnesení Ústavního soudu, jak to zmiňuji ve svém nedávném statusu.

Osobnost člověka je ochraňována v oddíle 6 Občanského zákoníku, §§ 81 – 103. Ústavní soud vycházel, stejně jako soudy předešlé, z ustanovení § 84 OZ, který říká:
“ Zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením“.

Zloděj se zveřejněním své fotografie nesouhlasil, takže co, že jo…
Také ust. § 85, odst. 1 říká, že

„Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením“.

Ovšem k první pochybnosti se dostáváme již v ust. § 86, kde je uvedeno:

„Nikdo nesmí zasáhnout DO SOUKROMÍ (zdůrazněno mnou) jiného, nemá-li k tomu ZÁKONNÝ DŮVOD. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové jiné záznamy o soukromé záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“

No teda sorryjako – ale krádež, jejíž cena 50.000,- Kč znamená, že jde ve smyslu ust. § 138 Trestního zákona o „větší škodu“ – je SOUKROMÝM ŽIVOTEM??? No tak to bych se na to podívala…Protože pak ovšem je otázkou, zda uplatňování trestního práva je skutečně věcí veřejnoprávní – což ovšem je úplně základní charakteristikou trestního práva! (Což se na příklad projevuje navenek tím, že se trestní rozsudky vydávají „jménem republiky“, a je to stát, který trestním rozsudkem trestá nejzávažnější porušení svého právního řádu).
I sám Ústavní soud ve svém nálezu uveřejněném jako č. 147/1998 Sb. uvádí:

„Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci není v rovnoprávném postavení … a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu.“

Takže – trestní soud rozhoduje o SOUKROMÉM ŽIVOTĚ pachatele? No, to je nesmysl, že….
K tomu bych ještě dodala, že každý občan dokonce má mít zájem na dodržování právního řádu své země a každý má k tomuto dodržování přispívat. To totiž, dle mého skromného právního názoru, vyplývá z čl. 2 odst. 3 Ústavy, který zní:

„(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“

Pozoruhodné je také připomenutí si ust. čl. 10 Listiny základních práv a svobod, kde odst. 1 zní takto:

„(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“

Můj dotaz zní: A CO MÁ BÝT CHRÁNĚNO U ZLODĚJE?? DOBRÉ JMÉNO??? A co zájem společnosti na dodržování zákonů a právního řádu a právního pořádku, což je klasický „veřejný statek“ a skutečná hodnota práva???

Abych se však vrátila k Občanskému zákoníku a evidentní rozpor, ve kterém Ústavní soud, jakož i soudy předchozí, rozhodly o ochraně zloděje. Relevantní je ustanovení § 88 odst. 1, které zní:

(1) Svolení /k pořizování záznamu a zveřejnění – pozn. K.S./ není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový záznam či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.“

Co to jsou „právem chráněné zájmy“ je snad jasné a je dlužno připomenout, že existuje řada judikátů (a to i v rámci Ústavního soudu), kdy se soudy právě přípustností použití takto získaných zabýval. Momentálně jsem mimo ASPI a jen jak tam budu, najdu ona zmiňovaná rozhodnutí, kde zejména v pracovně-právních sporech, kde strana zaměstnance je evidentně slabší, soudy výslovně připouštějí jako důkaz i provedení nahrávek, o jejichž pořízení druhá strana nevěděla…
Místo těchto úvah, které obsahují daleko širší pojetí ústavnosti než takové, jaké provedl Ústavní soud, se tento soud zabýval „proporcionalitou“, což je Evropským soudem pro lidská práva široce rozpracovaná zásada, bohužel však dle mého názoru vedená poněkud jiným směrem, než jak ji aplikoval Ústavní soud. Ústavní soud se totiž nezabýval proporcionalitou zásahu do práva zloděje na ochranu jeho osobnosti (jejíž diskutabilnost je zmíněna výše) a právem na ochranu vlastnictví z jednoho níže popsaného hlediska. Než jej uvedu, podotknu, že ctím tu zásadu trestního práva, že ochrana veřejného zájmu na dodržování zákonnosti náleží jen a výhradně státu. NICMÉNĚ… cožpak neexistují právní instituty, které se vypořádávají s úlohou jednotlivce ve směru právě k dodržování zákonnosti? A co je potom institut „nutné obrany“ a „krajní nouze“ – tedy institutů, které jednoznačně určují míru a okolnosti, za kterých je dovoleno ne-státnímu subjektu svá práva obhajovat, a to bez ohledu na státní moc? A nyní ta úvaha a test proporcionality, který nebyl učiněn:
JAKÁ BY BYLA ŠANCE NA DOPADENÍ ZLODĚJE B E Z  ZVEŘEJNĚNÍ JEHO FOTOGRAFIE? Nebyla by náhodou prakticky nulová? (Připomínám – k dopadení zloděje došlo na základě zveřejnění jeho fotografie na sociálních sítích a internetu). Není tedy zveřejnění fotografie – a to navíc ke všemu, co již bylo uvedeno – určitá forma svépomoci v rozsahu právě KRAJNÍ NOUZE? A není náhodou dopadení zloděje a jeho spravedlivé potrestání soudem jménem republiky OBECNÝM A CHRÁNĚNÝM ZÁJMEM?
Tolik moje úvaha při pátku navečer…. Je mi líto, ale tentokrát se (zase) Ústavní soud dle mého názoru řádně sekl…

 

http://www.kurzy.cz/ven/?u=https%3A//ekolo.cz/uploads/assets/files/Rozhodnuti%2520US%2520-%2520ekolo.cz%2520vs.%2520UOOU.pdf&f=zr&c=wftPdf&r=http%3A//www.kurzy.cz/pdf/https%3A//ekolo.cz/uploads/assets/files/Rozhodnuti%2520US%2520-%2520ekolo.cz%2520vs.%2520UOOU.pdf&t=3142

 

Posted in Nezařazené

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Všechny příspěvky
Archiv